Už pár měsíců zpátky, se můj život začal měnit. Napřed pomalu, ale neustále nabírá na rychlosti a já si jen uvědomuji, jak moc je to potřeba. Přelomit zažité zvyky a zlozvyky, programy, které nás naučili vlastní rodiče - jako třeba dřž hubu a krok, když budeš neviditelná a malinká, nikdo si tě nebude všímat a nikdo ti neublíží, jdi s davem a bude to pořádku, neprojevuj se...)
Co mě k tomu přivedlo? Napřed mé zdraví, ne nadarmo se píše, že tělo přesně ví, co naše duše potřebuje a dává nám najevo, co se jí nelíbí. Dává nám najevo, že to co děláme, není pro nás to pravé, ničí nás to, jak na těle tak na duši a záleží je na člověku, jak moc svému tělu a duši naslouchá.Já neposlouchala, dlouhou dobu.
Potřebovala jsem se najít, prostě najít to, co blaží mou duši, co mě dělá šťastnou. Netvrdím, že jsem na konci cesty, ale dnes jsem si (když jsem po dlouhé době poslouchala hudbu v šalině:) uvědomila, co bych dělala nejraději. Co i chybí, abych byla šťastná, usměvavá a plná života. Teď, v této době.
Moje tvorba. Moje psaní a kreslení. Mým tělem projede záchvěv tepla, jen si vzpomenu na to, co už mám za sebou a co mohu ještě dokázat, na to, až jednou mé knihy budou v regálech knihkupectví a lidé si je budou moci koupit. To je můj sen, co mě činí šťastnou. Co mi rozzáří oči a vlije do mého těla novou energii. Dokonce přesně vím, jak bude vypadat obálka mé trilogie Ještěří lidé. Fakt. Dokonce vím, koho požádám o kresbu:) Vidím to úplně do detailu.
Mám plno nedokončených příběhů, nebo čekají na revizi. Mám plno poznámek po několika papírových blozích o světě ještěrů, které chci zkompletovat. Mám i několik kreseb, které ještě nespatřily internetové vody.
A není to jediná věc. Chci se s lidimi rozdělit o své vedomosti a znalosti z oblastni výživy a zdraví. Chci pomáhat lidem rozvinout potenciál svého těla, které poslední dobou zatěžujeme samými blbostmi - a pak jsme nemocní, neplodní...atd.
Proč to sem píšu? Poslední měsíce jsem na nic nesáhla. V mém životě se pohlo hodně věcí. Víc jsem se začala věnovat přírodě, duši a komunikaci s tělem, meditací a v neposlední řadě naší výživě. Měsíce jsem seděla u počítače a hltala informace o stravě, jak si můžeme vše sami vyrobit, jak se můžeme očistit a být vitálnější a zdravější. (na obrázku raw pohanková kaše)Strávila jsem na interentu hodiny denně a sesbírala stovky receptů. Experimentuji se Živou stravou (Raw food diet), takže jsem vlastně takový vegetariano-vegano-vitarian :-D. Opravdu, já se nemohu začlenit ani do jedné z kategorií. Přestala jsem jíst maso a mléčné výrobky a většinu zpracovaných potravin, ale zase si sem tam ráda dopřeji kvalitní máslo, tuňáka a rybu s rýží, quinoou nebo jáhly, kuskus, bulgur nebo těstoviny. Pořád se ještě hledám, ale jsem ráda, že mám jako základ výživy Zelené potraviny (šťávu z mladého ječmene a sladkovodní řasu chlorellu od GreenWays). Nic mi nechybí, jsem vitálnější a konečně mohu začít jíst luštěniny, na které jsem byla většinu života alergická;) Navíc jsem nějak neplánovaně zhubla , zmizela mi celulitida a mé okolí si začalo všímat, že vypadám lépe než předtím;)
Myslím, že právě i strava nějak udělala přerod v mém myšlení. K lepšímu. Snažím se sama sobě tolik nenadávat ( ruku na srdce, kdo si někdy neřekl : já blbec?), snažím se překonat svůj strach, když mluvím s cizími lidmi, protože druhá část mého já tak touží být mezi lidmi a pracovat s nimi. Jo to jsem já, miluji lidskou společnost, ale zároveň s lidmi neumím moc komunikovat na osobní úrovni - myslím, že i má práce mě deformovala, hned očekávám útok)
Snažím se více usmívat a pamatovat si jména ostatních, nebo jen víc poslouchat co říkají, nez přerušování. Čeká mě tady ještě hodně práce, ale já to zvládnu;) Protože chci.
Jenže teď poslední měsíc jsem zase byla víc unavená a až přímo letargická, ve všem. Měla jsem za cíl vyrobit hodně šperků a víc osvětit lidi v mém okolí z hlediska zelených potravin a výživy - protože se chci s lidmi dělit o své znalosti. Jenže to nějak něšlo. Díky náročné práci mám málo volno a když už bylo, tak jsem jen ležela upočítače, spala, nebo koukala na nové recepty. Dokonce jsem přestala cvičit jógu a smsystém a má bolavá záda mi to dávají pěkně sežrat.
Utekly takhle skoro dva měsíce a já si dnes řekla dost. Chci dělat to co mě baví, to co mě naplňuje. Chci mít ten hřejivý pocit uvnitř sebe, pocit, že tohle je pro mě správné. Chci být šťastná. A to, co mě ničí, duševně i fyzicky dát pryč. A jsem a dobré cestě. Měním práci. Dala jsem vale vyššímu platu. Odhodlala jsem se ke kroku do neznáma. Mnozí mě strašili, že se neuživím. Že už sotva vyjdu teď. To je pravda, budu mít o mnoho tisíc méně. Jenže ruku na srdce - Má práce mě duševně ničí (telefonní operátor na zákaznické lince), poslední dobou čím dá víc. Chce se mi pomalu brečet, že zítra zase musím do práce, zase mi někdo bude křičet do ucha a já musím pokorně poslouchat. A já chci dělat to, co mě baví, co mě naplńuje a zároveň mít čas a energii na své psaní, kreslení, na zelené potraviny a šperky. Takže sbohem potem a krví vydřená výplato, já jdu jinam.(Stejně jsem ji utratila za blbosti) Nevím co bude, ale rozhodně to bude lepší než teď :)
A co tento blog? Neustále ho mám v hlavě. Ale jak jsem říkala, ve dnech volna jsem byla tak vycucaná (bodejď by ne, když na mě každý den křičí stovka zákazníků + tlak ze strany zaměstnavatele, kde pokuty rostou každý týden, a pořád přidávají další a další... a já, samozřejmě poctivka jsem ve stresu, abych nějakou nedostala - ale je to čím dál náročnější), že jsem nedokázala nic stvořit. Mám desítky fotek ze svých kulinářských pokusů - koktejly, kaše a smoothies:), nebo fotky do pořadu zdravé mlsání. Jen to sepsat.
Takže, doufám, že do konce června mě pustí z práce, a já budu mít konečně čas na sebe a vlastní seberozvoj. Protože mé nové zaměstnání je něco úplně jiného. Paní majitelka mi dokonce nabídla prostory k tomu, abych mohla dělat vlasní přednášky na téma výživy. Což bude další výzva - naučit se mluvit před davem lidí. Pokud jste z Brna, budete mě potkávat od prázdnin ve Zlatém klíčku na Jaselské, kde budu v prodejně zdravé výživy a esoterie:)
A co na závěr?Byla jsem na přednášce o Živé stravě ve firmě Vitalvibe a tam jsme si na závěr mohli vybrat jeden obrázek od velmi šikovné paní Věry Tomisové (Harmonizující obrázky). Hned mě to přitáhlo k drakovi. Jen jsem ho vzala do ruky cítila jsem jak mi energií brní ruce a po těle se mi rozlévá teplo. Pak za mnou tato paní přišla a povyprávěla mi příběh toho obrázku.
Byl to vesmírní sněhový drak, který podporuje v duši tvořivost a radost ze života. Přesně to jsem potřebovala.
Je nádherný že?
