Jak tak koukám, zase se mi podařilo měsíc jen tak promeškat a s ničím se pořádně nesvěřit :D
Ono je to složitější. V říjnu jsem doufala, že mi už bude dobře, nebudu unavená a zvládnu toho víc.
Na jednu stranu se mi přání splnilo, na tu druhou se to ale dost zvrtlo.
Slíbila jsem kupu věcí, na světlo vylezly i věci staršího řádu, do toho psaní, kreslení, čtení a recenzování... a ještě k tomu furt někde lítám. Snad den nebo dva v týdnu jsem nikam nešla, ale za to jsem byla zalezlá třeba u psaní. Jasně, baví mě to, hodně. Jen prostě nestíhám a kvůli tomu nemohu usnout. Takže se mi pravidelně stává, že zaberu až kolem třetí v noci a ráno jsem pak jako přejetá, absolutně nefunknčí, dokud si nedám kafe a banány s kakaem.
A po měsíci jsem z toho slušně na nervy :D Protože jak nestíhám a naložila jsem si toho (dobrovolně) tolik, tak samozřejmě působím jako nespolehlivá osoba, a to mě ještě trápí navíc.
Rozhodla jsem se, že v dohledné době naprosto nikomu nebudu slibovat šperky. Už fakt ne. Nejen že mi visí tři zakázky, ale ještě mě štvou brněnské korálkárny, které nemají naprosto základní materiál - už měsíce. Já se asi budu muset rozkrájet, nebo nevím co, abych stihla psaní, kreslení, četbu,
recenze (zvládla jsem
Královnu Tearlingu a
Dveře do prázdnoty) a šperky. Kdybych se mohla rozdvojit, bylo by to fajn.
Takže jo, na prosinec mám jedno velké předsevzetí. Nic neslibovat. Dodělat co mám a konečně se znovu naučit
odpočívat, protože i teď mi to v hlavě šrotuje.
Ještě, že mám polovinu dárků koupených...
Celý měsíc jsem zažívala podivné dny, akorát jsem je v tom spěchu zapomněla sem napsat.
Třeba minulý týden jsem šla jen tak nakoupit do Alberta, měla jsem pár věcí a paní ve frontě mi nabídla, ať jdu před ni, že ona toho má přece jen víc. Tak jsem poděkovala (tohle se přece běžně nestává) no a najednou pode mnou dvoutisícovka. Zvednu ji a koukám na pokladního, jestli neví, čí to je... no a pán přede mnou, co zrovna platil, se otočil, v rukou svazek tisícovek, takže bylo jasné, komu to spadlo. Byl tak vděčný, že mi daroval mentolové bonbony :D
Nebo tuto neděli 23.11. Vážně zvláštní den. Většinu jsem věnovala opravě rukopisu a odpoledne zbylo na mě, abych nejmladší sestru od přítele doprovodila na autobusové nádraží (trávila u nás víkend - dívala se na horory, proto jsem psala - nemám ráda, jak tam pořád vřeští :D
Byl večer a na Zvonařce seděla podežřelá partička, takže bylo jasné, že to cestou zpátky švihnu přes Vaňkovku... a co čert nechtěl? Uvízla jsem v knihkupectví Dobrovský. Nové Mycelium, Zaklínač... jen jsem slinatala, ale nakonec mi oko padlo na úžasnou modrou obálku knihy Stín od české autorky Johany Tiché. Doufám, že bude stát za to. Příteli jsem doma řekla - vidíš, za co můžeš? Zase jsem si koupila knihu. To abych se vyvarovala povzdechu, že už je ani nemám kam dávat.
A jako perličku na závěr -
úterní odpoledne 25.11.Jako každé úterý, se scházíme s Adarrou v čajovně a celé odpoledne debatujeme nad svou tvorbou. Představte si, kniha mi ještě ani nevyšla a už jsme stihly spolu vytvořit nástin pro dvě fanfikce (aneb, co by se stalo kdyby...) a jednu dost šílenou parodii. Pečlivě jsem to uložila, protože není možné to zveřejnit hned, ještě by si čtenáři o postavách zkazily představu. (chudáci postavy...)
Vtipné na odpoledni bylo to, že jsem si chtěla dát cheescake, ale pak jsem si řekla - máš před výplatou, šetři, ještě bude přece ten Medrošův sraz v sobotu... No a co se nestalo. Vzaly jsme si s Adarrou poslední dvě ovesné sušenky a chapci z obsluhy jedna spadla na zem. Prostě karma. Ten hruškovo-zázvorový cheescake pak byl stejně můj, abych nebyla na suchu :))
Stejně si někdy říkám, co si o nás musí obsluha myslet, že se tam týden co týden smějeme a vymýšlíme a prohlubujeme teorie vlastních světů a docela dost se u toho nasmějeme. Možná jim vždy rozveselíme odpoledne :)
Předminulý týden jsme zase dostaly naprosto božský hruškový páj se slevou, protože to byl poslední kousek. Nic tak dobrého jsem nejedla. Joo, holt tam vědí, jak si omotat zákazníky kolem prstu.
Knížek jsem si koupila jen pár, protože jak jsem teď v poklusu, furt někde, jsem tak trochu švorc. Proto se těším na nový rok, jak si konečně koupím Mycelium, Destrukční deník, Zaklínače a Čtyřku :) To je tak, že jsem objevila krásu kavárny Academia na Náměstí Svobody a jejich výborných Matcha čaj, nejlépe se sirupem, nebo fantastickou domácí limonádu s kousky ovoce.
Matcha Ice Tea Sirup Maracuja a Míša dort
Dunu v novém vydání jsem si nemohla nechat ujít!
Toť ode mně vše za listopad. Na konci týdne určitě čekejte report z Medrošova srazu (report bude dohromady ze dvou takových akcí, protože na začátku listopadu jsem se účastnila Hororového knižího srazu od Niviat a já ostuda to ještě nesepsala.
Taky až bude svítit slunce, nafotím knížní přírůstky a nově vybarvené mandaly. Stihla jsem už tři! Ale za měsíc je to docela málo.
Takže tak - stal se ze mě asi workoholik a nezvládám to. Budiž mi důkazem, že tento článek píšu o půl třetí v noci a když jsem se snažila usnout, stejně mi jeho slova zněla v uších. Doufám, že teď konečně zaberu, když jsou myšlenky venku.
Dragita (ps: koupím obraceč času, nějaká nabídka?)
Sice jsem v listopadu moc volného času neměla, přesto jsem aspoň malou chvíli měla na barvení. Podařilo se mi vykreslit další tři mandaly. Je docela poznat, že první dvě jsem kreslila krátce za sebou (a zrovna, když jsem potřebovala zvednout náladu).
Rozhodla jsem se pro Vás uspořádat menší soutěž o výtisk Posledné Pozemšťanky, kde mám otištěnou povídku 
Tento týden ještě stále dočítám Královnu Tealingu. Možná je to i tím, že některé dny se prostě ke knize nedostanu. Pořád jsem někde v luftu, na srazech, nebo se snažím opravovat své texty podle pokynů mé betačtenářky. Dva dny jsem dokonce kreslila na tabletu. Jsou to sice jen základy, ale aspoň to má nějaký tvar.
Mytický příběh z New Yorku odehrávající se v několika časových rovinách o osudové lásce, která trvá navždy.
