Dragitino doupě: března 2007

sobota 31. března 2007

Mrtvá nevěsta Tima Burtona

Opravdu moc pěkný příběh, pro milovníky animáků je to poklad. Aspoň pro mě. Zcela jiný zúůsob animace než je obvyklé. Navíc je zajímavé, že svět lidí je oděn s šedých barvách a posmrtný svět je plný nádherných barev:-)

pro stažení kliněte zde

Scary Movie 2

pokud tu není zobrazen klikněte zde

Smutný příběh

Asi to nepatří mezi básničky, ale spíše rýmovačky, veršované povídky. Jedná se o smyšlený příběh lidské omezenosti.

Budu Vám vyprávět příběh,

Který se opravdu stal,

O tom jak lásku velikou,

Zbabělý lidský strach vzal,

...

Byla to poklidná vesnice,

Všichni se znali a měli rádi,

Jen jedna žna lišila se,

Když stále chorobnou závistí dusila se,

...

Její sestra překrásná byla velice,

Nejvíce však za svitu měsíce,

Když měsíční paprsky dopadaly na její bledou tvář,

Mohla mít každého muže,

Na kterého jen prstem ukáže,

Jen kdyby jí to stud a ostýchavost nekazila,

...

Byl nádherný májový den,

Slunce svítilo, vše bylo jak sen,

Když přijeli komedianti,

Pobavit celou ves,

...

Jen co začali hrát,

A potom v hospodách se prát,

Zakoukal se komediant,

Do stydlivé dívky v bílých šatech,

...

Jenže její žárlivé sestře líbil se též,

A už spřádala plány na její odstranění,

Kdekdo kroutil by hlavou, že jí té dívky líto není,

Pokusila se mladíka svými havraními vlasy svést,

Ten ale zaslepen láskou nenechal se poplést,

...

Pak ta žena černá na duchu,

Zuřila a blížila se k žárlivému výbuchu,

Její sestra má všechno a ona nic,

Nepostřehla však, že jí schází veškerý cit,

Živila ji zloba a nenávist,

...

Tu jednoho dne napadl ji spásný nápad,

Jak mladíka získat jen pro sebe,

A sestru nechat rozsápat,

Sestřička si tu sním vesele tančí,

Oba si hledí do očí,

...

Temná žena udala svou sestru,

Že čarodějnictví holduje velice,

A pomocí svých čar zapaluje mužská srdce,

Strachy posedlí občané oné vesnice,

Vtrhli do hospody, zastavili veselice,

Vyrvali dívku z mladíkova náručí,

...

Za vesnicí říčka teče,

Hluboká, temná, ledová,

Dovlekly tam dívku, k židli přivázali,

Ať se přizná po dobrém jí přikázali,

Nebo po zlém budou to požadovati,

...

Dívka nepřiznala se, nebylo k čemu,

A tak jí opakovaně do vody spouštěli,

Dokud se neutopila,

Její sestra neměla daleko k smíchu,

Ačkoliv veřejná poprava se jí nepovedla,

...

Za pár dní komedianti odjeli,

Ani ten hezký mladík zde nezůstal,

A tak závistivá žena zůstala sama,

Sama sebou navěky potrestaná

Víla

Téměř veršovaná povídka než básnička, pojednávající o osudu jedné víly...

Víla

Tančila víla v lese

Její zpěv širým krajem se nese

Poutníky hravě láká k sobě

A pak rozjitřeně tančí na jejich hrobě

...

Tančila víla po mnoho staletí

Nikdo však netušil, že je to její prokletí

Každého okouzlit

A něžně ho zabít

...

Tančila víla jednou na jaře

Když kosatce na louce kvetou

Šel kolem poutník a obloha zářila modře

...

Tu připlula k němu, jak už byla zvyklá

Jen s jedním nepočítala

Bláznivě se do něj zamilovala

...

Tančila víla jen a jen pro něj

Oči zářily jí, jak modré studánky

On vděčen byl za nápad sejít ze své trasy

A lapen byl do osidel její krásy

...

Tančila pro něj víla nesčetně dní

Dokud on hleděl na ní

Pak se ale stala nemilá věc

Velkou veselku pořádala sousední ves

Poutník zakoukal se do jiné dívky

Které zlatý vlas padal do čela

...

Tančila víla v lese

Smutna, opuštěna, těžce to nese

Vydala se tedy za poutníkem

Zatančit mu poslední tanec

Kdy už pak bude navždy jejím milým

Dnes před úplňkem

...

Tančila víla smrtelný tanec

Svou smutnou a záhadnou krásou všechny okouzlila

Ale už nikdy teplo lásky nepocítila

Po té co svému milému život vzala

Toho svého se dobrovolně vzdala

A tak les ztratil svou vílu

čtvrtek 8. března 2007

Hluboký smutek

Velmi smutná báseň plynoucí z mého zlomeného srdce...

Hluboký smutek

Jsem tak smutná a opuštěná

můj pláč dalekým lesem se nese

jsem osamělá, zraněná

když myslím na tebe

...

Já hledám tě neustále, čekám

vždyť první krok dávnou jsem udělala

jsem smutný člověk a před lidskou trpělivostí smekám

nesu to těžce, osůbka jsem stydlivá

jsi to jen ty, o kterém se mi zdává

...

Denně čekám na tvou odpověď

přátelé mí, vždy přijmou mou zpověď

já smutná jsem a zamilovaná

tebou bohužel nemilovaná

Velká zkouška

Báseň o zkoušce mého života jménem Maturita, taková jednodušší rýmovačka...

Velká zkouška

Už se to blíží, velká zkouška života mého

začínám se strachovat z toho, že namám nic naučeného

tento vstup do života ač težký, ale ne neobvyklý

je velmi složitý, protože na něj člověk není zvyklý

...

Už se to blíží, vždyť je teď březen

nastane duben a před omisi ai budu muset stoupnout

rizika já znám, žaludek se mi může zhoupnout

já začnu se teďka učit a svůj rozmarný mozek zaměstnám

nikdy ale odemně neuslyšíte větu : Dobrovolně se vzdávám.

...

Už se to blíží, měsíc je jen chvilka malá

ja vím, že na všechno to učení nejsem sama

proč bych měla být, vždyť mám své přátele

kteří podrží mě, podpoří a učivo do hlavy lépe se vstřebá

štěstí a rozum do hrsti chytnu a nemusím se bát

Krásný den

Dnes je krásný letní den

slunce mě svými paprsky hřeje

Motýlci létají a kvítka kvetou jen

toto letní počasí splní vše co si člověk přeje

...

Dnes je krásný letní den

já myslím na tebe jen

v mém srdci vzplanula láska k tobě

která mě nepřejde ani v nejtemnějším hrobě

...

Dnes je krásný letní den

voda mě svými svody láká

však za ruce vezmu tě, políbím

za obzorem nebe se smráká

a věrnou lásku tobě slíbím

...

Tak končí tento výjimečný den

který důležitý pro mě byl

že lásku v tobě jsem našla

a samota už nebude nikdy tak strašná

jako kdysy byla

pondělí 5. března 2007

Dva blázni

Stojíme tu jak blázni v dešti

Stojíme tu a zatínáme pěsti

Že všechna životní úskalí hravě zvládneme

A na cestu lásky se pak dáme

...

Stojíme tu jak blázni v dešti

Stojíme tu a užíváme si štěstí

Že my dva jsme tu spolu

Nemohu a nechci se pohnout ani trochu

...

Stojíme tu na kraji silnice

Samota nás opustila a nevrátí se nikdy více

Stojíme tu láskou zaslepení

A víme, že není úniku před ní

Však jen blázen by utíkal

Zázraku

...

Stojíme tu na prahu života svého

Ty dotýkáš se srdce mého

Stojíme tu do skonání světa

Já přešťastná jsem až zazní tato věta

Miluji tě

Nalezené štěstí

Mé tělo se chvěje jak v zimnici

Když tu sedíš vedle mě

Pak ucítím tvůj letmý dotek na své líci

A doufám že se zem pode mnou nepropadne

...

Mám hlavu v oblacích

Slova se mi pletou

Když má kůže touží po tvých dotecích

A rty po polibcích prahnou

...

Jsem teď šťastná jak člověk může být

Vždyť ty si stále se mnou

Nikam neodcházíš

A slova překrásná do ucha mi šeptáš

Jak hluboce rád mě máš

...

Cítím se jak v sedmém nebi

Když život teď trávíš se mnou

A jeho překážky nás hravě minou

Šeptáš mi do ucha slovíčka mocná

Že pro tebe budu vždycky krásná

...

Držíš mě v náručí

Dokud den neskončí

Pak obejmeš mě svou pevnou paží

A přede všemi mě ochráníš

Žal

ŽAL

Ty jsi jediná láska má

Po všechny ty roky nenaplněná

Mé srdce pro tebe hoří ohněm plamenným

A ty si toho ani nevšímáš

...

Ty jsi jediná láska má

Po všechny roky nešťastná

Proč já musím milovat právě tebe

Ptám se neustále sama sebe

...

Ty jsi jediná láska má

Všechen ten čas neopětovaná

Zapomenu na tebe já někdy?

Přemýšlím tak tuto noc

Co píši tyto řádky

O tajném žalu mé lásky

K tobě

Tajná láska

Když vidím tě srdce se mi rozbuší

A svět se semnou zatočí

V mém břiše motýlci létají

Na svých křídlech do nebe mě odnášejí

...

Stačí jej jeden tvůj pohled

Já sklopím zrak

A dělám že tu nejsem

Netušíš však že denně na tebe myslívám

A v noci o tobě snívám

...

Proč to musí být v lásce těžké

Usmát se a začít hovor

Ahoj, jak se máš?

To je pro mě úplný horor

...

Má ústa jsou zamčená na sto zámků

Na tvářích rudý oheň

Ty odcházíš ode mě

Ani neřekneš sbohem

Den za dnem

Den za dnem kolem mě chodíváš

Den za dnem na mě hledíváš

Den za dnem ptám se já

Proč musím být tak stydlivá

...

Den za dnem potkávám tě

Den za dnem utápím se v samotě

Den za dnem chvěji se

Co když na rohu objevíš se?

...

Den za dnem trápím se víc a víc

Stačila by trocha lásky a nic víc

Den za dnem roky plynou

A já tajně doufám, že naše duše splynou

...

Den za dnem myslím na tebe jen

Den za dnem sním si svůj sen

Že tvoje srdce zahoří láskou

A já se pro tebe stanu kráskou

...

Den za dnem ptám se já

Proč musím být tak stydlivá

Vždyť úsměv stačil by jen

Aby se mi splnil můj sen

Dívka

Seděla dívka v trávě

A slunce zalévalo zlatem její vlas

Nad čím asi přemýšlela právě

Když se krajinou rozléhal skřivánčí hlas

...

Seděla tam dívka celý den i noc

Hledíc střídavě na oblohu posetou hvězdami

A zem pokrytou pestrými květinami

Vědíc jakou má příroda kouzelnou moc

...

Seděla tam dívka nesčetně dní

Dokud neuslyšela dusot koní

Hlavou jí výřilo nespočet myšlenek

Vrátil se snad její milý zpátky?

Už měla dost té hrozné války

Netušíc jak moc se spletla

...

Ležela dívka v noci i ve dne

Nepohne se a nikdo ji nezvedne

Její tvář pomalu za svitu měsíce bledne

Její tělo krví zabalené

A rouškou smrti zahalené

Už nikdo neshlédne

...

Tak tady vidíme

Kam láska člověka dohání

Když cit rozum ze srdce vyhání

Výsledek se předem nikdy nedozvíme

Každý se s tím musí poprat sám

Maturanti

Žáci čtvrtého ročníku

Mají děsné stresy

Že v květnu po úplňku

Navléknou maturitní dresy

...

Učiva neustále přibývá

A kdekomu to mozek vymývá

Září, říjen, listopad, prosinec

Po novém roce nastává blázinec

...

Většina se až od svaťáku učí

A Svoje mozky dobrovolně mučí

O tom jakou otázku si vylosují

Neustále o přestávkách diskutují

...

Až přijde den D

Den maturitní

Který vůbec není všední

Všichni do řady si stoupnou

A svou budoucnost do svých rukou chytnou

Ale ne každému to vyjde

Láska

Láska je jako slunce

Co tě hřeje celý den

Láska je jako květina

Kterou musíš denně zalévat

Láska je jako med

Který nejlépe chutná po troškách

Láska je jako vosí žihadlo

Které se ti v momentě dostane pod kůži

A je těžké se ho zbavit

Láska je jako čokoláda

Která když se přejí ztrácíme oni zájem

Láska je ten nejúčinnější lék na světě

Který vyléčí všechny nemoci ducha

Ale když je nešťastná dokáže se změnit v nejprudší jed

neděle 4. března 2007

Ještěři

Ještěři (Dračí lid, děti Věčného ohně)

Jsou to bytosti vzhledem připomínajícím člověka. Chodí po dvou, jsou velice inteligentní, ale zároveň mají silnou zvířecí část, která je nutí často jednat instinktivně. Říkají si ještěři z úcty ke svým dračím bohům, velkým okřídleným ještěrům, které berou za své stvořitele. Jestli je to pravda nebo mýtus, to ještě nikdo nezjistil. Skutečnost ale je, že jsou to savci, někdy velmi teritoriální, kůži mají velmi podobnou té lidské, jen odolnější.

V některých případech se mohou s lidmi i křížit, ačkoliv je to v jejich společnosti bráno jako nepřípustné. Jedinec z takového svazku nemá ve skupině valné postavení.

Ještěři mají velmi vyvinutý pud sebezáchovy a když se to naučí, hravě svůj vzhled zamaskují (žádná křídla, ocas ani tesáky vidět nejsou) budou pak od člověka k nerozeznání. Berou to jako svůj dar od Reshaqa, stvořitele.

Podstatou jsou dravci, ale v dnešní době se jejich společnost značně rozdělila. Můžeme najít společenství řízené pradávnými zvyky, kdy lovci jsou velice ceněni a jejich jediné zbraně jsou vlastní tesáky, nože a dýky.

Za poslední století se meče moc nepoužívají, jsou velké a nápadné. Přesto se s nimi bojovníci v klanech učí. Na druhou stranu můžeme najít takové ještěry, zvláště ty z Červené rasy, kterým vývoj nejnovějších technologií neskonale vyhovuje a žijí v těsné blízkosti lidí, aby je mohli jak lidi, tak technologie, využívat ve svůj prospěch.

Tím pádem se ještěři soustředí převážně na lov, sběr a obchod. Od lidí získávají většinu surovin. Menšina si zvolí řemeslo, ale o to více jsou daní jedinci v úctě.

Ještěři vlastní tesáky sloužící k trhání a lovu. Mají obrovská kožnatá křídla, podobná dračím, a dlouhý šupinatý ocas (v průměru není kulatý, ale spíše jako zabolený trojúhelník) s ostny na hřbetě. Díky druhotným znakům, jakou je barva křídel nebo velikost ostnů, se rozdělují do čtyř ras:

Hnědí ještěři, Červení, Zelení a Černí.

Smysly, instinkty a pudy mají jako divoká zvěř, citlivější a prudší než lidské. Jejich sociální interakce jsou založeny právě na nich.

Jednotlivé rasy: stručné info

Hnědí ještěři

Mají hnědá křídla jako tmavý karamel a ocas s malými zahnutými ostny. Žijí převážně v přírodě, skalních a podzemních městech a nejvíce se v dávnověku promísili s lidmi, takže jsou jim nejpodobnější. Teď se jich straní, patří k zastaralejší části ještěří společnosti (drží se tradic a moderní technologie je nezajímají - až na výjimky). Jsou nejpočetnější a nejmírumilovnější rasou.

V této době existuje mnoho klanů Hnědých ještěrů a pár království, které se liší vyspělostí. (Rozdíly jsou někdy až propastné - od měst typu Zarna, kterému se jen tak nějaké nevyrovná rozlohou, nebo obyvateli a technologiemi, skrytými ve skalním masivu, po osady spojené proutěnými mosty.

Lidem se vyhýbají a záměrně na ně neútočí, pokud mají v hlavě vše v pořádku. Najdeme je také uprostřed lidských měst, hlavně ve čtvrtích, patřících Červeným.

Většina populace Hnědých je hluboce věřící v dračí bohy, hlavně v jejich stvořitele ohnivého draka Reshaqa. (viz.dole)

Červení ještěři

Mají červená (spíše tmavší rudá) křídla. Žijí převážně v moderních městech a mezi lidmi, někteří vlastní malé drápky (pokud se jejich krev moc nepromíchala s lidmi.)

To, že žijí poblíž lidské populace neznamená, že se s nimi mísí. Většina jimi opovrhuje a cení si jen jejich kreativních, či technických schopností. Pokud žijí mezi lidmi, zastávají ještěři velmi důležité funkce, nebo jsou majetní (až na výjimky).

Mají mnohem divočejší naturel než Hnědí. Sestavili si složitý společenský systém, který nepřijímá výjimky ani velké odlišnosti. Buď patříte do komunity, nebo jste na vše sami.

Ve volné přírodě nestaví tajná města a osady. Jejich obydlí, jsou od lidských k nerozeznání a díky tomu jsou dokonale maskováni. Jejich města jsou rozdělena do čtvrtí, které ovládají majetné rody. Všechny se ale zodpovídají králům, jakožto nejvyšší instanci jejich společnosti.

Jejich budovy jsou většinou staršího rázu, vždy s rodovým erbem (šikovně zamaskovaným), a s bohatě rozvětvenými sklepními prostorami a chodbičkami. Uznávají nejnovější technologie a bohatě je využívají.

Mají v úctě dračí bohy a zejména ohnivého Reshaqa, jsou věrni svým tradicích a nikdo se je neodváží porušit.

(Rozpracovaná verze :)

(Kresleno 2006:)

Zelení ještěři

Mají mechově zelená křídla, pevné, přesto citlivé šupiny na kůži (vypadá to jako pavučina), žádné ostny na ocase. Žlutá blána jim chráni oči, zejména v podzemí. Mohou ji dát pryč jako takové třetí víčko.

Je to rasa opředená mýty a legendami, protože se odpradávna straní ostatních - jak lidí, tak ještěrů. Jejich společnost je uzavřená a nejvyšší moc v ní mají Řády, nad nimi jsou pouze králové. To, že se straní společnosti, neznamená, že jsou zaostalí. Nenašli byste lepší špehy. Dokázali spojit technologie a přírodu, která je pro ně velmi důležitá.

Mají všude oči a uši, nic jim nezůstane utajeno a zároveň je nikdo nespatří. Vynikají v maskování. Obydlí si budují převážně hluboko pod zemí.

Vyznávají stejné dračí bohy, jen některé pod jinými jmény. Hlavní důraz se tu klade na Sedmero mocných (sedm nejmocnějších draků; jimž vládne drak Legh, Pán zeleně a života. Většinou jsou bohové spjati s živly.

Lidé je zajímají jen čistě z vědeckého hlediska. Zelený ještěr nikdy nepromění člověka (až na kriminální živly) - považují to za největší zneuctění a ohrožení své rasy. V Řádech je to trestáno smrtí. Není větší cti, než stanout v jejich řadách.

Zelení mají své zájmy a těch se drží. Uctívají Matku přírodu, ztělesňovanou dračicí Laevänou.

Černí ještěři se jich podvědomě bojí. Možná proto, že ulovit Zeleného se jim vůbec nevyplatí. Od mládí se Zelený ještěr učí, jak se ubránit Černému, jak se jim vyhnout, nenechat se vystopovat.

Černí ještěři

Mají černá křídla, šedivé vlnité pruhy na kůži, větší tesáky a ostny na ocase, které jsou vzpřímenější. Mají větší tesáky než ostatní rasy, a dokonce jeden pár navíc (na úrovni horního třenového zubu).

Jsou to nejhorší predátoři na planetě. Loví ostatní rasy a jejich jed dokáže jakéhokoliv ještěra přeměnit na Černého.

Jejich společnost je pevná - buď patří k jednomu ze Zevranových klanů, nebo patří mezi Divoké. Jsou postrachem a noční můrou ostatních. Říká se jim bestie a dříve byli označování jak ještěry, tak lidmi, za démony.

Jen ti nejsilnější z nich, oplývající chladnou inteligencí, zastávají nejvyšší posty a jsou nebezpečnější, než krvelačná bestie, která zachytila pach krve. Není radno je podceňovat. Jejich záměry sahají hlouběji, než jen něco roztrhat a opít se krví nepřátel. Oni Divoké mohou ovládat (zhruba jako pán a pes, ale je tam hodně úrovní).

Lidé jsou pro ně volně dostupná kořist. Nejraději svou oběť co nejvíce mučí a trápí, což přináší uspokojení jejich zvrácené povaze.

Obývají skály poblíž sopek, skalnatých pohoří, nebo jsou součástí lidských měst. Jejich kůže vylučuje našedlý sliz, který na oběti zanechá nepříjemnou pachovou stopu. Označují si tím své území, aby varovali ostatní.

Účinnost jejich jedu:

-když Vás kousne čistokrevná bestie, do pár minut se budete svíjet v křečích a během následujících hodin se proměníte.

-když Vás ale kousne kříženec, bude záležet jestli jste člověk nebo ještěr. Člověka promění v křížence a na ještěra nemá účinek.

-Když se člověk přemění v bestii, jeho jed je stejně účinný jako u čistokrevného Černého.

Co se stane s jedincem po proměně:

V povídkách se můžete dočíst, že po rychlé proměně se probudíte jako krvelačná bestie a zabijete klidně všechny své milovné bez mrknutí oka. Že se jakoby uvnitř vašeho těla bestie usídlí a ovládne vaši mysl, bude mít všechny vzpomínky, ale chování zvířete.

Chtěla bych to trochu upřesnit, není to jako kdyby se kousnutím ve vás usídlil cizí duch a jen tak si ovládal tělo.

Je to mnohem složitější. Vlastně nejblíže k tomu má výraz rozdvojená osobnost. Jste to pořád vy, ale vaše temné já, které má každý, se prodere na povrch, zesílí a zabije všechny dobré vlastnosti, vaši duši.

Při proměně v Černého, je násilně a s obrovskou energií osvobozena špatná část osobnosti. Proto si v počátcích dotyčný všechno uvědomuje, ale své tělo ani činy neovládá. Musí se dívat na tu spoušť a děs co kolem sebe šíří.

Pokud je oběť člověk, tak z toho z 90% zešílí. Protože se k tomu probudí pudy a instinkty jako zvíře. Je to šok a napadení se nevzpamatují. Někteří zapomenou mluvit a jsou jako zvířata. Ostatní Černí jim říkají Divocí. (ustálilo se to i jinde,jim tak říkat). Násilně osvobozená špatná část přebere kontrolu nad tělem a zadusí dobrou část, úplně ji uzamkne, uvězní ji do podvědomí, nebo po čase i zanikne. Ale je to stále stejná osoba. Stejné vzpomínky. Jen jiný charakter. Jiné jednání.

Záleží na nastavení jedince. Většina má své špatné já po zámkem, třeba ho vůbec nevnímá. Někteří občas pomyslí na škodolibosti (nebo horší věci, když je někdo naštvě...) ale neudělají to. Protože jejich dobré já, je silnější a převládne. A kdo naslouchá svému špatnému já,nebo ho plně ovládne - to jsou zločinci, zlí lidé... a pokud se to u nich střídá, může se to projevit jako psychická porucha.

Kříženci Černých ještěrů s jinou rasou mohou být zlí a nemusí, bude záležet jen na jejich vůli, udržet na uzdě svou druhou polovinu osobnosti. Ale nikdy se jí nezbaví a nikdy je to nepřestane pokoušet.

Z ještěrů se proměněnci často stávají členy klanů. Tam už je důraz na hierarchii, mají společnost, ti, kteří se umí nejvíc ovládat, žijí v lidských městech a fungují jako mafie.

(Rozpracovaný ještěr)

(Verze z roku 2006)

Oceánští Ještěři

Protože někteří ještěři mohou dlouhodobě zůstat pod vodou, časem se vyvinul i poddruh Oceánský ještěr. Jsou to vesměs ještěři, kteří tisíce let nevylezli zpátky na souš. Jejich těla se přizpůsobila vodě, a tak na povrchu mohou zůstat jen velmi omezenou dobu. Aby neztratili schopnost létat, začali se cíleně křížit s ostatními druhy ještěrů.

Jejich kůže i křídla nesou stopy dávného zabarvení jejich předků. Základem jsou namodralá, skoro průsvitná křídla, která háží odlesky do zelena, červena nebo hněda. Černé bestie o nich nemají ani potuchy, voda je příliš neláká.

I přes život v hlubinách ještě pořád mají dvě ruce i dvě nohy, ale modro-zelené šupiny zdobí velké procento kůže. O jejich existenci vědí jen nejvyspělejší města a spolky ostatních ras. Jejich jed je velmi slabý, nedokáže člověka úplně proměnit, jen mu dát lepší smysly a delší výdrž pod vodou. Ale takovéto proměny jsou vzácností.

Mezi prsty mají blanky a na předloktí a lýtkách jemné ploutve. Mají svůj vlastní jazyk, který je založen na vyšší tónině, takže když se chtějí naučit nějaký pozemský jazyk, mají často problém s výslovností a protahují písmenka, u kterých se to nehodí. Ovšem Centrálnímu jazyku mnozí velmi dobře rozumí. Jejich společnost by se dala označit za vyspělou - většinou.

Vlastnosti ještěrů - krátké info

Ostrý čich

sympatie, antipatie, nebo sexuální přitažlivost. To vše závisí jen na to, zda si dva "voní". Při setkání se vše odehraje během několika vteřin a během nich poznají, jestli chtějí s druhým ještěrem jen prohodit pár slov, nebo pokud jsou si sympatičtí, vznikají přátelství a dobré obchodní vztahy. V opačných případech hned vědí, že by se dotyčného nedotkli ani klackem.

Když je vůně silnější, přitahuje je - někdy až nedokáží odolat vůni opačného pohlaví, záleží na míře ovládání daného jedince, jestli setkání dopadne dobře nebo špatně. Také zde hraje roli i výchova a obecná pravidla chování v dané oblasti, města, vesnici, klanu.

Sebeovládání

je důležitou součást jejich společnosti. Ti, kteří ho postrádají (nebo ignorují jako třeba Černí ještěři: jsou častými kriminálními živly, ať už mezi ještěry či lidmi. Záleží i jakou míru uznávají v daném klanu, rodině atd. Je to silně individuální a obecně platí, že venkov je drsnějšího rázu, než větší města. Ale existují i výjimky, kdy uzavřená společnost nějakého klanu má tak striktní pravidla chování, že by nad nimi kdekdo z lidských měst kroutil hlavou.

Ostrý zrak

vidí do velké vzdálenosti, schopni přečíst detaily, které člověk okem nezachytí. Dokáží vidět barevná spektra, vlnění vzduchu, nebo slunečních paprsků. Tyto schopnosti někteří zdárně prohlubují, aby mohli cítit a vidět energii země, vody, ohně a vzduchu, nebo auru a energetické toky těla. Není to samozřejmostí, někteří ten dar mají od narození a ti ostatní ho musí získat svou pílí a trpělivostí.

Vidí velmi dobře ve tmě, ale pokud nikde není vůbec žádný zdroj světla, mají problémy podobně jako lidé.

Jemná chuť

chuťové pohárky jsou daleko citlivější, takže ostré koření a většina lidské stravy je pro ně dlouhodobě nepoživatelná. (Jinak se to rovná sebepoškozování - třeba takové chilli, česnek nebo kari je přímo zabijácké).

Hmat

na bříškách prstů mají speciální rýhování a zdrsnění, které jim umožňuje lézt po jakémkoliv povrchu, který je aspoň trochu porézní. (Kromě slitin kovů a čistého hladkého skla)

Vynikající sluch

slyší mnohem větší spektrum než lidé. Když se soustředí, tak i lezoucí hmyz v trávě. Za svůj život mohou tuto schopnost vytříbit a slyšet i ty nejmenší detaily na velké vzdálenosti. To se ale povede jen velkým mistrům.

Žábry

už zanikající schopnost, zděděná po předcích. Většině ještěří populace žábry do dospělosti zakrní, protože je nepoužívají a nestarají se o ně, narozdíl od oceánských národů. Ve vnitrozemí se to považuje za zbytečnost, ale i tak se najdou jedinci, kteří si je udrží funkční do dospělosti a aktivně je využívají.

Tyto schopnosti jsou v živočišné populaci velmi běžné, jen lidé sami o sobě je nevnímají.

Jediné, co mají ještěři navíc, je jejich schopnost telepatie.

Mohou spolu komunikovat v myšlenkách a obrazech, nebo spojit svou mysl a ocitnout se na společném místě (něco jako vlastní virtuální realita). Je potřeba se tomu naučit a tuto schopnost trénovat a prohlubovat.

Ani ta nejvyspělejší ještěří kultura neobjevila všechna tajemství mysli. Se správnou motivací a dostatkem času a vůle, mohou dokázat hodně věcí, vymykající se zažitým zvyklostem.

Důvodů, proč o nich lidé nevědí je hodně a jedním z nich je právě jejich mentální vyspělost. Mohou totiž slyšet lidské myšlenky - lidé obecně svou mysl nehlídají a samovolně vysílají myšlenky a pocity do prostoru. Jen velmi málo lidí je tak disciplinovaných, že se umí na takové úrovni ovládat.

Když se to ještěr naučí, může lidskou mysl ovládat podle vlastních úvah, nebo mu přikázat, aby zapomenul, co viděl. Tohle je hojně využíváno a každé dítě žijící v blízkosti lidí, se to musí naučit. Zneužití je chráněno zákonem - ve velkých městech (hlavně u Červených), a jsou tam vyčleněni speciální pátrači, kteří dohlíží na pořádek.

Hlavní atribut - mírně paralyzující jed v zubech

Ještěři mají ve svých horních tesácích slabší paralyzující tekutinu (jed), která jim usnadňuje lov. Svaly, ovládající jedové váčky podléhají jejich vůli, ale je potřeba se naučit je vědomě kontrolovat, jinak s jedem zbytečně plýtvají. (Což někteří neumí, nebo třeba schválně ignorují).

Na člověka to má úplně jiný účinek - způsobí u něj genetickou mutaci, proměnu, která se odehraje v rámci několika dní.

Napřed se změní to nejdůležitější - vzhled, pocity, instinkty… na první pohled od nerozeznání od normálního ještěra. Na ten druhý jen poznat, že proměnění mají jinou vůni a energii/auru/barvy charakterizující stav mysli a duše - všechno je nestálé a rozostřené. Každý ještěr pozná Proměněnce podle čichu.

Celková změna, kdy už nikdo (krom velmi důkladného genetického testu), nepozná, že daný jedinec byl dřív člověk, se odehraje během jednoho roku. Naprostá většina proměněných během té doby zpřetrhá vazby se svým lidským životem a zvolí si nové jméno, takže je nemožné zjistit, jestli se jako ještěr narodil, či ne. A dobrovolně se s tím chlubit nebudou.

Člověk, který je proměněn v ještěra, to má hodně těžké. První úkol zní, naučit se ovládat své pocity - ozve se hlad, potom sexuální pud. Třetí věcí je naučit se bojovat, aby v tomto světě vůbec přežil. Někteří proměnu nemusí zvládnout, zvláště silné pudy a primitivní instinkty, a stávají se kriminálními živly, zabijí se nebo se nechají zabít.

V jejich čelistech je také uložena zvláštní zbraň (mají ji teprve jedno tisíciletí) - pár tenkých oranžových "chapadélek". Jsou 2,5 - 4 metrů dlouhé, cca 7mm široké a žíravé jako kyselina. Ale když chtějí, slouží jen jako další pár rukou, bez leptavosti. Stejně jako křídla a ocas, se dají schovat (minimalizace, protože jinak by se jim chapadélka do čelistí nevešla.)

Pokud se je ještěr nenaučí ovládat, raději je nepoužívá, a potom během života zakrní. Většina Černých je už použít nemůže.

Někteří se s proměnou nesrovnají a dál se snaží předstírat, že jsou lidé. Tak moc popírají svou podstatu, až jim během let nepoužívání zakrní křídla i ocas. Tací mají často kratší život než ostatní ještěři.

Normální délka života - průměr 150 let (Hnědí, Červení), průměr 170 let (Zelení), průměr 250 let (Černí - ale je to zbytečné, když jsou krvelační, málokdy se dožijí padesáti). A cca 170 let Oceánští).

Ještěři do 100 let viditelně nestárnou. Je to dáno výkoným metabolismem jejich těla, jejich buňky se rychle obnovují, i zranění se jim hojí o něco rychleji než člověku. Zkušený ještěr může ponat stáří jedince podle očí, chování, oděvu, ale není to průkazné.

Stravování

Charakteristikou jsou všežravci. Hlavní složkou jejich potravy je maso, potom ovoce, semínka, oříšky a traviny či květiny a zelenina (kterou získají obchodem). Obiloviny jedí v menší míře a to jen ti z měst (Červení, Hnědí, Zelení jen výjimečně, pokud nějaké získají obchodem a spíše pseudoobilniny typu amarant, quinoa, teff, pak i rýže, jáhly, ječmen), protože mají možnost dovozu z lidské produkce. Většinou je nakličují, či nechají kvasit - na jídlo, či nápoje.

Ještěři neholdují farmaření a pěstování. Jsou to obchodníci, lovci, sběrači.

Z větší míry se stravují bez tepelné úpravy - záleží na dané společnosti, rase, klanu.

Náboženství:

Většina populace je věřící, ale záleží také na lokalitě a vyspělosti společnosti, kde ještěr žije. Silnější víra je patrná mimo města, v klanech a kmenech. Nikdo se bezprostředně nestraní, všichni, i ti, kteří se neúčastní oslav a rituálů, se neodváží hanit božstvo - berou je na vědomí, i když jen okrajově. Je to silně individuální.

Základem je víra v dračí bohy, kteří je stvořili k obrazu svému. Hlavním bohem, vládcem ostatních, je Reshaq - ohnivý drak. Zelení mají víru, že je stvořil Legh, bůh zeleně a života a Černí uctívají jediného boha a to Zevrana - temného draka, pána chaosu.

Napříč planetou se mohou jména trochu měnit, Reshaq, Legh a Zevran, jsou však stejní všude.