Knižní hitparáda leden/únor 2017

Letošní rok s sebou parádně hodil a už tu máme březen. Já také nezahálím, čtu každou volnou chvíli, abych z příběhů a načerpala klid a rozvahu, abych se ponořila do jiných světů životů. Někdy je to potřeba, ale většinou je to nesmírná zábava.

Nové charaktery, nová dobrodružství, nové tragédie a světy. Mytologie a magie, přediva osudu. Převážně čtu fantasy a young adult fantasy, ale mám v hledáčku i detektivky a příběhy ze života. Jen se k nim dostat.

Myslím, že se mi zatím dost daří přeplnit letosní plán. Na Goodreads.com jsem si dala svůj letošní cíl 30 knih. Vzhledem k tomu, že jsem předchozí dva roky nesplnila čtyřicet, slevila jsem ze svých požadavků a hle. Najednou jich mám už 12 za sebou a další 3 rozečtené. Což je celkem slušné skóre na to, že ve volném čase ještě píšu příběhy.

---

CO JSEM PŘEČETLA ZA LEDEN A ÚNOR:

Terry Prattchett - Mort

Sarah J. Maas - Královna Stínů

Marissa Meyer - Cinder

Marissa Meyer - Scarlet

Marissa Meyer - Cress

Leigh Bardugo - Griša

Brandon Sanderson - Ocelové srdce

Veronica Rothová - Čáry života

Amanda Hockingová - Mrazivý oheň

Lenka Dostálová - Projekt Alfa - V pasti

Docela slušná kupka knih. Musím říxt, že jsem s výběrem velmi spokojená, všechny mě bavily a každá mi něco dala. Určitě jsem je nečetla naposledy.

NEJLEPŠÍ KNIHA

Marissa Meyer - Cress (Měsíční kroniky 3)

Cress je sázka na jistotu. Příběh se rozvětvuje, když sledujeme hlavní hrdiny, dokud se jejich cesty znovu nespojí. Autorka píše velice čtivě, takže i přes velký rozsah máte knihu přečtenou za pár večerů. Cress je nemotorná, ale hodná a strašně sympatická hrdinka a kapitán Thorne mi tu konečně přirostl k srdci. Ve dvojce byl spíš komická postava, ale tady se mu pěkně podíváme na zoubek. Pokud sérii ještě neznáte (a milujete fantasy a nevadí vám osobité retellingy, směle do toho. Cinder, jako Popelka kyborg nemá chybu, stejně jako Scarlet/Červená Karkulka... a zmíněná Cress, jako Locika.) A varuji, Měsíční kroniky rozhodně nejsou pohádka. Často vás bude mrazit v zádech.

NEJLEPŠÍ OBÁLKA

Amanda Hockingová - Mrazivý oheň (Kroniky Kaninu 1)

Mrazivý oheň. Přistupovala jsem ke knize skepticky, ale dostalo se mi skvělého oddechového příběhu. Mohl by se zdát jednodušší, ale pozornému čtenáři neuniknou náznaky větších problému, co na hrdinku čekají. Do světa Tryllů jsem se ráda vrátila a i když je Bryn někdy na facku, fandím jí. Kroniky Kaninu jsou podle mě o level výš, než autorčina původní trilogie.

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ

Leigh Bardugo - Griša

Griša mě překvapila svou čtivostí. Stačilo sotva pár stran a byla jsem lapená. Nemohla jsem knihu odložit. Hlavní hrdinka Alina je skvělá, prostořeká a přitom křehká. Špičkuje se s nejlepším kamarádem a když jde do tuhého, je velmi odvážná. Víc takových hrdinek. Svět magie je nevypočitatelný a plný intrik a politky. Alina se nevyhne ani elitářství. Grišu mohu doporučit jako skvělou Young Adult fantasy. Poslední dobou je pro mě obtížnější najít takovou, co by mě zaujala a něčím překvapila. Griše se to povedlo.

Trochu mě štve překlad - z Darklinga je tu Temnyj a to nejsou jediné podivné názvy (jako třeba Korporálčiči - jeden druh Grišů)

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ

Veronica Rothová - Čáry života

Váhala jsem. Pořád mám z knihy rozporuplné pocity. Nakonec se mi líbila, nakonec jsem postavám dokázala fandit, zamilovala si jejich kout galaxie. Ale nezakryje to skutečnost, že kniha je velmi rozvláčná a v první půlce mi velmi chyběla gradace - tam, kde by měla být, autorka jen popisovala děj. Pořád jen popisovala. Nedá se upřít, že vytříbeným jazykem. V tom se Rothová hodně zlepšila, dokonce i fungování světů tu bylo úžasné. Jen jsem se u děje často nudila a když už ke konci byla akce, stejně se tam našlo pár desítek stran, které působily jako vata. První půlku se mi dokonce nezdály interakce mezi postavami, zkoprnělé dialogy... ale pak se to zlomilo a konečně jsem jim to uvěřila.

Za mě - do dalšího dílu jdu. Jsem prostě moc zvědavá. Ale jedničku si jen tak znovu nepřečtu.

A co vy? Četli jste nějakou z uvedených knih? Klidně uvítám i nějaký tip na další podobné ;)

Anotace v prokliku obrázků. Zdroj obrázků: Goodreads.com

Stěhování doupěte vol.1

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. No, uvidíme. Kdo se stěhoval, o tom ví určitě své. Já to také dvakrát v životě zažila. Ale tentokrát to bude jiné, nové a trochu děsivé.

Rozhodla jsem se podělit se s vámi o veškeré fáze mého PRVNÍHO stěhování o samotě.

Do malého bytečku, který budu mít jen sama pro sebe. Vlastně mám ještě černého pasažéra - vlčáka Hagiho (ale kus border kolie v sobě vážně nezapře). Pomohou mi rodiče (už trochu starší), snad bratr a pak zbývám já a pes.

Asi se budu muset naučit držet správně šroubovák, ale to půjde. Když už si sama vyměním žárovky, nahodím pojistky...

---

Plánuji, že to vypukne poslední sobotu v březnu, abych pak mohla dostat na duben pár dní dovolenou a zabydlela Hagiho v novém domově. Pro psa je stěhování náročnější a pro Hagiho tuplem. Musím ho ujistit, že ho opravdu nenechám na cizím místě samotného. Stěhuji se do menšího, nebudou tam balkony, ze kterých se díval na okolí s vyplazeným jazykem, nebude mít hned vedle domu psí park, ale věřím, že si najdeme novou zábavu a společně to dáme.

zimní výhled ze současné adresy

I pro mě to bude krok do neznáma. Na současné adrese bydlím 6 let, je to velký světlý byt. Jenže taky drahý, víc hlučný, plný vzpomínek... Můžete si namlouvat, co chcete, ale pokud s někým blízkým léta sdílíte domov, tak pak máte občas pocit, že tu něco chybí. Jste doma, vychutnáváte si kávu, čokoládu, puding... a stejně v koutku vaší mysli, jako byste čekali, že se ještě něco stane, že někdo přijde. Že tu něco chybí.

I když jsem tu bydlela ráda, milovala jsem svůj vlastní prostor- potřebovala jsem změnu.

Je to malá 1+1 bez balkonu, v prvním patře cihlového domu. Je to ve čtvrti, kde mohu chodit s Hagim jen po ulici... ale nevím vám proč - kdykoliv jsem ten byt navštívila, kdykoliv na něj jen pomyslím, naplní mě to novou energií. Takovým zápalem - co kam bych postavila, jak bych si ho zařídila.

A hlavně BUDE JEN MŮJ. Moje doupě, kde si vytvořím své vlastní vzpomínky :)

Plán útěku stěhováni:

• zabalit svou obří knihovnu, aby se mému pokladu nic nestalo (třetina hotová :D
• sehnat si víc krabic
• sehnat si kopu bublinky, aby mí draci přežili ve zdraví
• vyhodit staré věci (časopisy, oblečení, kosmetika - to byste nevěřili, co člověk za šest let nakřečkuje
• zabalit si nouzový vak (jako na dovolenou :P
• zajistit na nové adrese internet (převést si ho nemůžu, ale možná tam půjde neetbox)
• nezbláznit se...

Vypadá to trochu opuštěně... a to je pryč jen třetina

A jak je vidět, Hagiho to vůbec nezajímá. Prostě se někam vylepí a spí. Ovšem, pokud udělám nějaký jemu podezřelý pohyb, hned mám čertíka za zadkem. Ani se mi nechce věřit, že v létě oslaví třetí narozeniny (teda, u mě bude teprve druhým rokem, nevím, kolik mu je doopravdy, ale držím se toho, že jsem ho dostala jako roční štěně - stejně je to pořádné torpédo. :)

(Jeho velikost klame, je to střízlík, vecpe se kamkoliv - nejraději ke mně do postele, pod stůl, nebo se vylepí u dveří ven a hlídá. Když píšu, chrápe. Jakmile odložím počítač, hned do mě drbe hračkou :D

Stejně to bude nostalgie, opouštět známé prostředí, kde jste prožili kus života.

Tímto končím úvodní článek. Bude to náročné, bude to super a já se moc těším na objevování nové čtvrti. Prý se kousek odtamtud nachází Mariánské údolí a Stránská skála... můžeme s Hagim ve volnu výletovat. :)

(To, že mám kousek od bytu dvě velmi doporučované restaurace je pěkný bonus. Dokonce je tam i cukrárna.)

Mějte se krásně,

Dragita (a Hagi)

A ps: pokud jste se někdy nedávno stěhovali - jak to probíhalo? Máte nějaké tipy, na co si dát pozor? :)

Knižní hitparáda za rok 2016

Sice už ám začíná březen, ale i tak jsem se rozhodla podělit se s vámi o knižní hitparádu.

Loni jsem přečetla JEN 29 knih, což je nejméně za posledních pár let.

On to byl vůbec hektický rok, je to vidět na aktivitě blogu (ne že by se tento nějak lišil). Mou čtenářskou duši aspoň hřeje vědomí, že se mi letos daří držet krok a dokonce svůj plán překonávat - už jich mám za sebou 13. Jsem hodně aktivní na Goodreads.com, kde jsem se před lety uhnízdila a musím říct, že je to pro mě zatím nejlepší platforma na sdílení názorů a sledování nových knih.

Tak pokročíme k seznamu, protože bych vám chtěla pár titulů doporučit. Podle mě jsou nejlepší ty knihy, které si chci přečíst znovu, znovu a znovu. Cosi ve mně zanechají, přemýšlím nad nimi i po dočtení a čas... se na ně s chutí vrhnu znovu. Ne všechny v mé soukromé knihovně jsou takové, a právě proto jsem ráda za poklady, na které během čtení narazím. Máte to taky tak?

Nebudu vypisovat, která kniha by skončila na prvním místě, protože by jich hodně skončilo na stejné příčce. Četla jsem málo, ale velmi silné příběhy, které mě oslovily.

---

SABAA TAHIROVÁ - JISKRA V POPELU

Za mě je to velké překvapení roku. Knihu jsem měla doma pár měsíců, než jsem se do ní pustila. Mohly za to vesměs negativní recenze a taky to, že jsem se sama nedokázala začíst. Aspoň ne prvních sto stran. (s výjimkou akčního začátku). Pak jsem si ale řekla, že to zkusím a dostala jsem fantastický příběh. Vzbudil ve mně správné emoce, kde měl, byl temný, místy krutý a jinde mé srdce plesalo nad tím, když si hrdinka dovolila zažít šťastnou chvilku. Bez romantiky to nejde a já si zamilovala oba hlavní hrdiny a ke konci trnula napětí, jak to s nimi dopadne. Autorka má za mě plus, že se nebojí do hrdinů pořádně říznout. Nečetla jsem ji naposledy.

A obálka? Jednoduše famózní. (Jsem na pěkné obálky a tahle vás přitáhne na první pohled)

PETRA STEHLÍKOVÁ - NASLOUCHAČ

Nebudu to protahovat, ale Naslouchač je brilantní příběh - od začátku do konce. Ze začátku se vám mohou nové názvy a pojmy plést, ale já si je užívala. Miluji knihy s vlastním světem, složité, propracované příběhy do detailu. A navíc se sympatickými hrdiny. Ilan vás nebude prudit puberťáckými výlevy, i když část knihy je dítě, nebo mladistvá. Nenásilně vás uvede do svého světa a vy jí budete fandit. Budete zhrozeni, co všechno musí prožít, a co už zažila. Naslouchač je silná kniha, nemá hluchá místa a napětí a akce se tam stupňuje. Už se těším až se s Ilan znovu ponořím do dobrodružství! A klidně každý rok znovu. (Snad pokračování vyjde brzy)

>>recenze>>

ALISON GOODMANOVÁ - EON - ZNOVUZROZENÍ DRAČÍHO OKA

Eon je moje srdcovka. Četla jsem jej už třikrát a rozhodně ne naposledy. Eona je hrdinka na svém místě, i když je prví půlku děje docela natvrdlá. Ale vezme vás za srdce, společně s ní se ponoříte do tajů společnosti, která si v ničem nezadá s čínskou nebo japonskou. Éteričtí draci jsou fascinující a musím říct, že já bych Dračím okem být nechtěla. Za nadlidskou sílu a magii se platí krutá daň. Pokud jste Eona ještě nečetli, rozhodně to napravte. Styl autorky se možná zdá pomalejší a hodně rozvětvený, ale nechte se unášet proudem děje, vstřebávejte každý detail, který vás dovede ke grandióznímu konci. (A jako bonus, je to dilogie, uzavřená a vydaná :))

>>recenze >>

SARAH J. MAAS - PŮLNOČNÍ KORUNA A DĚDIČKA OHNĚ - DVŮR TRNŮ A RŮŽÍ

Myslím, že snad každý už někdy slyšet o sérii Skleněný trůn. Někdo ji miluje, jiný zatracuje. Já jsem skalní fanynka Cealeny, snad proto, že mi osobnostně sedla. Série patří mezi Young Adult a troufám si říct, že je to top žánru. Mám YA hodně načteno a ledacos mě už nepřekvapí. Vybírám si. Než jsem potkala Skleněný trůn, měla jsem za to, že je pro mě YA už pasé. Houby. Tato série - a vhlavně PŮLNOČNÍ KORUNA A DĚDIČKA OHNĚ, dokazuje, že i v tak profláklém žánru se dá stvořit perla. První díl je ještě jednoduchý, ale pak autorka rozvine svůj um - postavy jsou uvěřitelné, lidské, vyvíjí se a svět Eriley není tak jednoduchý. Každá kniha odhalí nové nuance a musím říct, že Maas umí infarktové konce knih. Ale ani během čtení vás nenechá vydechnout. Skleněný trůn je jednohubka, ale pokračování s vámi otřese - a zvláště, když si oblíbíte určité postavy.

Dvůr trnů a růží se četl skvěle, ale osobně se mi víc líbí série Skleněného trůnu.

>> recenze >>

NALINI SINGH - OKOVY MINULOSTI (SÉRIE PSYOVÉ A MĚŇAVCI 4#)

V roce 2016 jsem přečetla všechny 4 díly série a také vím, že si to časem zase zopakuji. Jedná se o scifi z budoucnosti - 2080 - hlavně orientované na ženy. Série je příjemné oddechové čtivo, které obsahuje nejen hodně erotiky (varuji předem), ale také podrobně stvořenou společnost v alternativní verzi naší planety. Žijí tu tři rasy - Psyové, měňavci a lidé.

Psyové jsou rasa s psychickými dary jako telekineze, telepatie atd. Jejich mysl je velmi rozvinutá na mentální rovině a všichni jsou připojeni k PsyNetu, díky kterému jsou ve spojení s ostatními Psyii po celém světě. (PsyNet by vypadal pro pozorovatele jako nebe s miliony hvězd). Mohou si do mozku stáhnout veškeré informace a taky se mohou nakazit počítačovým virem.

Řeknu vám, fascinuje mě to. Jenže Psyové se rozhodli uzamknout své emoce pomoci protokolu Utišení, takže jsou všichni chladní a přísně logičtí. Odchylky se eliminují.

Pak jsou tu měňavci - jak název ukazuje, jsou to lidé, kteří se mění ve zvířata. Mají šelmu v nitru. Žijí ve smečkách a rodinách, kde mají velmi pevné vazby i hierarchii. Ale nepředstavujte si je jako zvířata v lese - sice v něm žijí, ale mají domy a technologii na úrovni roku 2080 a mají ve světě značný vliv. Hlavně se tu sledují dvě smečky - levhartí a vlčí. Ale třeba v Okovech minulosti se objevili i krysy.

Lidé tu zatím nejsou hybnou silou (ale budou, dočetla jsem pátý díl a jsem víc než zvědavá).

Fascinuje mě sledovat interakce mezi Psyii a měňavci. Autorka umí stvořit naprosto živé postavy, zamilujete si je, brečíte pro ně nebo jim fandíte. A pokud máte rádi kočkovité šelmy nebo vlky, dostane se vám příběh pod kůži.

Podle mě je to literatura pro ženy s přesahem. Všechno tu ovlivňuje společnost, svět... a hrozí tam pěkná apokalypsa - každým dílem je blíž a blíž.

Pokud se chcete nechat pohltit novým světem, odpočinout si a potrpíte si na svalnaté muže, jen do toho.

PATRICIA BRIGGS - MĚSÍČNÍ PÍSEŇ - SÉRIE MERCEDES THOMPSONOVÁ

Za léto jsem přečetla sedm knih série a moc se mi líbila. Mercy je hrdinka, se kterou si snad každý sedne. Není nafoukaná, ukňučená ani přehnaně sebejistá nebo naivní. Prostě od všeho trochu, k tomu přidejte kojotí šarm a máte skvělou četbu zaručenou. Dostane se vám napětí, akce, lásky, nebezpečí a ještě k tomu v každém díle nahlédnete pod pokličku Mercyiiny minulosti. Kouzelné bytosti, vlkodlaci a upíři jsou příjemný bonus. Nečekejte milé skřítky, i prosté děkuji, vás může stát život.

A úplně na závěr bych ještě doporučila pár knihy, které by vám neměli uniknout.

SAMANTHA SHANNON - KOSTIČAS A VIDOŘÁD

Sama za sebe musím říct, že se mi Kostičas líbil víc, ale i tak to nezmění skutečnost, že než vyjde třetí díl, přečtu si oba díly znovu. Protože série za to stojí. Zpočátku se zdá složitá a chaotická, ale postupem si vše najde místo a já jen žasnu nad autorčinou fantazií. Jen houšť a větší kapky.

STEVEN ERIKSON - MĚSÍČNÍ ZAHRADY (MALAZSKÁ KNIHA PADLÝCH #1]

Četla jsem jej u potřetí a konečně mě naplno uchvátil. Pokaždé v příběhu vidím víc a vím, že to ještě není všechno. Erikson je mistr, protože stvořit nový svět, mytologii, historii, úplné nové rasy - to je pořádný kalibr. Je to těžké čtení, to přiznávám, ale bavilo mě. Bohužel jsem se stále nedostala přes druhý díl. (Zase jsem se zasekla uprostřed - mě tak hrozně nebaví to dopodrobna popsané válečné tažení - a samozřejmě tam uprchlíci unikají před armádou a řeší věci kolem konvoje). Snad se přes to dostanu, než zase vše zapomenu. Protože mám doma pět dílů a chci se k nim dostat a zjistit, co Eriksonův svět ještě ukrývá :)

zdroj obrázků: goodreads.com

Tak to je prozatím všechno. Ještě mám v plánu článek za letošní leden/únor.

Četli jste některou z knih nebo se chystáte? :)

Mějte se krásně, Dragita