Přesně jak říká název článku, dnes je právě ten den, kdy jsem překročila čtvrt století a oficiálně je mi dvacet šest let. Řekněme, že člověku je tolik, na kolik se cítí, tak slovy mé drahé polovičky - už po osmé je mi osmnáct a ne jinak :)) Vůbec ten rok pětadvacátý byl dosti zvláštní. Hodně věcí se mi v osobním životě změnilo, mnohem víc jsem začala číst a psát, dokonce jsem se zúčastnila literárních soutěží s větším i menším úspěchem. Zdraví bylo holt horší než předchozí léta, ale to se určitě spraví, jen mít vůli vydržet.
Za poslední rok jsem potkala spoustu nových lidí, jak na internetu prostřednictvím skupiny Knižní blogeři a jejich čtenáři (jmenovat nebudu, určitě bych na někoho zapomněla, a pak by mě to také mrzelo), tak prostřednictvím úžasných literárních dílen, které v Brně vede Temnářka. Za to, že se jich mohu účastnit ji mnohokrát děkuji, hodně mi pomáhají - ať svou společností, smíchem, tak i v rovině psaní. Za poslední půlrok jsem se tak posunula v psaní, že jsem si toho všimla i já sama :DDále jsem letos začala znovu komunikovat s Daletth, která se svatou trpělivostí a zápalem opravuje mou ještěří trilogii a vždy mi v textu vychytá největší haluze a gramatické chyby. Jsem za to moc vděčná, i za názory k příběhům. Díky tomu jsem se také zlepšila v gramatice, protože jakmile to stokrát vidím červeně, už to napíšu dobře :D
Díky serveru pište-povídky jsem zase poznala další skvělé lidi, počínající Adarrou, se kterou se teď pravidelně každý týden scházíme u čaje a probíráme své fantasy světy, rozvíjíme je a navzájem se zamýšlíme i nad věcmi, které bychom normálně nechaly plavat (myšleno v rámci literární tvorby :D Vážně, normálně by mě nenapadlo zabývat se dědičnými chorobami ještěrů nebo jejich možnými psychickými poruchami. Doufám, že se budeme scházet i nadále, hodně to pro mě znamená:)
Na PP jsem se také seznámila s Arleiem, velmi talentovaným autorem povídek a umělcem, který vdechl některým mým kresbám život. Musím říct, že když jsem uviděla první kresbu Jany, měla jsem asi deset minut potíže zavřít pusu. To je tak, když se vám zhmotní sen, vize, kterou jste si jen představovali. A najednou je to realita. Prosté děkuji nestačí, nemám slov;)
PP je přece jenom plné fajn lidí, zvláště jsem se díky Adařře seznámila s Acarnivorou a Bedlaskym, kteří jsou moc fajn a když se všichni slezeme na IMVU, což je něco jako onlinechat a hra dohromady, tak čas letí jako splašený a hned jsou dvě hodiny ráno.
Všem, které jsem za poslední rok poznala, moc děkuji, protože díky vám se pořád něco děje. Stejně tak jsem moc ráda za kamarádku Niviat, která je se mnou už od mých deseti let a vždy má pro mě vlídné slovo a podporu :)
Tak vidíte, chtěla jsem napsat oslavný článek ke svým narozeninám a spíš jsem z toho teď strašně naměkko, kolik se toho za poslední rok událo. Takový rušný rok jsem dlouho nezažila a doufám, že ten šestadvacátý nebude v ničem zaostávat a já konečně vydám knihu :D
Dnešek byl vůbec zvláštní. Nedělala jsem si dort a šla do své oblíbené cukrárny... a tam úplně vybíleno. Koupila jsem si tedy cupcake a byl výborný. Večer jsem šla ještě do Sklizena, že tam měli větší cupcaky (jeden mi nestačil)... a tam také prázdno, jen jeden poslední s para ořechy tam zůstal. Ale musím říct, že byl famózní.
Doteď jsem se v objetí od svého drahého dívala na novou sérii Big bang theory a popíjela kofolu, kterou jindy, než ve svátky nekupuji. Nejsem pařící typ, nepotřebuji k oslavě horu alkoholu. Tohle mi úplně stačilo :)
PS: zítra jsem pozvaná na vodná dýmku s tabákem jménem Kryptonit. Když jsem ho měla před pár týdny, byla to síla. Očekávám tedy příjemné odpoledne v polštářích, obklopená voňavým dýmem a s myšlenkami ve větru.
Řeknu vám, že mě dost překvapila i moje šéfová, která před zavíračkou přiběhla do obchodu, popřála mi hodně štěstí a darovala mi voňavé mýdlo ve tvaru ptáčka. :)
Od přítele mám 5 dílů Drizzta a flešku a od mamky mamutí sborník. Ještě mám u ní Legendy prokleté knihovny, ale vyzvednu si to až zítra :)
Užívejte zbytek léta, protože má zkušenost je tato: jakmile mám po narozeninách, je září :D
Dragita
Tentokrát výjimečně se ozývám v pondělí. Včera jsem myslela, že mi v hlavě buší tisíc malých kladívek, tak jsem většinou spala, nebo se dívala na sedmou sérii Big Bang Theory.
Život ve městě Erilian, kde už víc než čtrnáct let panuje mezi všemi vznešenými čarodějnými rody mír, se zdá být až pohádkově idylický. Zia, mladá spisovatelka, rebelka a čarodějka v jedné osobě, tento názor nesdílí. Když je totiž člověk dcerou Kiary Arkandely, oblíbené, vlivné a populární předsedkyně Velké rady čarodějů, znamená to jisté společenské povinnosti. Zia ale všechny ty bankety, plesy a večírky z duše nesnáší. Kde má v tomhle nudném městě snobů najít inspiraci pro svoji knihu?
Mějte se na pozoru před Trnovým princem... Když mu bylo devět, sledoval, jak mu přímo před očima zavraždili matku a bratra. Když mu bylo třináct, byl vůdcem bandy krvelačných banditů. Do patnácti má v plánu být králem... Nastal čas, aby se princ Honorous Jorg Ankrath vrátil na hrad, který kdysi opustil, a přihlásil se o dědictví, které mu po právu náleží. Svět se pro něj změnil v den, kdy visel na trnech ostnovníkového keře a sledoval, jak muži hraběte Renara vraždí jeho matku a mladšího bratra. Od té chvíle prahne Jorg po pomstě. Život a smrt pro něj představují jen obyčejnou hru - hru, ve které nemá co ztratit, ale ve které může vyhrát úplně všechno. Jenže v otcově hradě na něj nečeká nic, než zrada. Zrada a temná magie. Je možné, aby osamělý chlapec, byť nade vší představu divoký a zvrhlý, porazil nepřátele, jejichž moc přesahuje i ty nejbujnější představy?
Pouštní Kopí, pokračování románu Tetovaný, líčí střet dvou kultur, dvou světů. V jednom z nich, pohlceném válkou s démony, je nejvíce ceněna schopnost bojovat a život jednotlivce je bezvýznamný, druhý si lidského života váží nadevše a brání každého člověka. Ano, Osvoboditel přichází, ale který to je?
Léto je v plném proudu a já poslední týden jen kreslím nebo píšu. Za červenec jsem přečetla jen první část prvního dílu Hry o trůny, jinak nic. Dokonce jsem si ani žádnou nekoupila, ještě čekám na zásilku z buxu od června :D
Rozhodla jsem se s vámi podělit o oficiální ilustrace k mé knize Dračí město. Je jich jen pár, snad v budoucnu nějaké přibudou, ale i za tyhle jsem velmi ráda.
Řeknu vám, chvíli jsem přemýšlela, jestli to nespojit s červencem, ale nakonec to bude samostatně. Během června jsem hodně šetřila, protože v květnu jsem moc utrácela.
