úterý 29. dubna 2014

Teaser Tuesday #32


O co jde?
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce a napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • Bez Spoilerů.
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.
Teaser Tuesday pořádá Should Be Reading.
Pro dnešní Teaser jsem si vybrala knihu Prvních 100. Narazila jsem na ni náhodou, když byl den vez DPH a jelikož jsem měla rozjařenou náladu díky daním, hned jsem si ji koupila. Stylem vyprávění se mi moc líbí, má spád a nutí čtenáře číst dál :) Za mě zatím samé plus.




>>Nic víc pro něj neznamenala, jen život, který by měl na svědomí.

Radši ona než ty," namítla Camille s pohnutím v hlase.<<




zdroj obrázku: www.goodreads.com

neděle 27. dubna 2014

Tóny plné inspirace

Miluji tu správnou hudbu, která dokáže navodit atmosféru a přenést mě do jiných světů. Nemohu říci, že bych měla nějak zvláště vyhraněný hudební vkus. Poslouchám podle nálady a potřeby. Hlavní je, abych se mohla do tónů vžít, nechat se jimi unášet a hlavně na chvíli úplně vypnout. Proto často poslouchám v šalině cestou práce, nebo i doma při úklidu nebo jakékoliv tvorbě. Pro každou chvíli i náladu mám něco nachystané a ráda objevuji nové skladby, které mě osloví. Díky tomu jsem sesbírala už slušnou řádku skladeb - bez hudby by byl život strašně nevýrazný a smutný, nemyslíte?

Svůj hudební repertoár bych rozdělila do několika skupin, protože co mě ruší u psaní, mi zase pomůže na cestách městem a naopak.




1. Když potřebuji povzbudit vrtkavou múzu

Tenhle mix jsem našla nedávno a ještě me neomrzel. Má své jedinečné kouzlo, které využívám k psaní i ke čtení. Stačí již první skladba a hned mám tu správnou atmosféru.


Když potřebuji něco akčního a srdceryvného zároveň, sáhnu po mixu epické hudby, Best of epic music 2012 (2013 není špatná, ale 2012 je lepší)

Nevím, kde bych byla bez téhle skladby, pohladí mě po duši, kdykoliv si ji poslechnu. Dodá mi klid, harmonii, ať už tvořím, nebo jen potřebuji vypnout či uklidit byt. Enya mám spoustu nádherných sladeb, ale Caribbean blue je jasný favorit. V těsném závěsu za ní jsou Adiemus a The river sings


The river sings - tuto skladbu často používám při psaní emotivních akčních scén, kde se klade důraz na hluboký osobní prožitek (rituály, tance apod.)

Pokud potřebuji nakopnout při psaní, pokud potřebuji správnou atmosféru, která mě vybudí, která mě pohltí, tahle skladba je ta pravá. Objevila jsem ji až letos a stále se jí nemohu nabažit :)

Audiomachine se i zase hodí na smutné, citlivé scény.

Stejně tak srdceryvné umí být skladby od Hanze Zimmera, které jsem poznala skrz filmové soundracky. Jestli potřebujete smutné písně, on je ten pravý, stejně jako skladba Audiomachine výše. (ze začátku je hodně tichá)

Tři písně ze soundtracku Gladiátora mě také dokáží chytit za srdce a často je přo psaní vážných scén používám.

2. Při psaní akčních scén na dodání spádu

Tady se hlavně hodí skladby od Two Steps from Hell, nebo ještě ráda používám Nigthwish a Within Temptaion. Každá skladba má něco do sebe a na každou existuje ta správná chvíle. Ráda využívám soundtracky (Enderova hra třeba, Hobit) nebo už hotové mixy na youtube.

Two Steps From Hell




Within Temptation - See Who i am (má oblíbená, provázela mě při psaní Ohně v srdci, protože se mi zdála více než tématická.

Tuhle jsem objevila nedávno a podle mě má skvělou atmosféru pro jakoukoliv scénu.


3. Skladby pro volný čas


Sem mohu zařadit še možné, ale hlavně ty písně musí mít šťávu a pokud možno slova. Tady je potřeba udržet pozornost a pokud možno nabudit člověka k další práci. Třeba k umývání nádobí, které by se u mě bez hudby neobešlo.

One Republic má pár skladeb, které si ráda pouštím dokola a zdá se, že se mi neomrzí. Mají švih a tempo, které se mi líbí.

Nickelback má také pár songů, které mě oslovily :)


Něco od Nigtwish. Často vybírám třeba Ever dream, She is my sin, By by beautiful :)

A nakonec tu dám skupinu Lordi, kteří se tu trochu vymykají standartu, ale mám je moc ráda. Člověk má skoro tendenci si s nima zpívat, podupávat nohou do rytmu. Když je nálada, pouštím si jen je (nebo ještě k nim Kabáty). Podle mě nejlepší hudba k vaření nebo úklidu, když má člověk dobrý den :)



Je toho ještě mnoho. Poslouchám při psaní třeba ještě Audiomachine, Ivana Torrenta, Hanse Zimmera a normálně nepohrdnu Offspringy :)

Tímto končím krátké nahlédnutí do mé hudební knihovny, která skrývá ještě mnohá tajemství a určitě se mi bude nadále rozrůstat, stejně jako ta knižní. Bez hudby bych se cítila jako bez ruky, je to prostě součást mého života, kterou si dokážu vždy naplno užít.
Jestli vás nějaká skladba oslovila, či inspirovala, budu jen ráda. Já hodně hudební inspirace nabrala díky Maglaiz a jejímu hudebnímu výběru k Iluzím v Klubu Sníků.

Mějte se, Dragita


Chci si přečíst XXXII.

Přináším další poodhalení mého neustále se prodlužujícího seznamu k přečtení. :) Musím říct, že trochu v četbě zaostávám, ale už jsem aspoň přečetla Divergenci a Rezistenci podruhé a mohu se vrhnout na Alianci. Také jsem objevila novou jednohubku, kterou teď poctivě zpracovávám, když se zrovna nevěnuji psaní. To mi teď ukusuje hodně volného času. Tento týden jsem se učastnila i blogerského srazu Lyry, který se konal v čajovně u Zeleného lístku . I když jsem přišla až po práci, byla tam sranda a já objevila, že existuje jedna šílená karení hra jménem Bang!

Tak copak jsem tentokrát vybrala za kousky?



Už stovky let na Zemi nikdo nevkročil - až do teď

Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život… nebo sebevražedná mise.
Stovka odsouzenců, pronásledovaných nástrahami divoké přírody a tajemstvími své minulosti, musí bojovat, aby přežila. Nikdy se z nich neměli stát hrdinové, ale nakonec mohou být poslední nadějí pro CELÉ lidstvo.

Tohle jsem objevila až v knihkupectví na den bez autorských práv. Měla jsem super náladu, že jsem platila menší daně, než jsem myslela, tak jsem si koupila knihu. Věděla jsem, že je seriál a tak hmátla po knize - už ta obálka mě zaujala na první pohled. Bílá s písmem, ve kterém je scifi obrázek. Po přečtení anotace a prvních stran musela být moje. A řeknu vám, začetla jsem se do začátku a zatím super.



More Four! Fans of the Divergent series by #1 New York Times bestselling author Veronica Roth will be thrilled by Four: A Divergent Story Collection, five short stories told from Four's perspective. Each brief story-"The Transfer," "The Initiate," "The Son," "The Traitor," and "Free Four"-explores the world of the Divergent series through the eyes of the mysterious but charismatic Tobias Eaton, revealing previously unknown facets of his personality, backstory, and relationships

Čtyřka je prostě nej postava. Ano, nečetla jsem Alianci, ale vím, že příběh Tobiase, si prostě přečíst musím. Doufám, že ho CooBoo u nás také vydá, jako příběh Azurky z Drakie. Obálka je úžasná, jako vždy. Dokonce hezčí než u Divergence :D









Román Cesta meče nás přenese do alternativního světa Kabírského emirátu, jenž silně připomíná středověkou Asii, jen s tím podstatným rozdílem, že všechny zbraně jsou zde živé a disponují vlastním rozumem. Zářní, jak sami sebe tyto meče, kopí či halapartny nazývají, pokládají lidi za své "Nosiče", aniž by tušili, že i oni jsou inteligentní. Samotní lidé zase nemají ani ponětí o tom, že mnohé jejich činy neřídí jejich vlastní vůle, nýbrž vůle rozumných zbraní.
Ač po zuby ozbrojen, je tento svět mimořádně vlídný a mírumilovný: šermířské umění je v něm sice vybroušené k až nepředstavitelné dokonalosti, ale přesto - či právě proto - jsou všechny souboje zcela nekrvavé. Kabírský emirát je tedy klidnou a stabilní zemí, avšak nedochází v něm prakticky k žádnému pokroku - rozvíjí se v podstatě jen šerm a kovářství, tedy to, co především zajímá Zářné.
Když řád harmonického světa znenadání naruší krvavé vraždy, šokuje to jak lidi, tak i Zářné - vždyť něco takového se naposledy stalo před bezmála osmi stoletími! Vyšetřováním vražd jsou, ovšemže nezávisle na sobě, pověřeni mladý šlechtic Čen Ankor a jeho urozený meč, známý jako Jednorožec z Mei-lanu. Podaří-li se jim najít cestu k sobě navzájem, možná dokáží zvrátit osud svého světa, beznadějně vychýleného z rovnováhy. Aby však zodpověděli veškeré otázky a odhalili všechna tajemství, budou se muset vydat na dlouhou pouť...

A po téhle knize už chvíli koukám, držela jsem ji v ruce, četla pár stran. Má moc zajímavý námět, ale ještě si počkám na recenze a možná to vyřěším knihovnou.

A nakonec menší bonus, protože Čtyřka je anglická kniha a jen tak hned u nás nevyjde.

Kniha začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí.
Paige působí jako jakási "spojka" či "posel": díky svým jasnovidným schopnostem se dokáže vnořit do mysli jiného člověka. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které už před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…

Narazila jsem na ni facebookových stránkách a moc mě zaujala. Dokonce tak, že ji mám už objednanou - tak doufám, že mě nezklame. Obálka je zvláštní, taková moc jednoduchá, já jsem spíše na ty přeplácanosti. Možná mohla být tmavěji modrá, jako ta originální.


Tak co, trefila jsem se vám do vkusu? Já se těším, až se k nim dostanu:)

zdroj:www.goodreads.com



pondělí 21. dubna 2014

Cvičné kresby

Dnes jsou Velikonoce... no a jak to tak bývá, schytala jsem parádní den blbec...mazanec v háji, stejně jako oběd z kterého člověku bylo špaté a ještě k tomu šílící fenka Aimi, kterou jsem do dneška hlídala... a málem přišla o nervy :D Proto jsem na zklidnění vzala tužku, gumu a nový blok, stoupla si před zrcadlo a jala se čárat. Nečekejte umělěcké dílo, potřebuji ještě hodně cvičit, ale podoba tam myslí je. (trochu :D)

Jen aby toho nebylo málo, vypadl nám internet a když naskočil, nejede mi ani facebook ani mail - jen tyto dvě stránky + online hra,kterou hraji. Když jsem kresby naskenovala, divně se protáhly, takže na živo vypadají mnohem přirozeněji. Uznávám, kresba není zrovna uhlazená, ale když člověk má nervy v kýblu, sotva bude kreslit jemné drobnosti :) (A už jsem zase v pohodě, stačilo se vykreslit.




A druhá kresba z jiného úhlu :D

Doufám, že oči máte stále na stejném místě a já budu dále trénovat :)

neděle 20. dubna 2014

Chci si přečíst XXXI.

Tento týden byl mírně řečeno zvláštní - jde to poznat i podle (ne)aktivity blogu. Polovinu jsem proležela pod peřinou se zimnicí a další jsem měla takový kopr, že jsem většinou četla nebo se dívala na filmy a seriály. Díky tomu jsem se konečně pustila do Her o trůny. Kniha se ke mě ještě nedostala, ale seriál je zatím dost drsný a úžasný.

Mám spoustu restů, doufám, že to stihnu, protože nápady se ke mě hrnou ze všech stran a já bych je chtěla co nejdříve uskutečnit. Tak mi držte palce;)

A na co se chystám teď?




Ve věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známé jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se dosud nesetkal s někým tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník a vrah dvou holčiček. Je Coffey ďábel v lidské podobě? Nebo je někým úplně jiným? Mezi nebem a zemí je víc zázraků, než si kdokoli v Cold Mountain umí představit - a pravda vychází najevo v tlakových vlnách, které dokáže vyvolat jen Stephen King, a v explozivním finále, které čtenáři vyrazí dech.

Tahle volba je jasná, i když se divím, že jsem se k tomu nedostala dříve. Film je naprosto úžasný a doufám, že budei kniha. Už ji mám objednanou.



Nadpřirozený thriller se odehrává v novodobé Anglii, kde mezi lidmi žijí v utajení černí-zlí a bílí-hodní čarodějové. Obě frakce rozděluje silná nenávist a spojuje jedna jediná věc - strach z chlapce, který pochází z obou stran.

Patnáctiletý Nathan je synem smíšeného čarodějnického páru a ostatními čaroději vězněn a mučen. Chlapec musí ze svého žaláře uprchnout před svými šestnáctými narozeninami a najít svého otce, nejsilnějšího a nejkrutějšího černého čaroděje na světě, jinak zemře. Zvládne svůj nelehký úkol přesto, že nemůže nikomu věřit? Ani dívce, kterou miluje?

Četla jsem dvě recenze a až potom mě to opradu zaujalo. Mohlo by to být plné napětí, čarodějů a zřejmě hlavní hrdina neprožije nic pěkného. Třeba mě to překvapí a bude se mi to líbit.



Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.
Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)

Opravdu strašidelné - ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci - je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…

Drahokamy jse sice nečetla, ale téma snů je mi blízké. Jsem zvědavá jak to autorka zpracovala :)



A co se chystáte přečíst vy?


zdroj: www.goodreads.com, www.bux.cz

úterý 15. dubna 2014

Teaser Tuesday #31

1. dubna 2014 v 21:02 | Dragita | Teaser Tuesday
O co jde?
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce a napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • Bez Spoilerů.
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.
Teaser Tuesday pořádá Should Be Reading.


Dnes, vlastně už od víkendu jak prší, mám menší splín. Nic se člověku nechce, je mu pořád zima a nejraději by jen spal. Dneska jsem to prubla se čtením a už jsem skoro v polovině. Hezky se to čte a člověk se u toho zasměje. Teaser pochází z knihy Město padlých andělů od Cassandry Clare. A musím říct, miluji tyto nové obálky ;)



"Zjevně vůbec nechápeš koncept osobního strážce."

Myslel jsem, že jde spíš o to, že si máš držet přátele nablízku, abys měl po ruce někoho, kdo tě v noci odveze k domu tvého nepřítele a ty tam pak nazvracíš do poštovní schránky."


zdroj:www.goodreads.com

neděle 13. dubna 2014

Téma týdne - Bájné bytosti

Jelikož jsem dostala na starosti v klubu Snílků Téma týdne, chci jít příkladem a každý týden něco málo stvořit, aby zejména tato rubrika prošla menším znovuoživením. Vždyť na začátku psalo tolik lidí, proč teď nikdo?

Každopádně můj plán byl trochu zhacen. Ještě v poledne jsem sršela nápady (které mě vždy napadají u umývání nádobí - příběhy, báničky, kresby...jenže... musela jsem uvařit, potom mě upoutala na pár hodin online hra a vzápětí kresba, která vůbec nevyšla podle mých představ. Od začátku jsem chtěla psát o dracích, jsou to má nejoblíbenější bájná zvířata.
Chtěla jsem nakreslit dráčka z mého nejnovějšího literárního počinu (který vznikl jako práce v literárních dílnách), uveřenit kousek začátku povídky a menší báseň, jejíž slova mi v poledne běžela hlavou.
Vyšlo mi to jen z půlky. Drak namalovaný je, jen s ním nejsem moc spokojená :-D A básničku jsem potila ze sebe asi hodinu a nakonec je trochu krkolomná (nestvořila jsem žádnou více jak dva roky).

Takže, neděste se, básnické střevo se ke mně ještě nevrátilo (ale snaha se cení, ne? :-D



Copak to slídí v borůvčí?

Tělo má utkané ze smaragdů,
oči hluboké jako dva jantary,
kdo z vás by ho chtěl domů?
Kdo by vzal draka do party?

Úsměvem jeho pozornost získáte,
věrnost uhnízděnou má v duši,
bělostnými květinami ho potěšíte,
sedmikrásky mu sluší.


Mám ráda pastelky, vlastním slušnou sbírku. Ale moc mi s nimi malovat nejde :)

A jako malý bonus sem dám ještě jednu dračí kresbu. Namalovala jsem ji jako předlohu a pomalu ji barvím v photoshopu (teda, poslední dva týdny moc ne, ale snad to brzy dokončím). A mohu říct, tihle draci se mi líbí)

A poslední dračí bonbonek. Kresba tužkou patří mě, digitálně vykreslil Arlei.:)
Mějte se, Dragita






Chci si přečíst XXX.

Tak trochu jubilejní třicáté pokračování pravidelného projektu, kdy vám poodhalím roušku svého seznamu k přečtení. Tento týden také hodně rychle uběhl. Převážně proto, že mi Niviat ukázala pro mě novou online hru Forge of Empires, která mě opravdu chytila. Miluji budovací strategie s pěknou grafikou a spoustou úkolů ke splnění. Navíc provedete své město od doby kamenné až po moderní dobu. Zatím sahám na paty době železné :) (Pokud se chcete přidat, jsem tam jako Dragiat (klidně pošlu pozvánku) -to je tak, když na člověka někdo promluví a on se uklikne - a změnit to nejde :-D
Mám tolik věcí, co chci udělat a nevím, kde ten čas brát. V plánu mám pět obsažnějších článků, malé překvapení je skoro hotové, velké zatím na začátku a ještě k tomu chci psát (termín soutěže se blízí) a hodně číst.



Jako karty ve hře Ri jsou životy lidí Darína. Jeden je darován, jiný ukraden a další vyložen lícem navrch a všechna jeho tajemství jsou odhalena. A jak se hra chýlí ke konci, v rukách hráčů zbývá už jen posledních pár karet. Najde oblačná dáma svého rytíře, aby mohla uvěznit démona? A kdo získá nejvyšší sázku? Vždyť se hraje o samotný Darín! A nejen o něj... V pokračování románu Kočičí noci se osudy hrdinů spletou pevně a skvostně jako Darínské hedvábí!

Kočičí noci mě velmi mile překvapily, takže rozhodně chci pokračování. Potřebuji se dozvědět, jak to bude dál, co Fínku, Flipina a Falxiuse čeká (i Garimu) :)









Písečníci zdivočeli. Jasně červení a ebenově černí vojáci pobíhali jako šílení všemi směry. Kress viděl ze svého výhodného postavení na hrad v kamenné zahradě. Stavba již byla vysoká jako člověk. Po hradbách šplhali černí obránci, bránou proudila nepřetržitá řada vojáků. Lissandřin letoun přistál vedle Kressova stroje, agenti vyskákali ven a připravili si zbraně. Působili nelidsky a vražedně. Černá armáda se shromáždila mezi nimi a hradem. Kress si náhle uvědomil, že nikde nevidí červené. Přimhouřil oči. Kam se poděli?

Hry o trůny jsem ještě nečetla, ale v Levných knihách jsem narazila na Písečníky. Zaujalo mě to anotací a už se na ty scifi povídky moc těším.








Knihvazač Mortimer Folchart je milovníkem knížek a nadšenou čtenářkou je i jeho dcera Meggie. Mortimer (Mo, jak Meggie říká otci) má navíc neobyčejný talent: když nahlas předčítá, zhmotní se postavy z příběhu v našem světě - ovšem zároveň se někdo odtud ztratí. Tak kdysi zmizela v dobrodružné knize jménem Inkoustové srdce Meggiina maminka...
Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví neznámý muž jménem Prašprst, doprovázený kunou s růžky - a Meggie, aniž to tuší, se proto octla na začátku dlouhé cesty plné překvapivých zvratů, která ji dovede až do doupěte hrdlořezů - postav z knížky Inkoustové srdce -, kteří nyní žijí v reálném světě. V závěru zůstává téměř jenom na Meggie, aby zvrátila jejich kruté záměry...

Včera jsem viděla film Inkoustové srdce a zatoužila jsem si to přečíst i v knižní podobě. I když v knize bude hlavní postavou Meggie, jsem na to velmi zvědavá.

A na co se chystáte vy?



zdroj: www.bux.cz, www.cbdb.cz, www.goodreads.com, www.databazeknih.cz, www.bookfan.eu

Veronica Roth - Divergence

Originální název: Divergent
Série: Divergent #1
Vydalo: CooBoo
Rok vydání: 2012
Počet stran: 344

Anotace:
Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka - úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.




Beatrice je právě šestnáct let a musí si zvolit frakci, do které bude celý život patřit. Její rodina nepochybuje o tom, že zůstane v Odevzdanosti, ale ona sama se cítí moc sobecká na to, aby strávila život odříkáním. Obdivuje bratra jak mu to jde samo a přála by si být také taková. Předurčení do frakce odhalí řízená simulace, ale v případě Beatrice se vše nepovede tak jak má. A začínají problémy. Beatrice si zvolí absolutní opak své frakce a od té doby musí dennodenně bojovat o přežití. Vždyť jako jediná přešla od Odevzdaných. U Neohrožených se slabost a strach netolerují. Jenže napětí mezi frakcemi narůstá. Hlavně Sečtělost čím dál otevřeněji slovně napadá Odevzdanost, jejíž členové jsou ve vedení města. Beatrice má strach o rodinu, ale ještě větší problém bude mít, aby vůbec prošla výcvikem, který vede ne moc přívětivý instruktor Čtyřka.

Příběh jsem četla po druhé a musím říct, že když člověk překoná prvních padesát stránek, kdy se Beatrice vykecává o svém životě, o frakcích a zvycích u nich zavedených, nastane smršť, která vás jen tak nepustí. Neohroženost nezná hranic a svou odvahu tam musí Beatrice dokazovat každý den. Na dívku, která není zvyklá na fyzický kontakt, která se nikdy neprala nebo přinejmenším nemyslela sama na sebe je to docela zápřah. Zvláště fyzická část výcviku, kdy musí holýma rukama bojovat proti daleko silnějším soupeřům. A k tomu ještě její zájem vzbudí Čtyřka, instruktor, který má v Neohroženosti nebývalý respekt a neváhá někoho střelit pro neposlušnost. Tris, jak si během příběhu sama říkala, je příjemná hlavní postava, která sice trpí svou slabostí a strachem, ale má chuť a dostatek vůle se s tím vyrovnat. Chce každému ukázat jak je silná, jak je Neohrožená. Raději nevnímá břemeno na její hrudi jménem Divergence, která jak se zdá, je velmi nebezpečná. Kdyby někdo zjistil, že jí předurčili do více frakcí, okamžitě by zmizela z povrchu země.

Čtyřka je prostě sympaťák, chlap jak má být. Tvrdý, důsledný a občas řekne něco, čeho později lituje, i když se mu Tris líbí a nechce jí ublížit. Neustále se snaží překonat své strachy a nikoho k sobě nepustí blíž. Nikdo nezná jeho tajemství, jeho noční můry, které bohužel vyplují na povrch.
Vystupují tu samozřejmě i další postavy, které stojí za zmínku. Matka a otec Tris mají také co říct a nejednou překvapí, nebo její bratr Caleb, který je sice Odevzdaný, ale ne srdcem. U Nehrožených potká Tris pár přátel. Především Christinu, která často žárlí, ale jinak se snaží Tris pomáhat, Willa, usměvavého kluka sršícího vtipem, Ala, hromotluka, který je uvnitř sebe menší než vypadá a třeba ještě akčního Uriaha, kluka, který u Neohroženosti vyrostl, Marlenne nebo Erica, lídra Nehrožených, který nesnáší Čtyřku, protože ho v přijímacím výcviku porazil. Samozřejmě krom něj, jsou v příběhu i další záporné postavy, které mají co říct a postupně nám ukazují svou moc - Peter, krutý a bezcitný mladík, který nenechá Tris na pokoji nebo Jeanine, která vede Sečtělost v kampani proti Odevzdanosti.

Hodnocení:

Napětí mezi frakcemi je doslova hmatatelné. Krátké věty na začátku knihy se pomalu prodlouží, příběh nabírá na tempu a hloubce. A je stále temnější. Není to pohádka. Autorka se nebojí překvapit a zajít do krajností a konec vám jistě vezme dech. Mě dostal i podruhé tím, jak citlivě a autenticky je napsaný. Nečetla jsem tu knihu naposled, svou pozornost si zaslouží. A musím říct, že obálka patří zatím k těm nejpovedenějším, jaké jsem viděla. Krásné modré tóny spojené s ohněm, znakem Neohroženosti.

zdroje: www.goodreads.com, obrázky v prokliku na jednotlivé autory

sobota 12. dubna 2014

Divergentniduben #2 - dojmy

Měla jsem v plánu si čtení Divergence užít a ne tak uspěchat jako minule. No, nepovedlo se. První díl jsem shltla během dvou ponocujících večerů, protože jakmile jsem překonala padesátou stránku, děj se nepředstavitelě rozjel a pohltil mě jako dříve.

I po druhé četbě jsem knihou unešena. Divergence prostě zůstane v mém srdci. Má napětí, spád, autorka se tu s ničím nemaže (nůž v oku, smrt, únos) a konec mě zase dostal, i když jsem si ho pamatovala. Škoda jen, že je ve vydání pár překlepů a trochu mi ujíždí vazba. Ze všech třech dílů se mi obálka líbí nejvíce.
A opravdu doufám, že Čtyřka zůstane takový jako teď i v Alianci, protože jsem někde četla, že ho autorka změkčila (upřímně doufám že ne!)



A jde se na pokračování, právě beru do rukou Rezistenci. Dříve se mi líbila mnohem méně a hlavně Tris by tam potřebovala profackovat. Uvidím, jak se mi to bude líbit podruhé. Aliance mi už leží na Zásilkovně, jen si ji vyzvednout.

Zelená obálka je moc pěkná, i když na Divergenci nemá. Proto jsem si udělala šťávu ze zelného ječmene, která se do začátku skvěle hodí:)




A ještě jedna:)

Mějte se a čtení zdar, vaše Dragita
Úvodní obrázek mám od Abyss z Knižního nekonečna :)

pátek 11. dubna 2014

Tahereh Mafi - Jsem zlomená

Originální název: Unravel me
Série: Jsem roztříštěná #2
Vydal: CooBoo
Rok vydání: 2013
Počet stran: 392

Anotace:
Tik
tak
tik
tak
tik tak tik tak…
Už je skoro čas
na válku!

Juliette uprchla ze spárů Warnera do Bodu Omega, což je místo ideální pro lidi, jako je ona. Pro lidi s darem. A také je to hlaví ústředí hnutí odporu proti stávajícímu režimu. Konečně je volná a nikdo ji nechce použít jako zbraň. Konečně může svobodně milovat Adama. Ale nikdy se nezbaví svého vražedného dotyku.
A ani Warnera, který po ní touží víc, než by bylo zdánlivě možné.
V druhém díle této dystopické trilogie musí Juliette učinit několik životně důležitých rozhodnutí. Musí zjistit, co vlastně chce a o čem si myslí, že je to správné. A možná bude muset volit mezi srdcem a Adamovým životem.



Jsem zlomená je přímým pokračováním, takže se hned s Juliette ocitáme v podzemí, na základně povstalců a sledujeme, jak se snaží zapadnout mezi ostatní. Jenže právě to jí moc nejde a Adam se chová čím dál zvláštněji - vyhýbá se jí, je nervózní a rozhodně něco tají. Dokonce to dospěje do takového bodu, že Juliette neovládne svůj hněv a málem svou stále ještě neprozkoumanou silou zničí polovinu základny. Když se ale dozví pravdu, nebude to ještě horší než milosrdné tajnosti?
A samozřejmě, na scénu se tu vrací také Warner, posedlý touhou najít Juliette, takže využívá veškerých svých prostředků, aby ji dostal a neváhá k tomu využít ani ostatní povstalce, kteří se Juliette povětšinou vyhýbají - ať už ze strachu nebo z opovržení. Kenji se jí proto ze všech sil snaží zapojit do akcí povstalců, aby ji ostatní poznali a ona se mohla vyrovnat se svou výjimečnou silou.

Tento díl se mi četl lehčeji než první. Možná mi právě sedl do nálady, možná je napsán svižnějším jazykem, ale jedno každopádně zůstává - nemohu Juliette vystát. Je to šílená hysterika, která si nedovede vybrat, neustále se to v ní sváří - vybere si dobro nebo zlo? A co je zlo? Není to jen dobře maskovaná bolest? Její výlevy jsem četla v rychlosti, protože jsem chtěla konečně vědět jak to dopadne a samozřejmě, potřebovala jsem se dostat k částem s Warnerem. Ty opravdu stály za to. Je to snad první záporák v knize, který si mě získal. Ta postava má hloubku, charakter a rozhodně své kouzlo, které nejednoho dostane. Postupně se o něm dozvídáme víc, jeho motivy, jeho minulost, poznáváme jeho rodinu i to, čeho je schopen. Doufám, že v závěru bude také a bude ho tam dost. Kvůli této postavě to stojí za to číst.

Další skvělou postavou, na kterou budu vzpomínat je Kenji. Vtipálek a velmi sympatický muž, který ač působí mnohdy lehkovážně, dokáže být i důležitá a velmi zodpovědná osoba. Jen díky němu se Juliette mezi povstalci úplně nezblázní.

Adam je sice hodný a obětavý (milý a hezký), ale tady mě moc nezaujal. Je možná příliš hodný, i když mi to nikdy nevadilo - udělal by pro Juliette všechno, obětoval by i svůj život a to ještě netuší, jak moc k tomu má blízko. Možná je to prostě proto, že v téhle sérii je Warner silnější a lépe napsanou osobností. (Ale to je můj subjektivní názor).
Hodnocení:
Závěrem musím říct, že jsem ráda, že jsem to přečetla. Není to moje top kniha, nebudu se nad ní donekonečna rozplývat, ale je v lecčem originální (hlavně schopnosti apod.) a je plná zvratů a akce, kterou bych nečekala. Kniha mě dokázala nejednou překvapit - dokonce i závěrem a já malinko doufám, že Juliette se konečně sebere a využije své zbraně jak má. Co mi možná vadilo (a zřejmě za to může hlavní postava) bylo, že děj se mi zdál místy hodně přeslazený a přitom vlastně k ničemu vážnějšímu nedošlo (a mohlo). Také tím, že je příběh zaměřený spíše na vnitřní pochody hrdinky, se toho o situaci venku moc nedozvíme a když už, tak po kouscích a mě by to zajímalo víc, ráda bych se podívala do hloubky tamějšího světa.
A poslední menší rýpnutí - nevím jak vám, ale mě se strašně líbí originální obálka s okem, mnohem více než ta naše.

zdroje: www.goodreads.com, autor obrázu chrisalisgray

úterý 8. dubna 2014

Teaser Tuesday #30

O co jde?
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce a napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • Bez Spoilerů.
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své "to-read" záložky.
Teaser Tuesday pořádá Should Be Reading.


Od pátku je to u mě mírě hektické, čas letí jako voda a já nestihla polovinu věcí, co jsem chtěla. Takže doufám, že brzy konečně dofotím a dopíšu speciály o málo známých šťávách a čajích a dopíšu rezenzi na Jsem zlomená :)

Dnešní Teaser je z knihy Divergence, kterou čtu podruhé. Uplynuly dva roky a já zjistila, že na polovinu postav jsem stihla zapomenout. Prvních padesát stránek se táhlo (všechno jsem si pamatovala), potom už ne a já málem nešla spát. Blížím se do poloviny a Aliance za mnou teprve cestuje poštou - mám ještě dost času.





>>Návštěvní den.

>>Ta myšlenka mi přijde na mysl hned po probuzení.



zdroj:www.goodreads.com

neděle 6. dubna 2014

Chci si přečíst XXIX.

Další týden uběhl jako voda a já jsem se čtením opravdu pozadu. Věčně trůním na inernetu nebo opravuji své příběhy (Síla duše a pokračování Oheň v srdci, který mi právě betuje Daletth:) Také jsem si párkrát odskočila ke kresbě, i když tu ještě všechno není. Zůčastnila jsem se druhého kola soutěže v Klubu Snílků a nakreslila svou vzducholoď snů. Ve čtvrtek jsem se zůčastnila Kukátkovského konventu (report zde) a poslední dva dny jsem zase dělala korekce. Žere to ohromné množství času, zvláště, když jsem se pomalu mrkla na třetí díl své trilogie (prozatímní název Krevní msta), protože mám napsaných jen padesát stránek a měla bych s tím zase trochu pohnout.



Tento týden vám tu představím knihy, které chci přečíst co nejdříve, opravdu hodně se na ně těším, přímo už mi to chybí - nevědomost pokračování je v těchle případech skoro zničující.

Driven by the ghosts of the Darakyon, Achaeos has tracked the stolen Shadow Box to the marsh-town of Jerez, but he has only days before the magical box is lost to him forever.
Meanwhile, the forces of the Empire are mustering over winter for their great offensive, gathering their soldiers and perfecting their new weapons. Stenwold and his followers have only a short time to gather what allies they can before the Wasp armies march again, conquering everything in their path. If they cannot throw back the Wasps this spring then the imperial black-and-gold flag will fly over every city in the Lowlands before the year's end.
In Jerez begins a fierce struggle over the Shadow Box, as lake creatures, secret police and renegade magicians compete to take possession. If it falls into the hands of the Wasp Emperor, however, then no amount of fighting will suffice to save the world from his relentless ambition.

(řekla bych, že by se to mohlo jmenovat Krev kudlanek)
Ano. Na tohle já už dva roky čekám a nakonec se dozvím, že nakladatelství Zoner press oznámilo, že další díly nebudou. Jako proč? Lepší sérii jsem ještě nečetla (Malaz teprve začínám a Hry o trůny jsou v pořadí). Je to originální, strhující, napínavé a já prostě miluji svět na pokraji industrializace, kde lidé mají hmyzí schopnosti a částečně se jim to promítá do vzhledu. Proto asi opravdu začnu číst v angličtině. Já chci vědět, jak to dopadne.
Jen mě mrzí ty obálky. České jsou přímo fantastické, originál už trochu méně. No nic, až se odhodlám, pořídím si doufám anglickou verzi a budu ho louskat se slovníkem a google překladačem.

První díl se jmenuje Impérium černé a zlaté (recenze zde) a druhý Pád vážky. Opravdu stojí za to se do těch příběhů ponořit. První díl jsem četla nejméně třikrát:)

Po klidném školním roce se na mně valí další problémy.
Poslední den školy to začalo! Hodina tělocviku se proměnila ve vybíjenou s lidožravými obry a Grover se dostal do průšvihu.
Další špatná zpráva: Táboru polokrevných hrozí zničení...
Vydávám se s přáteli na výpravu, ze které se nemusíme všichni vrátit živí...
Jdeš do toho s námi?

Další Percy. Dva měsíce čeká v knihovně a pokračování je doma. Hurá. Film byl spíše na odregování a já doufám, že kniha mě ještě něčím překvapí.
Chci přečíst celou tuhle sérii, abych se mohla dostat i té následující. Slyším na nic samou chválu a Řecká mytologie mi byla vždy blízká.









Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše - Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka Jednorukého a Whiskeyjackovi Paliči mostů a s nimi jejich staří nepřátelé. Fanatici Pannionského věštce jsou proti nim v ohromné přesile a oni sami se snaží zapomenout na své dřívější rozpory. Musí se pokusit získat další spojence, včetně neznámého žoldnéřského bratrstva, Šedých mečů, které bylo najato, aby před fanatickými hordami bránilo město Capustan. Ale přicházejí i starobylejší klany. V odpověď na volání povstaly řady nemrtvých T'lan Imass. A něco mnohem temnějšího a zlovolnějšího zřejmě ohrožuje samotnou podstatu tohoto světa. Chodby jsou otrávené a všude se povídá o Zmrzačeném bohu, jenž se osvobodil a chystá strašlivou pomstu...
V této knize se vrací mnoho klíčových postav z Měsíčních zahrad a přestavuje se zde houf pozoruhodných nových hráčů.

A je tu Malaz. V lednu jsem si koupila trojku a ještě se k ní nedostala. Už cítím absťák po tom příběhu a myslím, že to dojde tak daleko, že odsunu veškeré knihy z knihovny, veškeré novinky, co jsem si koupila a brzy se do ní ponořím. Je to fantastický příběh a já chci vědět víc. (potřebuji vědět víc:D



zdroj: www.goodreads.com, http://www.databazeknih.cz/knihy/malazska-kniha-padlych-vzpominky-ledu-5349

Report ze srazu Kukátkovský konvent (3.4)

Rozhodla jsem se sepsat report z Kukátkovského konventu, pořádaného Medrošem ve čtvrtek 3.4. Jedno musím říct už na začátku - byla to šílená akce, bránice dostala zabrat a do čelistí jeden dostal hned křeč. Jinak to prostě nešlo, jedině, že by člověk neměl smysl pro humor a toho jak si troufám říci, měli všichni dostatek.

Sraz začínal ve tři hodiny, tak jsem měla po práci ještě fůru času. Niviat se za mnou stavila, že půjdeme společně, jen to mělo menší zádrhel. Potřebovala jsem si dojít ke kamarádce (do cukrárny) pro chlorellu, a cestou se stavit do Arrakisu pro dvě objednané knihy. Dopadlo to nakonec tak, že jsme přes půl hodiny tvrdly v cukrárně a mlsaly božskou točenou zmrzlinu a na sraz přišly tak akorát. A samozřejmě, jako minule, už tak skoro všichni seděli, jen Temnářka, Wulfi, Elinor a undead Trentina přišli později než my.

Eliška nás ihned informovala o tom prazvláštním moku se skořicí, které zvali v kavárně Dobrovského káva, lákající pohledem na ohromnou šlehačku, která měla zbytek zřejmě zamaskovat. Vzápetí se ke mě s Niviat Medroš obrátil s tím, jestli nechceme placky. Nastalo zvláštní ticho, načež jsme samozřejmě tiše souhlasily a hned obdivovaly Kukátkovské dílo. Co jsme se dozvěděli až potom bylo - že Hanča s Medrošem se vsadili, že nikdo jeho placky neodmítne...no a můžete hádat...samozřejmě se nikdo takový nenašel. (Jsou přece super!)



Čas plynul jako voda. Už si ani nevzpomínám na všechny gagy, hlášky a narážky, které tam padly, ale jistě vím, že jsme museli být chvilkami trnem v oku obsluze - kvůli hlasitosti smíchu. Ztišili jsme se teprve, když tam započala jakási autogramiáda, trvající jen pár desítek minut.
Během nezávazného hovoru, legrace a vtípků jsem si všimla, že jsme se neplánovaně rozdělili na dva hloučky. Temnářka, Wulfi a Elinor debatovali o něčem vážném (sem tam jsem zaslechla slovo, protože jsem seděla na druhém konci stolu) a my ostatní - já, Niviat, Hanča, Medroš, Eliška, Anette a undead Trentina jsme se neustále chytali za bránice, či klepali čelem o stůl jako Medroš, kterému často docházel dech.

Na závěr to byla super akce, jsem moc ráda, že jsem se jí zůčastnila, stejně jako minule tam panovala úžasná a odlehčená atmosféra a nevyhli jsme se pár fópa, jako Eliščino kafe, nebo moje zjištění, že heřmánek nebude můj typ čaje (ale na zahnání chladu stačil). Také si vzpomínám, že si Eliška objednala stejný rosolovitý žlutý dezert jako minule a tentokrát jsem se zaujetím pozorovala, jak podivně drží tvar, když ho krájela vidličkou (ozvala se profesionální deformace říkající, že pokud to má tvarohový vnitřek a drží to tvar, i když ukrojí sotva centimetrový proužek, musí v tom být hromada éček nebo přinejmenším želatiny <= samozřejmě o tom jsem pomlčela, protože k jídlu se takové poznámky nehodí.

Obrázek jsem si vypůjčila z Knižního kukátka. (A Medroš s Wulfim se pak hádali, kdo má větší písmenko:) Hned po té samozřejmě navázali tím, kdo má suprovější ohoz - Medroš vyzdvihoval své kšandy a Wulfi tajemnou kapsu a ptal se, jestli s ní vypadá jako Napoleon)

Musím říct, že tento sraz se tam rozjela vlna mléčných koktejlů s karamelem. Nakonec jsme všichni dostali půlitrový pohár s brčkem (na který Niviat rozjela pěkné narážky) a Medroš neodolal Tiramisu, i když to bude muset vyběhávat.

Lidi, ráda jsem vás viděla, doufám, že se zase takhle někdy slezem.

A kdo tentokrát nedorazil, může příště. V květnu pořádá akci Cathy z Mezi nebel a peklem (kvůli nemoci teď nedorazila)

Mějte se

Dragita

Březnové úlovky

Jak jsem tušila, březen byl na knihy poněkud chudší. Měla jsem trable s pojištěním a k tomu mě ještě vypekla účetní z práce a já nevím, jak to budu řešit, asi přijdu na mizinu. Každopádně jsem si pořídila pět knih, z toho tři z Levných knih a jednu jsem dostala.
Takže přece jen slušná bilance. Jen s tím čtením je to na štíru. Člověk furt něco dělá kolem povídek, upravuje, přepisuje a sem tam napíše něco nového a na čtení zbývá čas tak akorát v šalině, když jedu do práce (a to když stihnu spoj, který není plný k prasknutí).



Pořídila jsem si tedy jen to, co bylo nutné. Poslední díly Tygrův osud (recenze zde), který mě velmi potěšil, potom Archiv, tešila jsem se na něj dlouho a jak čtu všude kolem, asi to nebude nic moc (já doufám, že se mi to bude líbit) a potom trilogii Dědičkaz z LK. (Další dva díly má u sebe Cathy z Mezi nebem a peklem, nějak jsme se nestihly potkat)

A od svého přítele jsem dostala malý bonus. Další díl Zeměplochy Mort. Přiznám se, zatím jsem četla jenom Barvu kouzel.

středa 2. dubna 2014

Divergentniduben #1 - začátek

Z náhlého popudu jsem se rozhodla nafotit průběh mého (re)readingu Divergence. Spusta blogerů fotí krásné knihy a to, co u nich třeba čte pije, kde třeba čtou, prostě zveřejní chvilku své siesty nad papírovým příběhem.
Musím říct, že jsem zvědavá, jestli mě kniha vtáhne, osloví a doslova uhrane jako před dvěma lety, když jsem ji četla prvně. Tehdy jsem nedělala nic jiného, než četla, četla a zase jen četla. Za úctihodných osm hodin jsem knihu pokořila a najednou byl konec... a dlouhé čekání na pokračování.
Tentokrát si hodlám knihu stránku po stránce vychutnat. Mám k ní totiž zvláštní vztah. Byla mou první dystopií a zřejmě napořád budu ostatní trochu posuzovat podle Divergence. V tomhle je pro mě jedinečná.


Musím ještě říci, že se mi obálka Divergence líbí zatím nejvíce z celé série. Aliance jí vážně šlape na paty, ale první díl, je holt první díl.

Rozhodla jsem se vyfotit můj začátek čtení. Stejně jako na každou tvorbu, i na čtení si připravím svůj koutek, kde mám všechno, co budu potřebovat (abych nemusela dlouho vstávat). Nesmí chybět solná lampa, jejichž hřejivé teplo mě vždy pohladí po duši, ale i něco k pití, někdy i k ďobání.

Tu je možné vidět vše pohromadě. Jarní ubrus, zajíček, kterého jsem koupila teprve včera, solnou lampu a malé posilnění z rakytníkové šťávy.



První kapitola, jde se na to :)

Zadní strany někdy také vypadají zajímavě.

Já tu obálku prostě miluji:)

Takže to je vše, uvidím, co ještě vymyslím. Rozhodně nehodlám celý měsíc jen fotit obálku, to se jednomu hned zajde a myslím si, že tady to stačilo dostatečně. Já jdu zase číst, tak se mějte hezky.

Dragita

pokračování...

Měna a platidla v Gayiasu a Busquru

Měna a platidla na území Gayiasu a Busquru. Kniha Dračí město se odehrává v Gayiasu, což je ještěří pojmenování pro Evropu. Mám tu pro Vás p...