Už dlouho jsem nenapsala podobný článek. Vždy mi do toho buď něco vlezlo, nebo jsem čekala na fotky a tak dále. Nakonec bylo moc pozdě, psát zážitky z konkrétního dne.Třeba hned 9.10. jsem byla účastníkem autorského čtení v knihovně Jiřího Mahena v Brně. Snad fotky budou :D
Říjen je pro mě letos divný měsíc. Půlku týdne lítám všude možně, zařizuju, nakupuju a od čtvrtka do neděle mě něco skolí. Opravdu, zatím to platilo vždy a já jsem z toho jelen.
Tento článek shrnu vyprávěním v bodech, protože jinak se to nedá a přesné časy už vzal vítr :-D
První týden: horečka a vyčerpání. Takže jsem jen spala, spala a mezitím chodila do práce :D
Druhý týden: taková rýma, že jsem si musela vzít v práci dovolenou.
Třetí týden jsem si v pátek večer hnula s krkem, když jsem se moc odvázala při tanci v Melodce (menší dámská jízda v metalovém klubu :)
A samozřejmě, zbývá ještě tento týden. Ten byl nejlepší. Pozor... onemocnělo mi oko. :-D
V pondělí jsem odpočívala od internetu - až po té, co jsem udělala povinnosti a šla do práce. Jenže oko si pokoj nedalo. Slzelo jako blázen, pálilo a přitom bylo jen trochu červené. Divné. Cestou do práce jsem si koupila kapky. Jenže po jejich použití se to tak zhoršilo, že jsem chvíli neviděla, obličej celý od slz a to jsem měla prosím celé odpoledne vést prodejnu a stát za kasou.
Úterý mi úlevu nepřineslo. Oko bylo horší, červenější a slzelo místy hodně místy málo. Jen pálilo jako čert. Kapky mi přišly k ničemu, tak jsem zalovila v zásobách bylinek a na radu zkusila odvar ze Světlíku. A stal se zázrak. Během dvou asi minutových obkladů v práci, mě oko přestalo nesnesitelně pálit a já mohla v klidu pracovat a jednat se zákazníky.
Středa. Ještě den to musím vydržet, než budu moci jít na oční. Ale řeknu vám, Světlík je zázrak. Za pouhý den - kdy jsem si pravidelně dělala obklady (jeden i hodinový, během kterého jsem si poslechla pěknou povídku od Terezy Janišové - Gryf, který neuměl létat), se mi oko úplně zlepšilo. Neslzelo. Nebylo červené. Jen sem tam drobně pálilo. Nic vážného. Ale k doktorku jsem si přesto domluvila.
Čtvrtek: vyměnila jsem si směnu, jinak bych na oční jit nemohla. Hned v 7:45 jsem čekala u doktorky a se mnou další tři lidé. Začínalo se tu hodně brzy.
Řeknu vám, celý týden jsem žila s přesvědčením, že mám zánět v oku. Nic takového.
Doktorka pod mikroskopem (prostě tím přístrojem, kterým se dívají do oka), našla v mém oku cizí těleso - tenký, průsvitný, jemně šedavý kousek plastu. Divné co? I doktorka byla na větvi. Musela mi oko znecitlivět, a pak za pomoci jejího mikroskopu (normálně nic vidět nebylo), mi to štětičkou z oka vyškrábla. Oko mám od té doby dobré, jen jsem kapala kapky a na Světlík trochu zapomněla :-D
Večer mě kamarádka nabarvila novou vrstvou červené henny za zvuků elektronického swingu. :)
Pátek: Divný den. Ráno trochu depka - barva mi chytila tmavo a vůbec celé dopoledne stálo za prd. V poledne jsem si vybarvila mandalu a hned mi bylo o něco lépe a já mohla jít do práce. Na denním světle jsem zjistila, že tak tmavá ta nová barva není a přece jen mám pořád ohnivé vlasy, jen jsou občas více do červena. :))
Sobota: Jak jsem již psala na začátku, ani tento týden nebyl výjimkou. Většinu soboty jsem proležela, hlava mě bolela, svaly se ozývaly osto šest. Jako by chřipka. Většinu dne jsem tedy četla Královnu Tearlingu.Jenže večer se měla konat akce Hrnem Brnem a já byla domluvená s kamarádkou Niviat, že půjdeme na Melodku, protože tam budou hrát Gate Crasher.
Naštěstí jsem se dala do kupy. Oblékla se celá do černé s krásným drakem na hrdle a šla se bavit.
Večer rozhodně stál za to. Dala jsem si dvě piva, kecala s kamarádkou a v závěru večera nadšením skákala v davu, při poslechu Gate Crasher. Mačkaly jsme se tam jako sardinky, ale jinak super. Jen já byla ke konci politá alkoholem ze všech stran (některé blbce napadlo házet nedopitým pivem) a kamarádka zase měla problém stát na jednom místě, protože do ní masy lidí neustále vrážely.
V jedenáct jsem šla domů plná dojmů a se zalehlýma ušima. Odlehly mi až někdy ve dvě ráno, když jsem konečně usnula
Ha, jen kousek, ale jsem tam :)
Neděle byla pohoda. Neopila jsem se, takže žádná kocovina. Až na to bledé počasí super den. Uklidila jsem byt, nakoupila a na oběd si dala jen čtyři banány a Kaki. Odlehčovací oběd :)
Pak jsem kreslila na tablet, starala se o své online město ve Forge of Empires a večer napslala články na blog. A až tohle budu mít hotové, půjdu se kouknout na nové Sin city, a pak dočtu Vránu :)
Mějte se krásně,
Dragita
Za poslední týden jsem rozčetla hned několik knih. Předevší stále louskám Mrazení od Magiie Stiefvater, ale koncem týdne mi přišly nové knihy, takže jsem se s chutí začetla do Království Tearlingu. Je to poutavá kniha, většinu soboty jsem se od ní nemohla odtrhnout. A jako poslední mám rozečtený komiks Vrána, který spíše vypadá jako grafický román. Zatím jsem došla do poloviny a občas to člověka zasáhne do srdce. Autor to umí podat a já jsem ráda, že jako první komiks čtu právě Vránu.
Je podzimní den v New Hampshiru a ostrý vítr čechrá vlasy dvanáctiletému Jacku Sawyerovi. Jeho otec zmizel, matka umírá a nic už nedává smysl. Ale pro Jacka se má všechno změnit, protože ho čeká cesta přes celou Ameriku - a do jiného světa. Talisman patří ke kultovním fantasy příběhům o věrnosti, procitání, hrůze a tajemství. Jack se vydává do neznáma, aby matce zachránil život, a při svém putování potkává nevinné bytosti i příšery, čelí neuvěřitelným nebezpečím a nachází ještě úžasnější pravdu. Pátrá především po léku, ale ukáže se, že jeho cesta skrývá důlěžitější poselství. Vydejme se s ním na podivuhodnou pouť...
Elantris bývalo výstavním městem s nádhernými paláci, jejichž vysoké věže zářily do daleka. Obyvateli tohoto města bývaly bytosti, o nichž se v sousedních městech věřilo, že jsou bohy. Krom fascinujícího vzhledu to byly i jejich magické schopnosti, pro něž je vyhledávali lidé z blízkého i dalekého okolí Arelonu. Vše bylo nádherné až do chvíle, kdy město zasáhl Reod - kletba, která zničila všechnu nádheru i kouzlo, pokryla město páchnoucím slizem a z jeho obyvatel udělala bytosti ani mrtvé ani živé...
S pastelkama sice moc velká kamarádka nejsem, ale mám jich doma hodně, protože se mi líbí jejich barvy :D
Sabriel vyrostla daleko od Starého království, tajuplného světa, kde vládnou magické síly a kde mrtví nezůstávají mrtvými. Jednoho dne záhadně zmizí její otec a Sabriel se musí vydat na cestu plnou nástrah, aby jej zachránila.
Mackenzie Bishopová vede dvojí život. Není pouze normální studentkou střední školy, ale také Správkyní v Archivu, v tajuplném místě, kam odcházejí spát Historie zemřelých lidí. Mac nastoupí na Hydeskou střední a snaží se dostat svůj život do tak normálních kolejí, jak je to jen možné po tom, co se v Archivu stalo přes léto. Ale nějak se jí to nedaří. Pronásledují ji zlé sny. Mac ví, že minulost je minulost a že jí už nemůže ublížit, ale vše se zdá tak skutečné. A když se noční můry začnou vkrádat do její mysli i ve dne, začne se obávat, jestli je doopravdy v bezpečí… Mezitím se v jejím okolí ztrácejí beze stopy lidé a jediné, co je spojuje, je to, že naposledy viděli Mackenzie.
Dlouho před tím, než Targaryenové ztratili Železný trůn, dlouho po tom, co přišli z Valyrie a sjednotili Sedm království, ale jen krátce po tom, co říši rozervala vedví a poničila Černožárova vzpoura, křižoval krajem potulný rytíř ser Duncan Vysoký. Anebo Dunk, co vypil truňk? Je totiž hodně nízkého rodu a ke svému rytířství přišel, sám neví jak.
Bílá křídla z legend se rozpínají a ožívají, mluví se o tom, že kdosi zahlédl pradávné nesmrtelné draky.
Doba je rozervaná a temná a v Čechách dosud křesťanství nezvítězilo nad pohanskými rituály. Nerudný pan Ješek si na svou čelákovickou tvrz blízko Prahy odváží Graen, osiřelou dceru své švagrové a záhadného medika (či snad rovnou mága) Marlina. Z její přítomnosti není ale nijak nadšený. Graen zase netuší, že nad krajem leží podivná krvavá kletba. Za nocí se kolem stavení plíží strašný Stín... Co jsou pověry ustrašených vesničanů a co děsivá, syrová pravda? (zbytek anotace 
Tentokrát tu jsou úlovky za dva měsíce. Jelikož jsem byla koncem srpna a půlku září v Anglii, rozhodla jsem se to spojit, aby to i nadále krásně vycházelo na konec měsíce. Tentokrát musím říct, že by bohatší srpen, protože jakmile jsem se vrátila z dovolené, uvalila jsem zbytky peněz za jídlo a nějaké to podzimní oblečení, protože zima už klepe na dveře.
