Tuto část jsem předělávala asi třikrát, než se mi začala líbit. Proto je tu trochu odklon od zkoumání lidského světa jako takového (nějak mi to nešlo čtivě sepsat a potřebovalo to zápletku), takže do hry vstupuje i moje vlastní fantazie (co se týká našeho světa). To, co mám napsané, jsem se snažila rozdělit do rozsahově lehčích částí, takže momentálně jsou napsány i další dvě - v týdnu přibudou;)
Místy tu budou vulgární výrazy - ale řekněte, barman nebude mluvit jako jeptiška.;)
Do nosu ho praštil zvláštní odér, který byl úplně jiný, než vše, co za celý den cítil. A zdejší pachy mohli klidně konkurovat trusu dospělého Urona. Zavětřil, nasál vůni a zapojil všechny svoje smysly. Cítil ji, tu ženu, kterou potkal odpoledne. Ale její vůni maskoval hutný odér, který ho vábil a odpuzoval zároveň. Nechal se vést svými smysly až došel před oprýskanou budovu, jak jinak ve tvaru krabice (asi to byl zdejší styl). Nápis nad vchodem nedokázal přečíst, ale halas, který uvnitř panoval, ho lákal ke vstupu. Zřejmě nějaká putyka.
"Kam si myslíš, že jdeš." Zastavil ho muž, stojící před vchodem.
"Dovnitř, pustíte mě dobrovolně?" řekl Leree, nehodlal se hned prát, zvláště na ulici ve světě, který neznal. Ale ten muž měl tesáky.
"Stačí propustka," zavětřil chlap a vycenil zuby. "Jsi divně cítit a to oblečení. Ty budeš zdaleka." Chvíli si Lereea měřil pohledem, ale potom kývnul. "V pořádku."
Leree zakroutil hlavou a vešel. Puch, který uvnitř vládl, byl pro něj jako pořádná facka. Směsice feromonů, potu a zřejmě i něčeho, co připomínalo alkohol. Viděl barový pult, zpola obsazený muži, kteří zřejmě nevěděli, kdy mají dost a za ním barman. Rozložitý chlap s vlasy černými jako uhel.
"Co to bude, mladej," řekl barman a dál přežvykoval něco černého, sem tam si odplivnul.
Leree jen zatnul pěsti a rozhlédnul se. Všude polstrované sedačky, kulaté stoly a mezi nimi se proplétaly ženy s tácy a nahoře bez. Všechny měly zvláštní skelné pohledy a ani jedna neměla tesáky jako on, nebo ten barman.
"Jsi němej nebo co?"
Jenže Leree ho neposlouchal, všiml si lesku oříškových vlasů a záhy spatřil tu mladou ženu s modrýma očima, jak polonahá roznáší pití mezi hosty. Chvíli tam stál, neschopen se hnout.
"Pěkná co? Je teďka úplně nová, ještě nepoužitá," mluvil dál barman a nespouštěl z Lereea oči. Však taky už viděl floutků z různých koutů světa a tento určitě nebyl zdejší.
"Cože?"
"Tak přece jen máš jazyk, nemám rád, když mě někdo neposlouchá."
Leree vykročil vpřed a chytil ženu za paži. Měla skelný pohled jako všechny ostatní, zorničky upřené do prázdna.
"Nesahat, pokud nemáš čím platit kamaráde, jasný?" zvýšil hlas barman, který mezitím došel až k Lereeovi. "Spí," ukázal na její oči. "V poslední době musí být člověk opatrnej. Lidi slídí ve všech koutech a překopávání paměti bez zanechání stop je pěkná fuška. Je lepší, když jsou náměsíčné."
Leree už nechápal vůbec nic. Zatřásl s ní, ale pořád upírala pohled od prázdnoty. Kůži na ramenou měla ještě jemnější než na rukou.
"Nechtěj mě nasrat chlapče a laskavě mi tu nekaž zboží. Typoval bych tě na nějaký zapadákov z východní Evropy, nebo jak tomu vlastně říkáte?" Jako důraz svých slov chytil barman Lereea za paži a pevně stiskl. Odhalenou kůži na jeho předloktí propletly šedivé pruhy.
"Ona o tom neví?" zeptal se.
"Samozřejmě že ne. To ti musím všechno říkat dvakrát? Do pokroucený hnáty, z jakého bordelu si přišel?"
Leree se nemusel domýšlet, na co tu ty dívky jsou. Na jedné straně bujela zábava v dál ve vedlejší místnosti řvala nějaká hudba. Po levé straně lokálu byly schody do horního patra. Musel ji odtud dostat.
"Na to ani nepomysli. Tady si v mým baru, moje pravidla. Zaplať a je tvoje. Jinak zmizni. Stačí, když tě jen škrábnu zubem a jsi pod drnem. Tak v klidu," upozornil barman Leera a šel natočit další dryáky pro ostatní hosty.
"Bude to stačit?" vytáhl z postranní kapsy kamínek Liaru. Malý, ale neznal zdejší měnu. Leskl se jako třpyt měsíce.
"Ukaž," barman okamžitě kámen zabavil. Chvíli si ho prohlížel ve světle lamp, než znovu promluvil. "Co to je? Vypadá to jako minerál, takže to určitě má svou cenu."
"Liar, kámen štěstěny. Celkem vzácný kousek."
"Netahej mě za fusekli, odkud že to si?"
"Nejsem odtud. Pocházím ze Saurie." Lereeovi se ten rozhovor zajídal. Za prvé, vypadali jako on, ale co ty pruhy a divný pach? Za druhé, jak mohli ovládat tyto ženy bez jejich vědomí?
"Vo tom sem ještě neslyšel. Ale ještěr jako ještěr, hlavně že nejsi člověk," odplivnul si do připraveného plechového hrnku. "Už dávno sem zjistil, že je lepší se neptat, nezabíjet každého za kdejakou volovinu, když z něho kouká zisk. Na dnešní noc je celá tvoje," ukázal na mladou ženu, stojící opodál jako socha.
"Jaký ještěr? Já nejsem žádný ještěr," a v okamžiku, kdy to vyslovil, toho zalitoval. Všichni kolem něj sebrali svoje pití, ženský a klidili se z dosahu barmana, který zatnul zuby a z jeho kůže začal odkapávat našedlý sliz. Lereeovi se stáhl žaludek, ale nic víc.
"Říkal jsem ti neser mě, co je to za kecy? Seš snad ovce jako ti venku? Malý jednohubky ke svačině? Nejsi, tak co jiného kurva můžeš bejt, než ještěr. Temnoto, tohle jsem ještě nezažil!"
"Nepocházím odtud. Z této planety. Jsem saurian," řekl a napjal všechny svaly v těle, byl připraven k boji. To, že tomu kolohnátovi nerozuměl polovinu slov mu nevadilo, ale pokud ho tento muž vyzve na souboj, tak bude litovat. Bohužel pro Lereea, nevěděl, co je tento barman zač.
Stalo se něco, co by nečekal. Chlap za barem se roztřásl smíchy až se málem skácel na zem. Okolí se váhavě začalo smát. To se tohoto muže všichni tak báli? Proč?
"Z jiné planety, to je dobrý. Tak copak si náš pan emzák dá? Měsíční vodu?"
Leree vzal ženu s modrýma očima kolem ramen a odvedl ji na druhou stranu lokálu, kde ji posadil do křesla. Seděla poslušně, oči prázdné. Už se nemínil s tím chlapem dál bavit, k ničemu to nevedlo. Přes opěrku křesla byl barevný přehoz, zabalil modrookou ženu, aby skryl její nahotu, která mu zatemňovala mozek. Ještě chvíli by se na ni díval a ztratil by zdravý rozum. A to pomyšlení ho lákalo tak moc, že ho probrala jen vlastní krev, když si omylem prokousl ret.
Popíjel jakousi červenou tekutinu, která vůbec nechutnala špatně a rozhlížel se. Tady uvnitř byla úplně jiná rasa. Tady byli ještěři, nebo jak si to říkali a venku člověci. A jak to vypadalo, mohli ještěři člověka ovládat jako loutkovou panenku. Zvláštní, přitom si za celý Ar, jak Leree nazýval den, ničeho takového nevšiml. Všichni měli oči normální a život šel dál. Nepotkal žádného ještěra, až tady. Podobali se mu mnohem více než ti venku. Tesáky, zelený, nebo černý ocas s ostny. Jestlipak mají také křídla.
"Můžu přisednout?" ozvalo se za Lereem. Mladý muž, obklopený dvěma ženami se skelnými pohledy. "Slyšel jsem, že jste prý z jiné planety."
Leree si ho prohlédl, byl to vysoký hnědovlasý muž, zelený ocas měl obtočený kolem pravé nohy.
"Velmi mě to zajímá, ale vypadá to, že se tu nebavíte. Vaše společnice jen sedí kouká do prázdna," ozvalo se Lereeovi v hlavě. Ten hnědovlasý muž uměl mluvit v myšlenkách.
Leree mlčel a přemýšlel, co udělat dál, nevnímal mladíka, který na něj upíral své zvědavé, ale lstivé oči.
Mladík si přisedl do protějšího křesla a nechal si nalít zlatavý mok do prázdné sklenice. Leree toho dnes viděl tolik, že se přestal všemu divit a raději byl ve střehu.
Nahlédněte do myšlenek a probuďte ji. Jedna ze společnic začala mladíkovi olizovat ucho a Lereea zalechtalo kolem žaludku. Jak dlouho už neměl ženu? Půl cyklu kolem Rettey určitě, tak to bylo v pravidlech. To už byla hodně dlouhá doba.
Místo odpovědi na nezvaného hosta zavrčel, postavil ženu, chytil ji na rameno a chtěl opustit lokál. Bude mu to sice trvat celou noc, ale myslel, že její domov může vystopovat. Třeba mu potom pomůže a ne jen s lokalizací této planety.
"Kampak, už tak brzy?" ozval se barman a chraplavě se zasmál. Žena, kterou vedl jako hadrovou panenku ke dveřím sebou trhla. Prudce se nadechla a vytřeštila na Lereea oči. Ztuhl a nevěděl, co dělat. Instinktivně se připravil, že bude ječet až mu to bude trhat uši, ale v místnosti se rozhostilo ticho jako v hrobě.
"To jsem zvědav, jak se z toho vylížeš," slyšel barmanův škodolibý hlas, ale jen z dálky. Díval se do modrých očí, lapen v pavučinách, ze kterých se jen těžko vrací zpět do reality.
"Vy? Jak…," vydechla Nela, ale pořád nekřičela. Její bledý obličej v zešeřelé místnosti přímo svítil. Pak se podívala na sebe, jak je zabalená jen do deky, která si svědila na holé kůži a škrábala jemnou kůži na bradavkách. Odtrhla pohled od Lereea a rozhlédla se. Po zádech jí stékal studený pot. Uviděla pohrdavě šklebící se muže a ženy, do půl těla nahé s nepřítomným pohledem. Pak se všichni v místnosti začali smát, všichni kromě Lereea. Jako by to byl snad jen nějaký špatný vtip. Neschopná slova a vyděšená k smrti se neodvážila ani hnout. Neustále se snažila sama sebe přesvědčit, že to je noční můra, nic víc.
"Jdeme, musíme odtud," snažil se Leree, ale nemusel ji dvakrát přemlouvat. Viděla ty lačné, oplzlé pohledy kolem sebe a vůbec netoužila na tomto místě zůstat. Třásly se jí nohy a cítila se jak horečka, nebo snad strach, zaplavuje každou část jejího těla. Ruce se jí chvěly, vždyť všichni kolem měli velké tesáky a zelené ocasy jim vykukovaly zpod plášťů, nebo se jim vlnily kolem nohou. Přesto se pohnula směrem k Lereeovi, pro tuto chvíli znamenal jediný záchytný bod, který znala - i když jen krátce. Jenže nějaký muž v černé kožené bundě jim zastoupil cestu ven.
"Zaplať, nebo odtud ani jeden neodejdete po svých," zasyčel barman. "Není sice nic moc," ukázal na Nelu, která se schovala za Lereeova záda a křečovitě svírala cíp deky, omotané kolem jejího těla. "Dej nám vše, co máš v těch svých kapsách a můžeš jít, pustíme vás oba."
Neodpovídal, pozoroval okolí a počítal jakou mají šanci. Deset ku jedné. Kdyby neměl za zády modroočku, měl by jistou šanci. Udeřil tak rychle, že jeho cíle neměli ani vteřinu si uvědomit, že by měli uhnout. Dva muži padli se skully ve svých hrlech. Malé ostré břitvy házely prasátka na omšelou zeď, dokud je nepřekryla vrstva červené vazké tekutiny. Krve.
"Někdo další? Souboj mou krví, bitva mým životem. Troufne si někdo?"
V tu chvíli se modroočka - ceirullea, jak jí pojmenoval, chytila za spánky a vykřikla. Zhroutila se v křečích na zem. Muž u vchodu se štěkavě zasmál, ale jeho škleb rozšířila břitva, kterou Leree tasil ze spony na opasku.
Pomohl jí vstát, trpěla závratí a musela se o něj naplno opřít. Cítil její strach a popravdě i do jeho duše se ten prevít pomalu vkrádal. Nikdo se neodvážil vstoupit do jejich sporu, nikdo, kdo neměl pruhy. Muži stáli jako sochy u stěn a vyděšenými pohledy přejížděli z Lereea na barmana a nazpátek.
"Dost bylo bordelu, kdo to má pořád uklízet. Jestli jsem se za poslední roky něco naučil, tak je to vědět, kdy přestat. Vem si tu děvku a zmiz odtud. Jestli tě ale uvidím někde poblíž, budeš litovat, že si se narodil. A to myslím doslova," promluvil barman a snažil se ovládat tón svého hlasu. Táhlo mu už na století a tohle umění ho stálo mnoho let úsilí. Kdyby se nenaučil ovládat své výbuchy hněvu, už by hnil někde pod drnem, jako velká část jeho rodiny. "Vypadni, říkám!"
Rolanda a jeho ka-tet, jak zní ve Vznešené řeči výraz pro skupinu lidí, kteří jsou navzájem duševně spojeni (ať přátelstvím, poselství, či láskou) čeká cesta Blainem Monem, který požaduje klání v hádankách a v sázce jsou jejich vlastní životy. A protože Blaine je svízel, jak pravil Jake, bude hodně těžké přinutit ho, aby je na konečné vysadil v celku. Jenže nejen, že svět se hnul, ale i čas. Takže vystoupí v úplně jiném kdy a kde. Ocisnou se v Kansasu, ale v úplně jiné alternativní realitě. Řidiny, jak se nazývají časové a prostorové anomálie se šíří čím dál rychleji a pohlcují-propojují různé reality a přitom je nenávratně deformují. Moc Temné věže, která držela čas i prostor v pořádku slábne. Poutníci ztratí cestu Paprsku, která je měla v Věži dovést a snaží se dostat z řidiny v alternativním Kansasu.
