Christopher Paolini - Eldest

Originální název: Eldest

Série: Odkaz dračích jezdců

Vydal: Fragment

Rok vydání: 2006

Počet stran: 656

Anotace:

Pokračování fantasy bestselleru Eragon z pera Christophera Paoliniho opět dobývá svět! Eragon cestuje se Safirou do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Ztrácí jistotu, neví komu může věřit a osud království, v němž temná ruka krále rdousí veškerý vzdor, leží i nadále právě v jeho rukou… Druhý díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců.

Hned jak jsem přečetla Eragona, vrhla jsem se na jeho pokračování. Děj Eldesta jsem si pořád i po letech pamatovala, tak se mi četl mnohem rychleji než třeba Brisingr.

---

Eragon, nyní zván Stínovrah, stojí před volbou. Má se jít učit k Elfům, nebo má dál pomáhat Vardenům? Nakonec je jasné, že v tuto chvíli, sám zmrzačen, by proti vojsku Království mnoho nezmohl a spíš než naději, by to mohlo dopadnout zklamáním. Neměl výcvik, v boji měl zatím pouze štěstí a Safira ještě plně nedorostla. Je tedy rozhodnuto. V doprovodu trpaslíků se vydává do lesů Du Weldenvarden, aby přijal svůj osud Dračího jezdce a naučil se, co to vše znamenalo. Doprovází ho elfka Aria, do které se Eragon zamiloval a postupem času jeho city sílí, až to začne ohrožovat jejich přátelství.

Mezi elfy vypukne pozdvižení a královna Islanzadí ho přijme s otevřenou náručí. Už na něj dlouho čekali a nejen oni… les konečně odhalí své tajemství.

Na pozadí událostí sledujeme další dvě příběhové linie. Ta hlavní z nich, vypráví osud Rorana, Eragonova bratrance, který je nucen před Královstvím prchnout a vzít sebou celou vesnici. Pokud by zůstali v Carvahalu, čekala by všechny smrt nebo otroctví. Ale záchrana vesničanů není jeho jedinou motivací k útěku. Ra'zakové - služebníci krále Galbatorixe, unesly z vesnice jeho dívku Katrinu. Hnán hněvem, vede svůj lid přes hory, k moři, kde jak doufá získá loď a dopluje do Surdy, kde budou ostatní v bezpečí. A odtamtud, se vydá hledat Katrinu.

Roranovi části byly zpestřením děje, to nepopírám, ale stejně jsem je prolétla rychle, některé odstavečky přeskakovala, abych se dostala k částem s Eragonem nebo Nasuadou, jejíž příběh nám autor také přiblíží. Po smrti svého otce se totiž musí stát novou vůdkyní Vardenů, přesto, že je jí teprve sedmnáct let. Ale je to silná mladá žena, která ví co chce.

Hodnocení:

Závěrem bych řekla, že mě tento díl bavil méně než kdysi. Musela jsem srazit jednu hvězdičku, protože po tom, co už mám za sebou, se nedalo jinak. Už mám nároky někde jinde. Četla jsem mnohem napínavější a svižnější knihy. Přesto jsem ráda, že jsem to přečetla znovu, osvěžila si paměť a držela pěsti Murtaghovi, který se tu k mé nelibosti vyskytl jen dvakrát. Eragon tu byl pořád místy na pár facek, ale učí se hoch, dospívá a třeba časem vyspěje. Safira je hodně pyšný drak, ale kdo by jí to neodpustil, že? Však také dostala pořádně na frak.

Kdyby Paolini méně popisoval každou blbost, let nebo co měli k jídlu, bylo by to mnohem čtivější a živější. Vůbec mě nebavilo to politikaření, kterého se Nasuada musela účastnit, ale chápu, že nebylo zbytí.

zdroje: www.goodreads.com, http://www.deviantart.com/art/Murtagh-and-Thorn-281671907

Chci si přečíst XVII.

Pomalu nám končí neděle a já znovu poodhalím, o co se můj seznam knih zase rozrostl. Mám pocit, že doba, kdy nebudu ít, co číst nenastane - a to je jen dobře.

Jsem ráda obklopena dobrými knihami a už jsem si stačila všimnout, jak se mi každou další mění preference a už se tak snadno nedá opít rohlíkem - právě si užívám čtení Měsíčních zahrad (jak se mi mohly předtím nelíbit? :)

Na co se těším teď?

---

Led pod kůží

Dlouho čekaly - a konečně nalézají. Sdílené vědomí Lodí se obrací ke Studni planetárního ticha, tam, kde je Aš~šád z Fomalhiwy a Lucas Hildebrandt, a vybírají si svou oběť. Össeanka Kamëlë cítí Jejich záměr a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít - a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny a zachránce tuší nepřiznaný záměr.

Laëgühr, Led pod kůží, zostří její mysl a zrak.

Jaké tajemství má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi?

Nemohu se dočkat, až budu knihu držet v ruce, už ji mám objednanou:) Jantarové oči byla pastva pro oči, určitě jsem ho nečetla jen jednou. Nevím, co čekat od pokračiování, ale doufám, že si udrží minimálně stejné tempo i hloubku, jakou předvedl první díl:)

A ta obálka v modrých tónech je úžasná, moc se mi líbí.

Pán ledové zahrady 4

Moc zavazuje, obzvlášť ve spojení s magií. Představte si, že jste se stali bohy - a někdo vás chce téhle vlastnosti zbavit! Nikdo neví, co se děje se skupinou vědců. Vuko Drakkainen je má najít a přivést na Zem, nebo zabít a zahladit stopy. S takovou misí přichází na Midgaard - svět, na němž existuje rasa inteligentních bytostí, i magie. Mezitím už někteří dávno zemřeli a další sáhli po magii a prohlásili se za bohy. Nikdo se nechce vrátit. Žádný z nich neodevzdá ochotně moc, kterou získal. Vuko prochází zeměmi Midgaardu a hledá krajany, aby dokončil misi. Splní svůj úkol?

Ledová zahrada počtvrté otevírá své brány, tiskne k zemi a ohromuje jako "Zahrada pozemských rozkoší" Hieronyma Bosche.

O téhle sérii nějak není moc slyšet - nebo se pletu? Je to naprostá škoda! Tato série patří k těžšímu čtivu, čtenář musí dávat pozor, co čte a pomalu vychutnávat zdejší svět. Vuko se během druhého dílu zdál sympatičtější než v prvním a Tohimon si mě získal hned. Sice jsem ještě nečetla trojku, musím si to dávkovat po troškách (a vždy se na to těším), tak jsem velmi ráda, že už vyšla čtyřka. Je načase pokořit další díl, co mám v knihovně. Mimochodem, série má úžasné obálky - tedy až na tento díl, ten mě moc nebere.

Tak, honem, kdo ještě nečetl, ať to napraví :)

Soumrak království

AURANOS
Princezna Cleo vychovaná v přepychu se musí vydat na strastiplnou a zrádnou cestu na nepřátelské území, aby tam nalezla dávno ztracenou magii.
PAELSIA
Jonas, rebel zuřící nad nespravedlností světa, se vzbouří proti útlaku, který zbídačil jeho zemi, a stane se vůdcem lidové revoluce.
LIMEROS
Lucia, sirotek adoptovaný královskou rodinou, odhalí pravdu o své minulosti a objeví nadpřirozené schopnosti, které je předurčena ovládat.
Magnus, prvorozený královský syn vychovávaný svým otcem k násilí a dobývání, začíná zjišťovat, že srdce může být smrtelnější zbraní než meč.

Kniha mě napřed lákala obálkou, pak nějakými recenzemi a nakonec jsem se dozvěděla, že je to spíše lehké čtivo, plné mocenských bojů. Takže až si budu chtít odpočinout u lehké knížky s pěkným dějem, určitě po ní sáhnu:)

zdroje: www.goodreads.com, http://www.tridistri.cz/panledovezahrady4?ItemIdx=2

A na co se chystáte vy?

Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka

Originální název: Nočnoj dozor

Série: Hlídka

Vydal: Triton

Rok vydání: 2005

Počet stran: 456

Poprvé jsem o Noční hlídce slyšela, jako o filmu, ačkoliv jsem ho předtím nikdy neviděla. Potřebovala jsem na chvíli změnu ve čtení, tak volna byla jasná. Pustím se do Noční hlídky.

Obálka mi připadá obyčejná, ničím mě zvláště nezaujala, ale po přečtení musím říct, že aspoň vystihuje postavy, které tam vystupují.

Anotace:

První díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy - takový je její hlavní motiv. Tři romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní - bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu…

---

Kniha je rozdělena do tří částí, které spolu souvisí a chronologicky na sebe navazují. Hlavním hrdinou všech příběhů je Anton, docela rozpolcený člověk (Jiný) s mírně pohnutou minulostí, který patří k silám Světla. Je členem Noční hlídky a po soumraku dohlíží v ulicích Moskvy na Temné, kteří by chtěli porušit zákon. Jenže ani sám Anton už nemá jistotu, kde končí Světlo a kde začíná Tma. Ne po tom, co v následujícím roce prožije.

Váhavě stál asi sto metrů ode mě. Tomu tedy říkám odolnost! Hlas už zněl takovou silou, až jsem se divil, že se kolemjdoucí nepouštějí do tance, nebo proč autobusy nezabočují z vozovky na chodník a nevrážejí do toho průjezdu rozkoši vstříc…

V prvním příběhu zachrání malého chlapce Jegora, jehož duše ještě nepatří ani k jedné ze stran. Je také Jiný, jako Anton. Ale zatímco se stará o Jegorovo přežití, potká cestou vlakem Světlanu, mladou ženu, která má nad hlavou černý vír. Ten, jak je známo, zvěstuje, že se dotyčné stane něco špatného, nebo ji někdo proklel. Vlastními silami se ho pokusí zničit, i když přitom musel vypadat jako šílenec v tmavých brýlích a flaškou vodky v ruce (kterou měl samozřejmě na nervy, lov na upíry, kteří šli po chlapci, nebyl jen tak).

Nejen, že vír nezmizí, ale exponenciálně naroste až začne ohrožovat celou Moskvu - je však záhadou, jak takový nápor Temna mohla Světlana vůbec přežít. Tak se postupně dozvídá, že vše není tak, jak se zdá a mocenský boj mezi Světlem a Tmou nabývá nečekaných rozměrů - a jaké role v něm hraje obyčejná kancelářská krysa Anton, který šel poprvé do terénu? Nebo Jegor a Světlana? A proč mu šéf Noční hlídky přidělil za parťáka sovu Olgu?

"Jak mi dva můžeme spolupracovat? No jak? Dokážeš ty se vůbec nějak dorozumět? Já se ti plně otevírám, copak to nevidíš?!"

Plně jsem se do šera nepřesunul - zatím jen v myšlenkách.

Druhé dva příběhy rozvíjí ten první. Dozvídáme se víc o světě Jiných, o šeru, do kterého na rozdíl od normálních smrtelníků umí vstupovat. Právě v šeru jsou vidět pravé podoby démonů, upírů, vlkodlaků a různých čarodějů. Šero má spoustu rovin a je nenasytné jako houba. Pokud není Jiný dost silný, může tak uváznout navěky. Anton čelí nebývalému nátlaku, ať už od svého šéfa, Světlany, Olgy nebo Temné strany, která si na něj činí nárok… A proč pořád všude potkává chlapce Jegora? Anton začíná pochybovat, že si zvolil správnou stranu…

"Jen divoch je schopen zabít slona, aby si k snídani dal kousek masa."

Hodnocení:

Na rovinu musím přiznat, že Noční hlídka je na pozornost náročné čtivo. Stačí jen chvilka a už nevíte o čem se mluví. Dílo je prošpikováno tajemstvími a různými lstmi, které musí Anton pokouknout, a pak se zachovat podle svého nejlepšího svědomí. Autor umí skvěle překvapit. Člověk už si myslím, jak to může dopadnout, a potom vás zase překvapí. Splétá nitky příběhu po všechny tři části a vzájemně je proplétá. Aby člověku došlo vše, co se tam stalo a co s tím souviselo, je potřeba číst pozorně.

Musím říct, že se mi kniha líbila. Opravdu. Oceňuji tu složitost a hloubku příběhu. Anton ho vypráví v první osobě a jeho vnitřní rozpolcenost se ke konci knihy hodně projevuje. Je to velmi sympatický hrdina, hodně reálný, se všemi klady i zápory. Držela jsem mu celou dobu palce a jelikož je to díl první, doufám, že se na něj usměje štěstí také v pokračování (ne, že by kniha měla happy end, to zase ne). Škoda, že jsem si pak pustila film - tamní herec mi ho úplně znechutil, chudák Anton. A vůbec, film byl divný a místy nechutný. Pěkně vymyšlené je i to, že když Anton kleje (často), používá na to slova - Tma a Světlo!

Olga byla prostě Olga. Svérázná žena-sova, která pikala za neuvážené činy svého mládí. Ona byla tou moudrou v knize, i když ke konci se nechala hodně ovlivnit svými city.

Světlana se během příběhu hezky vypracovala a já si ji oblíbila, na to, že se ze začátku tak šíleně litovala.

"Jak dlouho se Noční hlídka ještě hodlá takhle plazit?"

"Myslíš, před Temnýma?"

"Ano."

"Dokud nezískáme rozhodující převahu. Dokud lidi, ze kterých se stávaj Jiný, ani na okamžik nezaváhaj, co si maj vybrat - jestli Světlo nebo Tmu. Dokud Temný nevymřou. Dokud neztratěj schopnost postrčit lidi ke Zlu tak snadno, jako se to děje teď."

"Ale to je kapitulace, Antone."

"To je neutralita."

Svět Jiných, kteří hlídají šero i náš svět byl opravdu propracovaný. Jen mi chvíli trvalo, než jsem si dokázala představit, že Anton vkročil do svého stínu a dostal se do šera (někdy si ten stín přehodil přes hlavu a to už jsem nějak nepobrala). Světlo a Tma, jednoznačně neznamená dobro a zlo. Všude jsou odstíny šedé a Anton si je toho dobře vědom.

Pokud hledáte spletitý a hluboký příběh, jdete do Noční hlídky. Není to něco, co vám vyrazí dech, není to kniha, kterou přelouskáte za večer, chce čas, ale zanechá ve vás zvláštní pocit, budete o ní přemýšlet cestou do práce/školy… a budete fandit Antonovi.

Nesnášela jsem celou dobu jeho šéfa - Borise Ignaťjeviče, alias Gesera. A Tygřík byla super (strašně moc mi připomínala Mazlíka z Nočního klubu). Kosťa byl fajn upírský teenager.

Zvláště se mi líbilo, že Antonovy pasáže byly protkané úryvky písní, které se naprosto hodily k jeho momentálnímu rozpoložení, nebo situaci. Vždy měl u sebe přehrávač a sluchátka, bez hudby nedal ani krok, držela ho nad vodou.

Chlapec nebo děvče, dospělý nebo dítě. Jaký je v tom rozdíl?! Tma a Světlo - to je podstatné!

Řeknu vám, cizí obálky se mi líbí daleko více.

zdroj: www.goodreads.com, obrázky v prokliku

Zelený čaj pro zdraví a potěšení

Nebudu vám mazat med kolem pusy, když to jde vyjádřit jednoduše - miluju zelený čaj. Už před lety si mě získal svou jemně svíravou někdy květinovou chutí, jemně žlutou, někdy žlutozelnou barvou a příjemnou vůní.

Samozřejmě je zdraví prospěšný, ale to je jen malé plus - čaj hlavně musí chutnat:)

Zelený čaj je nejlepší pro chvíli pohody, u knihy, s přáteli, nebo při jakékoliv tvořivé činnosti. Nejraději mám, když kolem sebe rozsvítím všechny solné lampy, co vlastním, udělám si ovocný talíř a k tomu hrnek zeleného čaje.

Potom chvíli vdechuji jeho vůni (nejraději jasmínovou) a užívám si první doušky. To je pro mě relax.

Díky tomu si vychutnám veškeré nuance čaje. Zelený nápoj není pro chvíle spěchu:)

---

Proč pít zelený čaj?

• jelikož není fermentovaný, obsahuje mnoho antioxidantů, které zabraňují předčasnému stárnutí buněk
• je povzbudivý (pro někoho jako káva, pro někoho ne), působí proti depresi, splínu a únavě
• podporuje trávení
• může pomoci sníži hladinu cukrů a tuků v krvi
• podporuje správnou funkci cévního systému i srdce
• osvěžuje tělo a působí antimikrobiálně
• pomáhá neutralizovat škodlivé záření (kdo sedí na bobku u PC, měl by ho pít denně:)
• působí v našem těle zásaditě (takže čistí tělo a pomáhá při překyselení)
• podporuje nervovou soustavu a soustředění
• obsahuje spoustu vitaminů a minerálů

Toť menší výčet účinků zeleného čaje. Na internetu jistě najdete kompletní rozsah obsažených látek (pokud by někdo chtěl). Já za sebe musím říct, že člověka tolik nedehydratuje jako káva. Je to mnohem lepší alternativa.

Citlivějším osobám nedporučuji pít po osmé hodině jinak neusnete. Jednu dobu, kdy jsem byla oslabena po nemoci, jsem měla oči jak tenisáky ještě ve dvě v noci:)

Zelených čajů je spousta druhů různé kvality. Rozhodla jsem se postupně s vámi podělit o zkušenosti s jednotlivými značkami a druhy. Mám své stálice a neustále se snažím zkoušet nové a nové.

Díky své práci to teď mohu dělat mnohem efektivněji a nezruinuje mě to :) (Před Vánoci chci k nám do obchůdku objednat co nejvíc Grešíkovců, protože mají tolik druhů, že je to škoda nevyzkoušet.)

Příprava:

U zeleného čaje se odfláknutá příprava dvakrát nevyplácí. Záleží na teplotě vody a samozřejmě koncentraci lístků na šálek i samotná délka luhování. Čím déle necháte čaj luhovat, tím více tříslovin se vyplaví a tím hořčí je výsledek a už si čaj moc neužijete.

Takže vychladit převařenou vodu aspoň na 70-80°C. Jedna čajová lžika na 250ml úplně stačí. Setkala jsem se u výrobce Milota čajů, že tam mají napsané lžičky dvě, ale to jen zbytečně plýtváte čajem a je to hořké. Luhovat max 3minuty! Víc ne, opravdu. Méně je zde více.

Po prvním vyluhování kvalitní čaj nevyhazujeme, ale rozhodně zalijeme ještě jednou (minimálně). Zelené čaje jsou výborné i podruhé.

Moji favorité:

Dračí perly (Grešík)

- toto je zatím absolutní topka mezi čaji. Miluji tento jasmínový čaj a kdykoliv si ho koupím (je to dražší záležitost), tak si ho plně v klidu vychutnát, přípravu neodfláknu (jak někdy, kdy čaj omylem luhuju 15 minut, a pak nadávám). Má jemnou žlutou barvu, lehce svíravou chuť s jasmínovým tónem na jazyku. Požitek. Opravdu. A klidně na opakované zalití. Lístky jsou svinuté do kuliček, které se potom rozvinou.

Cena cca 85Kč 50g

Green Jasmine(Grešík)

- toto je druhý favorit a zvláště proto, že hodně připomíná Dračí perly, jen v o hodně levnější variantě. Lístky menší, lehce svinuté, rovné. Nálev je mírně hořký, ale za to hodně povzbudivý, a to i nadvakrát. Dokonce jsem ho viděla i v sáčkové formě, ale zelený volím jedině sypaný.

Cena 45 Kč

Lung Ching (Milota)

- jakmile jsem vyzkoušela tento čaj s výraznými plochými lístky, zamilovala jsem si ho. Má správnou sytou barvu, je povzbudivý, mírně svíravý a má vše, co od zeleného čaje očekávám. Ještě chci porovnat značky, tak příští zastávka bude u Dračí studny od Grešíka (já mám pro jeho čaje slabost)

Cena 59 kč 75g

Vyzkoušeno:

Zelený šnek

-Zaujal mě název i tvar lístků. svinutých do malých ulit. Po zalití nabobtnají a rozvinou se. Čaj krásně voní, má sytou barvu a je o něco více hořký a svíravý než jsem zvyklá. Přesto jsem ráda, že jsem ho vyzkoušela. Vydrží v pohodě dva nálevy. Jestli na něj zase narazím, určitě si koupím do zásoby. (Kupovala jsem v Olympii v prodějně sypaných čajů a kávy)

Cena 78Kč 50g

Zelený čaj Sencha (Sonnentor)

- měla jsem tu možnost vyzkoušet šáčkovou formu čaje. Barva je jemně žlutá, chuť docela ujde, není moc výrazná, ale zase neurazí. Jen bych doporučovala jen jeden nálev, podruhé už je to takové mdlé. Nevím jak sypaná forma, ale jedna zkušenost mi stačila. Ve chvílích nouze si ho pořídím, jinak se k němu vracet nebudu.

cca 50Kč 20 sáčků

Co mě zklamalo:

Green Sencha s Goji (Popov)

- na první pohled vypadá pěkně, je tam chrpa, je tam goji, ale výsledek nestojí za nic. Nálev je do červena (kvůli Goji), ale chuť je strašně mdlá, divná a vůbec mi ten čaj nejede. Mrzí mě, že jsem natrefila na takovou hrůzu a ještě k tomu ve 100g balení. Čaj prostě vypadá pěkně barevně jen na pohled.

Cena cca 80Kč za 100g

Co chci vyzkoušet:

Je toho hodně, prvně Lung Ching od Grešíka, dále od něj White Monkey, Divine Temple (s liči), zelený čaj se zázvorem a citronem, Japan Kokeicha (což má být vyrobeno z Matcha čaje - samotný Matcha mě sice neučaroval, ale mufiny z něj jsou arrgh! tak dobré - nebo sušenky, mmh:) a Gunpowder. Od Miloty mě ještě láká Vzácné obočí (Chun Mee). Máte nějaký zajímavý tip pro mě?

Seznam budu průběžně doplňovat:)

A až se domluvím s foťákem, všechny fotky budou mé vlastní.

zdroje :http://www.cestabylin.cz/

www.gresik.cz, www.sonnentor.cz, http://dragon-well-tea.com/, www.fajnlekarna.cz

Teaser Tuesday #16

O co jde?

• Popadni knihu, kterou momentálně čteš.

• Otevři ji na náhodné stránce a napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.

• Bez Spoilerů.
  

• Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.

Teaser Tuesday pořádá Should Be Reading.

Dnešní Teaser bude ve znamení nové ságy, kterou jsem se rozhodla pokořit. Je jí Malazská kniha padlých a konkrétně pročítám Měsíční zahrady od Stevena Eriksna. Musím říct, že ačkoliv je děl složitý a postav tolik, že mi to bere dech, je to velmi zajímavé a už jsem na dvousté straně. Vypadá to na slibný začátek nové čtecí závislosti.:)

---

"Tuším, se musím připravit k bitvě."

Každý bůh padne rukama smrtelníka.

Thor - Temný svět

Akční / Dobrodružný / Fantasy

USA, 2013, 111 min

Režie: Alan Taylor

Scénář: Don Payne, Robert Rodat

Kamera: Kramer Morgenthau

Hudba: Brian Tyler

Hrají: Chris Hemsworth, Natalie Portman, Kat Dennings, Tom Hiddleston, Stellan Skarsgård, Idris Elba, Anthony Hopkins, Ray Stevenson, Jaimie Alexander, Tadanobu Asano, Zachary Levi, Christopher Eccleston, Rene Russo, Jonathan Howard, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Chris O'Dowd, Benicio Del Toro, Stan Lee, Julian Seager, Chris Evans

Když jsem se rozhodovala na co využít poslední flexypasy, byla jsem vážně rozpolcená - chtěla jsem vidět novou Carrie, hrozně mě lákala Enderova hra a nakonec samozřejmě pokračování Thora.

Nakonec rozhodla náhoda - když jsem konečně měla čas jít do kina, dávali tam jen Thora :-D

---

Už před kinem mě jala hrůza - přítel objednal lístky na dabing. Já osobně nejsem příznivcem dabingu, za každou cenu volím originál. Zvláště když si vzpomenu na dabing jedničky, kdy jsem si málem trhala uši.

Nakonec to nebylo tak hrozné (jop, podělali mi hlas Thora a pár dalších, ale spíš než k pláči to bylo k smíchu, jinak se to dalo přežít.

Pohodlně jsem se usadila s tabulkou čokolády (jako na potvoru jsem si zapomněla koupit svou tradiční kofolu a lupínky) a čekala, co bude. Dopředu jsem si nic nenastudovala, tak jsem byla zvědavá...a hle, Temní elfové. (Ehm, ze začátku jsem k tomu byla celkem skeptická, ale záporáka se jim nakonec podařilo pěkně udělat a vystihnout - z jejich masek šla hrůza, nevím proč. Jen by si měli říkat jinak než Temní elfové)

V příběhu jde o to, že Temní elfové kdysi válčili s Asgardem. Byli by válku vyhráli, kdyby se Asgarďanům nepovedlo zničit tajemnou hrozivou zbraň jménem éther. Ale byla opravdu zničena? Nu, asi by to nebyl příběh, kdyby ano.

První polovina filmu byl spíše vyprávěcí, člověk si užíval výlet do nádherného Asgardu, koukal na nešťastnou láskou souženého Thora a ve vězení lenošícího Lokiho, zatímco smrtelnice Jane Fostrová se snaží normálně randit ( mám pocit, že tvůrci filmu z toho udělali víc komedii než akčňák).

Potom události naberou spád, když se děvět světů přiblíží ke konjukci, takže všechny budou v zárytu a hranice mezi nimi se setřou. Filmaři si pěkně pohráli s efekty, kdy věci i lidi na jednom místě zmizí a objeví se někde jinde. Co musím opravdu vyšvihnout na filmu, jsou právě velmi působivé efekty, které dokáží zamaskovat dějové nedostatky a rozvláčnost první poloviny filmu.

Pak samozřejmě nastoupil na scénu Loki a děj nabral spád. Éther se uvolnil, Temní elfové skoro zničili Asgard a Thor se musí vydat na vlastnizrádnou cestu, aby zachránil devět světů, stejně jako život milované Jane. Musím říct, že jsem milovala pasáže s Lokim, vlastně až do konce filmu jsem se upřímně smála. Dodal tomu šmrnc a šťávu.

V prvním díle jsem slintala nad Thorem. Teď, nevím co se ve mě změnilo, jsem mnohem víc fandila Lokimu. (Bohové, já snad začínám být na záporáky!! :)

Co závěrem? Film není nějaká dechberoucí pecka, která vás posadí do křesla a vy jen budete valit oči. Rozhodně sto jí za to se na něj podívat, ať už na velkolepost Asgardu, Lokiho, akční scény do detailu propracované nebo jen děsivé vojáky Temných elfů (viz.obrázek) Zaručuji, že (pokud máte rádi Marwel filmy) se určitě budete bavit a odnesete si z kina příjemný pocit. Já jsem ráda, že jsem na něj šla a zřejmě si dám opáčko jedničky a Avengers:)

A závěr filmu? Suprový! Určitě bude další (doufám).

(Dokonce dokáži odpustit -trošku- tvůrcům, že z Thora udělali chudáčka, který sem tam něco plácne, mává kladivem, a pořád strašně touží po Jane. Nebyl v prvním díle charakterově lepší? Co myslíte?)

zdroj: csfd.cz,

Aktuality :)

Cítím potřebu tu krátce sepsat na co se chytám, protože si tím aspoň, utřídím myšlenky a nebudu zbytečně dumat, co sepsat dříve.

Po tři týdny jsem byla zavalena Odkazem dračích jezdců, dokud jsem ji zdárně nepřečetla - ne že by mě konec nějak zvláště nadchl, ale o tom zase jindy.

Protože stále nevyšla Snová horečka, vrhla jsem se po letech znovu na sérii Malazská kniha padlých a její Měsíční zahrady. Netuším, co se ve mě změnilo, ale teď jsem dočetla dál než předtím - je to docela na pozornost náročné čtení (ta spousta jmen a názvů! Kdo si může stěžovat na Serafínu, tady je to mnohem horší), ale kupodivu mě to zaujalo a chci, opravdu chci číst dál:)

No a co tu přibude v následujícím týdnu? Jelikož (nevím proč), nemůžu se soustředit na recenzi, když dotyčnou knihu nedržím v ruce, tak koncem týdne konečně zrecenzuji Mycelium, od Vilmy Kadlečkové a Horečku Dananů od Karen Marie Monning. (A víte, že právě vyšel druhý díl Mycelia, Led pod kůží? Hned v pondělí bude můj)

Recenze: nebudu sem dávat přesné dny, někdy se stane, že mám náladu psát o úplně jiné knize, než si předem určím:)

Srhnutí za říjen, na které se poněkud zapomnělo

Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka

Vilma Kadlečková - Mycelium

Karen Marie Monning - Horečka Dananů

Psaní:

Kapitola 15. Oheň v srdci

Nová kapitola příběhu Naya

Filmy:

Thor - Temný svět

Ostatní:

Zase jsem kreslila, tentokrát jsem se vyblbla s pastelkama :)

ještě se rozhoduji mezi článkem o zeleném čaji (abych znovu oživila starou rubriku), kde samozřejmě properu své favority, nebo pokračování Zdravého mlsání (aneb, i sušenky se dají mlsat zdravěji:)

No, a jak to tak vypadá, ten následující týden, kdy už nám na dveře bude klepat prosinec, se tu začnou objevovat drobné zkazky a zajímavosti z mnou stvořené ještěří civilizace :)

Čtení zdar a užívejte zbytek podzimu.

(ps:obrázek mraků je můj vlastní:-)

Teaser Tuesday #15

O co jde?

• Popadni knihu, kterou momentálně čteš.

• Otevři ji na náhodné stránce a napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.

• Bez Spoilerů.
  

• Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.

Teaser Tuesday pořádá Should Be Reading.

Konečně jsem se prokousala až Inheritance a jsem napjatá, jak to skončí. Většina děje příjemné ubíhá, ale co se Paolinimu vážně povedlo (podle mě) jsou pasáže věnované Nasuadě, a také se tu konečně objeví Murtagh a to jinak než při soubojích s Eragonem. (konečně!) V jejich pasážích jsou emoce, napětí, úplně mě strhly sebou, že mě Eragonovy cesty začínají nudit a já si říkám, kdy tam zase bude Murtagh? (a Galbatorix, který konečně není jen zmínkou ostatních, ale hezky se nám ukáže?) :D

---

Dnešní Teaser je tedy z Inheritance od Christophera Paoliniho

>>Cítila, že je na tom hmyzu něco špatně.

>>Strašlivé bylo vědomí, že bolest jí způsobuje tvor, který ji okusuje, a dokonce proniká do jejího těla.

(Já vím, trochu morbidní, mám takovou náladu :D)

A co teď čtete vy?

Chci si přečíst XVI.

Týden se s týdnem sešel a můj seznam se zase poněkud rozrostl. Poslední dva týdny jsem byla trochu mimo, protože jsem se začetla do Odkazu dračích jezdců (a už jsem na poslední díle).

Proto jsem se rozhodla zpomalit čtení, mám i spoustu jiných povinnosti - jako třeba konečně dopsat soutěžní povídky a zase něco nakreslit:)

Na co se chystám tentokrát?

---

Tereza Benešová - Gjorkové

Pod hladinou oceánu leží svět, o jehož existenci nemá lidstvo dodnes, ani ponětí. Dvanáctiletá Nefas o něm už pár let ví, ale teprve dnes nastal čas zařadit se mezi své. Mezi Gjorky.

Nefas nechce nic víc, než najít konečně domov, pár přátel a zjistit proč vlastně musela vyrůstat stranou. V novém světě ji ale otevřená náruč rozhodně nečeká a její touha po kamarádech, se v mžiku smrskne na snahu proplout, a být neviditelná.
Brzy sice zjišťuje, že pomoc může přijit z míst, odkud by ji nikdy nečekala, ale také, že kdo se ptá, mohl by dostat odpověď, o kterou vlastně vůbec nestojí. Vstupte spolu s Nefas do místa, kde je všechno stejně nebezpečné, jako krásné a fascinující. Kde mají všichni svá malá tajemství a odraz minulosti je příliš silný na to, aby se dal jen tak překonat.

Po téhle knížce jsem koukala od doby kdy vyšla, ale konečně jsem se rozhoupala se po ní poohlédnout - bylo to kvůli nízkému věku hrdinky, ale pak jsem si přečetla recenzi, že to trochu připomíná Harryho Pottera a je to čtivě napsané, tak jsem si řekla proč ne. (Navíc chci přečíst více českých autorů.

Marissa Meyerová - Cinder

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je "pocta", kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.

Internet je zaplaven recenzemi na Scarlet, ale i první díl je všude vychvalován. Napřed jsem si jí nevšímala (měla to být přece pohádka na styl Popelky), ale vypadá to, že skutečnost je úplně jiná - víc akční, napínavá, plná robotů...(bez zbytečně přemrštěné romantiky) Nechám se překvapit.

Tereza Janišová - Erilian - Město čarodějů

Mocné město Erilian řídí Velká rada čarodějů a není vůbec jednoduché stát se jejím členem. Každý by jím chtěl být. Někteří i za cenu zločinu. To ale hlavní hrdinka Kiara, vyrůstající u svého poručníka lorda Tesiana, zatím netuší. Stejně tak nezná pravdu o smrti svých rodičů…
S Kiarou se setkáváme v okamžiku, kdy vstupuje na Univerzitu magických věd jako studentka prvního ročníku. Od toho okamžiku je konec bezstarostnému dětství. Do jejího života vstupuje láska, zklamání a nečekané odhalení vlastní minulosti.

I zde zabrousím do českých vod, na knihu se chystám více než rok a zatím jsem se k ní nedostala. Doufám, že se to brzy hne, protože autorce brzy vyjde poslední díl. Sice na čaroděje a kouzelníky moc nejsem, ale třeba to bude zajímavé (jediného čaroděje, co jsem opravdu četla byl Potter a dál jsem něco podobného nevyhledávala).

A na co se chystáte vy?

zdroj: goodreads.com