Dragitino doupě: září 2007

pátek 28. září 2007

Petr Bezruč- Slezké písně

Slezké písně

a) intimní lyrika

Jen jedenkrát

Už nevím kdy a kde

Jsem slyšel jednou vypravovat pověst.

Kdes na severu země

Je smutné údolí, sevřené vrchy;

To smutné jest a temné,

Neb žádný den tam nezasvitne slunce.

Tam smutný žije národ

U věčného sněhu v začouzených jurtách,

Kol ohně sedí muži,

Jimž zlata dražší bývá každé slovo,

Za nimi teskné ženy,

A se tisknou v kožešiny děti.

Tu nevím, jak se to stalo,

Či snad se vymkla ze své dráhy Země,

V den jeden svitlo slunce;

A celý národ poděšený září,

Vráz prchl do černé jurty

A balvany zavalil každý vchod,

A tváří klesl k zemi,

K démonu neznáma posílal prosby,

By šetřil jejich žití.

A zatím venku

Slunečná záře sžehla věčné sněhy

A půda nedotknutá

Pode rty slunce dala fial květ, -

Bůh slunečný když viděl

To mrtvé ticho a bázlivé prosby,

Údolí přešel,

A nikdy víc v tu nepohleděl stranu. -

A když strach přešel,

Ze stanů se odvážili lidé,

Viděli vlahou zemi,

Květ neznámí a vůni fial čili,

A zřeli, že se dobrý bůh

Na ně podíval, jimi uražený,

a poznali v své duši,

že nikdy den ten nevrátí se zpátky,

tu smutek hlubší žití

vráz schýlil hlavy zasmušilých mužů

a šíje teskných žen,

a v dvojnásobném dále žili smutku,

neb cítili, že jednou

jas žití sel kol jejich mračné země,

a jejich přešel vinou

a víc se nenavrátí!

Jen jedenkrát kolem mě šla láska.

Vlas černý padl k pasu,

a sladkým hlasem hovořila ke mně:

Vy dobrého jste srdce,

a s vámi bude šťastna každá žena;

a krátký plachý pohled,

jenž více děl než její sladká slova,

jež řekla sladkým tónem,

jak mluví se v mé vlasti u Těšína,

šel s její řečí!

A já, jenž dávno vypil

až v hořké kvasnice života číši

a z knihy žití bílé vyrval listy,

jsem řekl drsným tónem,

tak jak mluví dav černých mužů hore

tam pod ostravskou plání:

Bez konce, slečno, s oným půjde štěstí,

Jenž bude Vaší mužem,

Však na strom zvadlý nepřipínám růži.

Já jsem ji miloval, ona se mi vydala.

Vyhasl můj kb, srdce lehly stíny,

A smutek bez konce mým táhne žitím,

Když vzpomenu si často,

Že sladkým krokem ke mně šla láska,

A já přirazil dveře svojí chaty,

A nikdy více se nevrátí zpátky!

Labutinka

Čím jsi, ztepilá krásko?

Sama chodí, pyšno hledí,

Knížky v ruce, můj pozdrav

nikdy nemá odpovědi,

temné pleti, temných vlasů,

pohled třpyt je hvězdy v šeře,

myšky- nožky, každý pohyb

kmit labutí na jezeře,

chceš mi být jen beznadějné

lásky temnou upomínkou?

Jak jen nazvat kněžnu svých snů?

Buď mi zvána Labutinkou!

Bor jde vrchem, bílý mlýn jde,

Opuštěn na mleče čeká,

Plot je rozbit, slečna praští…

Dáte se mi napít mléka?

Je ta kráska Vaší dcerou?

Švarná, ale nemá věna…

Je to moje Labutinka:

Chcete, bude moje žena?

Dáme rádi. Počkal by pán?

Ještě mladá, útlých boků…

Budu čekat jako Jakub

Na svou ženu sedm roků!

Na dva roky musím v dálku,

Počkáš, budoucí má žínko?

Vrátíš - li se kdy do města,

Budeš věrná Labutinko?

Vrátil jsem se: Bůh stůj při mně!

Městem běží strašná zmínka:

Každému kdo ji chce míti,

Patří tvoje Labutinka!

Lžeš! - Jdi večer na Vrch Žlutý,

Kam děvuchy v létě chodí,

Najdeš tam svou Labutinku,

Jak si ji tam kdo chce vodí.

V zimě zase…- Do hrobu dost

Bolesti jest- nemluv dále!

Labutinko, kudy chodíš,

Šlapeš po mém srdci stále!

Nesuď ženy : kdož bez hříchu,

Nech kamením na tě háže,

Srdce chce ti prominouti,

Však čest domu jinak káže.

Sám dožiju. Bez tvé lásky

Jak ten život dlouho trvá,

Labutinko, Labutinko,

Labutinko černobrvá!

Maryčka Magdonova

Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad.

Plakala Maryčka Magdonova.

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.
Pod vozem zhasla Magdonova vdova.
Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot,
nejstarší Maryčka Magdonova.

Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Budeš jim otcem a budeš jim matkou?
Myslíš, kdo doly má, má srdce taky
tak jak ty, Maryčko Magdonova?

Bez konce jsou lesy markýze Gera.
Otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klínu drva,
co pravíš, Maryčko Magdonova?

Maryčko, mrzne a není co jísti…
Na horách, na horách plno je dřeva…
Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat,
má mlčet, Maryčko Magdonova?

Cos to za ženicha vybrala sobě?
Bodák má k rameni, na čapce peří,
drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdonova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,
fěrtoch máš na očích, do něho tekou
hořké a ohnivé krůpěje s lící,
co je ti, Maryčko Magdonova?

Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frydku
jízlivou budou se smáti ti řečí,
se synky uzří tě Hochfelder žid.
Jak je ti, Maryčko Magdonova?

V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci
po cestě, Maryčko Magdonova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor?

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdonova!

Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi
bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdonova.

Kantor Halfar

Byl to synek jako jedle,
byla na něj pyšná máti,
ale škaredou měl chybu:
tu, že nechtěl poslouchati

těch, kdož vládli pod Lipinou.
A když tak se kantor spustí...
víš, jsou hříchy v katechismu,
co se nikdy neodpustí.

Leta táhnou, vlasy řidnou
jako listí před jesení.
Halfar pořád za mládence!
Pro Halfara místa není.

V krčmě zazní skočná hudba.
Právě v kapli dalo slovo:
či by mělo deset roků
čekat děvče Halfarovo?

Přijdou páni: Škola polská!
Burmistr v klín ruce složí.
Ale zpurný Halfar učí,
jak mu káže zákon Boží.

Tich po mezích chodí kantor,
bez úsměvu, be myšlenky,
v krčmě v noci sám za stolem
hledí k zemi, hledí sklenky.

V horký večer, na klekání
když se jednou ve vsi zvoní,
vrazí děvče v černou izbu:
Kantor visí na jabloni!

Bez modlitby, bez slzy ho,
jak při hříšné duši jisto,
v roh hřbitova zakopali,
a tak dostal Halfar místo.

Červený květ

Za temným oknem, v květníku sivém,
hrubý a špičatý mračil se kaktus.
Jednoho jitra
červený z lodyhy vyrazil kalich,
červený květ.

Byl u nás básník, co jiné měl oči,
co měl rád vonné a nádherné růže.
Distichem zvučným
pochválil růži a odsoudil pyšně
ten rudý květ.

Jsou duše drsné, co samy šly žitím,
hroty a ostny je zalily vrchem.
Co měly v srdci?
Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci,
hleď, rudým květem…

Karel Čapek- Bílá nemoc

Bílá nemoc

Děj se odehrává za občanské války ve Španělsku, kde se vyskytla nemoc, která byla smrtelná a nikdo na ni doposud nenalezl lék. Měla

název Bílá nemoc, ale lidé jí říkali Čengova nemoc. Postihovala lidi nad 45 let a začala se projevovat tím, že se na těle objevila bílá skvrna, která znecitlivěla a byla studená. Poté odpadla spolu s lidským masem a lidskou kůží. Na léku se pracovalo, ale vždy to byl pouze dočasný, který nemoc jen zpomaloval. Jednou přišel do nemocnice doktor Galén s tím, že by chtěl léčit chudé. Hlásil, že našel lék. Všichni tomu moc nevěřili, ale nakonec mu doktor Sigelius dal na starosti pokoj č. 13, kde leželi pacienti, kteří neměli na zaplacení léčby. Lidé z tohoto pokoje se začali zázračně uzdravovat a to vzbudilo pozornost. Najednou byla celá nemocnice úspěšná. Naléhali pak na Galéna, aby začal léčit i ty ostatní pacienty, ale doktor nechtěl. Měl podmínku. Lék vydá pouze tehdy, když mezi sebou státy uzavřou trvalý mír. Jinak zůstane u léčby chudých. Jednou za ním přišel baron Krüg a žádá ho o lék, neboť je sám nemocen. Ale dr. Galén odmítl, protože Krüg rád vedl tažení a nechtěl od nich upustit.Nakonec se Krüg zastřelí, protože Maršál, hlava státu, tu podmínku o míru nechtěl přijmout. Také zde přijde návrh všechny nemocné svést do táborů a nechat je tam umřít. Poté Maršál zfanatizuje lidi k válce, ale zjistí, že sám onemocněl. Kvůli dceři, která ho neustále přemlouvá, povolí uzavření míru. Doktor Galén so to proto namířil k němu domů, ale před jeho sídlem stojí dav lidí, kteří vzdávají hold válce a Galéna ušlapají.(schválně). A Maršál se svého léku nedočká.

Dílo je napsáno ve formě divadelního rozhovoru a je velmi poutavé a dobřš se čte.

Karel Čapek - R.U.R

R.U.R.

Toto fantasticko - utopické dílo se odehrává na ostrově, kdesi uprostřed moře. Na ostrově je ústřední továrna na Rossumovy

Univerzální Roboty. Tito roboti jsou prodáváni do světa jako levná pracovní síla. Rossumovým cílem bylo, aby lidé tolik nepracovali a měli nějaký čas sami pro sebe. První pokusy sestavit dokonalou kopii člověka selhali. A tak museli nšco vynechat. Občas se nějaký robot zblázní a začne třískat do soch, skřípá zubama a má kolem rtů pěnu. Ti se dávali do stoupy na zničení. Později se přijde na to, že to jsou příznaky lidství. Vztek, zloba, duše... Pak si roboti pod vedením Radia uvědomí svoji fyzickou a psychickou nadváhu a rozpoutají válku s lidmi a všechny je vyhubí. Stejně ale lidstvo zažívalo krizi v nemožnosti početí dítěte. V zoufalství před smrtí spálí Helena recept na výrobu robotů. Roboti nechají na živu jediného člověka, stavitela Alquista, protože pracoval jako ostatní roboti. Chtěli po něm nový recept. Roboti totiž žili jen asi 20 let. A protože byli opravdu zoufalí, dali mu svolení aby řezal jejich těla a objevil tajemství života. Zavolala si tedy Helenu (robotku, ne tu lidskou) a nakázal jí aby mu pomohla pitvat robota Prima. Ta to odmítla tak chtěl pitvat ji. Oba dva roboti si pak zabraňují to udělat. Zrodil se totiž mezi nimi cit, záleželo ji man sobě. Alquistovi vše došlo a poslal je, jako Adama a Evu obnovit lidské pokolení.

Také psáno formou divadelního rozhovoru. Velmi zajímavé.

sobota 15. září 2007

Jak si vytvořit Brush

>>Opraveno<<

Jak si vytvořit vlastní Brush?..nebo kde je sehnat, jak nainstalovat?...vše se dozvíte z tohoto článku :)

1.Uděláme si nový soubor libovolné velikosti.

Vybereme nástroj jiný tvar a nahoře v liště si vybereme adepta:)

-pro ty co nevědí kde jiný tvar je, zobrazí se když kliknete na příslušné místo pravým tlačítkem myši

-někdo tam má místo toho obdélník, nebo čáru...

2. pak podržíme CTRL a levým tlačítkem myši klineme na obrázek vrstvy daného tvaru...

a ten se nám celý označí

3. Pak najedeme do menu úpravy

pokud na to nejde zmáčnout, někdy funguje když odznačíte jiný tvar(ctrl+D)

4. a uložíte pod jakým názvem budete chtít

5. teď je hotovo, nebo si můžeme ještě nastavení stopy upravit:)

6. klikneme tedy ve výběru štětců/brushů a označíme si náš vyvolený

7. přejdeme do nastavení stop a můžeme tvořit, můžete si vytvořit vlastní úpravu, já zatím tu uvedu tu svoji verzi

8. a výsledek může vypadat třeba takto:)-a to sem použila jedinou barvu(dělá to to nastavení stop)

9. Nebo si můžeme nějaké Brushe stáhnout...

nejkvalitnější jsou podle mě na www.devianart.com - ve vyhledávači zadáte Brushes a stačí si jen vybrat:)

10.Jak uložit do Photoshopu stáhnuté brushe?

Stačí najet na tu malou šipečku v pravo nahoře a vybrat načíst stopy

Hodně štěstí:)

Zde moje narychlospatlané výtvory pomocí brushů z devianartu, jako příklad:)

pátek 14. září 2007

Animace s ohněm v Image ready

>>opraveno<<

Tak a slíbená animace s ohněm:)...trochu piplačka, ale výsledek stojí za to:)

1. otevřeme si nějaký obrázek, text nejlépe s přesnými okraji, můžeme ho třeba zinvertovat (ctrl+I) nebo pokud jako já, si uděláte nějaký objekt, nezapomeňte to sloučit s pozadím(do jedné vrstvy)

2. otevřeme si obrázek s ohněm, můžete stáhnout i tento, ikdyž je trochu menší(čím větší tím je to totiž lepší)

A klávesou ctrl + A označíme celý obrázek a Ctrl + C ho uložíme do schránky

3.vezmeme nástroj kouzelná hůlka a označíme si první libvolnou část(nezapomente že rozsah hůlky je dán čísly nahoře na liště pod jménem tolerance, čím menší číslo, tím je užší výběr-0-250)

Na vybranou část klikneme pravým tlačítkem myši a vybereme vrstva kopírováním

4. Postupně označíme všechny části obrázku/textu a zkopírujeme je do nových vrstev

pak musíme zneviditelnit původní pozadí

5. pak klikneme na jakoukoliv vrstvu pravým tlačítkem (ale ne na ten obrázek,nebo název vrstvy) a dáme sloučit viditelné, a pak znova zviditelníme původní pozadí

6. podržíme CTRL a levým tlačítkem myši klikneme na obrázek vrstvy--a ona se nám celá označí

7.Přesuneme obrázek s ohněm na černobílý obrázek - nástrojem přesun upravíme jeho polohu

Tak základ je a jdeme animovat:)

8. klikneme na upravit v image ready (v paletě nástrojů úplně dole)

9.pokud jste ještě s animacemi nepracovali kliněte do menu okna< a zaškrtněte animace

zobrazí se Vám toto okno

10. zduplikujeme základní obrázek asi dvacetkrát-je to ten předdposlední symbol na liště okna s animací (duplikovat platný snímek)

11.teď to těžší...začneme od druhého obrázku. Klikneme na něj a nahoře v zobrazovacím okně pohneme trochu stranou s ohněm...jakýmkoliv směrem(u každého obrázku jen trochu...a vypadá to líp když se pokusíte vyhnout těm tmavým místům ohně-pokud to děláte z mého obrázku)..je to piplačka každý obrázek trochu posunout. kdyby se náhodou začala posouvat celá vrstva(jako celý původní obrázek-jako u mě plamen s dřívím) koukněte se jestli v paletě vrstvy máte označený jen vrstvu s ohněm:)..pozor netáhněte myší za modrou hranici jinak se ohen vrátí do původního stavu...dělejte spíše malé tahy a třeba víckrát:)

12. tak pokud máme hotovo musíme nastavit sekundy, protože jak by jste si mohly skusit bez nich je to opravdu nanic(rychlý a hodně)

nastavíme na každé 0,2 s

A nešiďte počet duplikovaných snímků, čím víc jich je tím je animace plynulejší a přirozenější:)

13. a teďka se můžeme podívat na výsledek...klikneme na označení play(spustit animaci)

a uložíme...musíme to ale napřed převést zpátky do photoshopu, klikneme na upravit v photoshopu

14. V photoshopu nic s výtvorem neděláme jen klikneme do soubor-uložit jako

a vybereme formát GIF

15. hotovo, doufám že se povedlo:)

Jak na Animace v Image Ready

>>opraveno - jen je ten text označený jako odkaz, toho si nevšímejte<<

Tak a začínáme s animacemi v Image Ready :)

1.uděláme si nový soubor v normálním photoshopu, který bychom chtěli animovat( třeba text, obrázek-bacha ale ten musí být ve vrstvě ne v pozadí ;)