čtvrtek 15. prosince 2016

Vydané knihy a povídky


Vzhledem k tomu, že se mi postupně rozšiřuje portfolio vydaných povídek, rozhodla jsem se všechny shrnout do jednoho článku, aby byly přehledně na jednom místě. Brzy se k nim přidá i kniha, tak je myslím akorát čas na změnu. Dosud byly sborníky, kterých jsem se účastnila, vidět vlevo v menu, teď budou postupně přibývat v tomto článku.


Na internetu jsem známá jako Dragita, ale publikuji pod vlastním jménem - Petra Machová.

Před dvěma lety se mi povedlo vyhrát druhé místo v soutěži Slavcon, na téma Vlci, draci a bájné tvory, s povídkou OSUDOVÁ CHYBA. Následně byla publikovaná v knize Posledná pozemšťanka v nakladatelství Hydra. /celý článek o tom, si můžete přečíst zde./

Je mi ctí, že mi vyšly povídky už ve třech Hydřích sbornících. Povídky jsou to krátké, až se divím, že se mi povedlo nepřesáhnout zadaný počet znaků. Ráda se rozepisuji. Ale cvičení dělá mistra - funguje to. Ještě před pěti lety jsem tvrdila, že neumím psát povídky, protože to vždy vypadá jako úvod něčeho obrovského. Jenže snad ze všeho by se dal udělat román a jakmile jsem se odprostila od předsudků, najednou to šlo. :)

Povídky nemají oficiální anotace, ale snad to nevadí. Všechny jsou z žánru fantasy.


OSUDOVÁ CHYBA (Posledná pozemšťanka)
9/2014

Bájná civilizace ještěrů - potomků Věčného ohně, vlivní lidé a dračí vejce. Co by se mohlo pokazit?



UKÁZKA:

OSUDOVÁ CHYBA

Nemohl jsem spát. Ať jsem se snažil sebevíc, oka jsem nezamhouřil. Vír otázek útočil na mou mysl a nedal se utišit. Zvláště ne po tom, čeho jsem byl dnes svědkem - co jsem vlastníma rukama objevil. Tušil jsem to, věřil jsem tomu celou svou duší a stejně to mnou otřáslo.
Nic už nebude jako dřív.
Co když tomu ostatní neuvěří?
Co když mě umlčí?
Poslední slovo se do mě zakouslo jako hladová šelma. Umlčet. Zabít. Nenarušit rovnováhu vzkvétající civilizace.
Seděl jsem na parapetu, ve vlastním pokoji, uvnitř Studnice vědění a sledoval tichou cestu luny bezmračnou oblohou. Její tajemství ještě nikdo neodhalil, jako u většiny věcí na tomto světě.
Celé ostrovní město se nořilo do posvátného ticha. Tmáři již zhasli většinu světel. Zaměřil jsem svůj pohled na vysoké Časové věže a snažil se uklidnit. Právě vzplála dvanáctá špice a noc se překlenula v nový den.

Budu to muset někomu říct. Vědoucí nefinancovali můj výzkum pro nic za nic.


STRÁŽCI HVĚZD (Rozmarná fantastika)
12/2015

Každý někdy sní, že najde magický předmět - uvidí do budoucnosti, bude neviditelný, nebo bude třeba létat... Jenže nic není tak jednoduché a už vůbec ne zadarmo.





MRTVÍ SE NĚKDY VRACEJÍ (Zombie apokalypsa)
9/2016

Zombíci, jak ožehavé téma. Ale co když narazíte na magické, hnijící potvory, které si místo vašich mozků, pochutnají na životní energii a duši? Jako pavouk do snovací sítě vás uvězní v iluzi, ze které není úniku. A možná už ani uniknout nechcete, duše jsou návyková věc...



UKÁZKA:



To je momentálně všechno.
A ještě mám pro vás přichystanou jednu intrikánskou povídku s ohnivou tanečnicí, která byla měla zanedlouho vyjít. (Jak budu vědět detaily, dám vědět.)


Rozhodně tím nekončím. Většina povídek (kromě Strážců Hvězd) rozšiřuje čtenářovo povědomí o ještěří civilizaci. Potomci Věčného ohně s lidmi sdílejí planetu Zemi(Rhesu) a rozhodně mají, co říct - ať už v minulosti, přítomnosti, nebo pak i budoucnosti.

Sledovat mě můžete na Facebooku i Goodreads.com, mám i Twitter, Instagram a Google

Příjemné čtení přeje Dragita

středa 14. prosince 2016

Jak jsem pekla cukroví

Už kolikrát jsem si říkala, že bych měla psát něco jako veřejný deník, zápisky ze života nebo něco podobného. Protože leckdy je u mě doma (a nejen tam) pěkně veselo.

Ráda píšu, tak proč se nepodělit, třeba se pobavíte, třeba ne, to už nechám na vás.
Každopádně, život mi vždycky přichystá něco nového - což pro tento rok platí na 1000% (už si ani nepamatuji jediný týden, kdy by se něco nestalo - mimo normu.)


Jak jsem pekla cukroví



Vánoce... někdo se těší, jiní šílí, další by se nejraději zahrabali pod zem, aby je dárkuchtivý dav neušlapal. A já stojím hezky opodál a prožívám svátky po svém. Hned do začátku vám musím říct jedno, mám ráda Vánoce, opravdu. Být s rodinou, nejbližšími, dívat se na pohádky, jíst cukroví, zdobit stromek, hmm. :) Nedržím moc tradic, neposlouchám koledy, prostě si vyberu věci, co mi vyhovují a ostatní nechám plynout. Příkladem budiš moje malá Vánoční výzdoba. V kuchyni mám větší ubrus a umělou Vánoční růži :P


Letošní Vánoce budou zvláštní. Budu je totiž poprvé trávit sama. Teda, ne úplně, mám tu své psí trdlo Hagiho, který má v sobě z Border kolie víc, než je zdrávo. Budeme tu sami dva, pohádky, stromek, cukroví...

No jo, cukroví! Už je půlka prosince!

Dala jsem se tedy do pečení. Sice jsem nemocná, ale konečně se mi aspoň trochu ulevilo, abych si něco napekla. Miluji perníčky, medvědí tlapky, plněné oříšky máslovým krémem, rumové kuličky, cookies, linecké.... jenže kdo to pak bude všechno jíst? Já. Takže bych toho měla napéct málo. Prim hrají perníčky, tlapky a linecké. Jenže jsem nějak nedomyslela kámen úrazu - recepty.

Cukroví peču už od puberty, ale jak jsem se třikrát stěhovala, měnila počítače a dvakrát mi odešel harddisk, tak se mi všechny ztratily. Komplet. Poslední tři roky jsem moc nepekla, ale i tak jsem se snažila najít správné recepty. Vždycky neúspěšně - a když se podařilo, soubor se ztratil. Klasika. Nejen tohle mě naučilo zálohovat, náhoda je blbec a já přišla už o hodně věcí.

Takže, jak to dopadlo letos? Inu, jsem zase na začátku. Našla jsem krásný recept na perníčky, říkám si - od blogerky, kterou znám, to bude ok. No, chyba lávky. Buď mám levé ruce, levou váhu, nebo prostě smůlu na recepty (uvažuji, jestli tím, že nerada vařím a peču občas, se na mě magické kuchařské víly úplně vyprdly.)

Pokus číslo 1. Perníčky

Těšila jsem se. Fakt jo. Recept byl sice docela nákladný na ingredience a postup mi připadal záhadný, ale šla jsem do toho s chutí! Samozřejmě, jen z poloviční dávky, bylo mi líto medu od včelaře, co mám. A co kdyby... /se to nepovedlo/
Pomeranč jsem vymačkala v pohodě v ruce (jen tedy byla dužnina všude, ehm), všechno ohřála až to krásně provonělo byt. Hmm. No a pak přišla chvíle, kdy jsem to míchala s moukou a ouha, vzniklo mi lité těsto na perník :D úplně tekuté. Co s tím? Že by za to mohla ta divná váha, co mi mamka půjčila (to je tak, když mi v digitální došly placaté baterky a klasická váží šejdrem)



Kamarádka, které jsem pokus líčila přes facebook, napjatě čekala, jak to dopadne. Vzala jsem tedy mouku... hodně mouky, přidávala a přidávala... a vzniklo z toho cosi divně lepkavého a aspoň trochu voňavého. Ruce jsem měla zapatlané až po lokty, linka byla celá hnědá... (vím, co si představujete, ale může za to kakao, ano? :D
Nevzdala jsem to a strčila tu podivnou lepkavou věc do sáčku a nechala dva dny v ledničce. Však ono to ztuhne.

Neztuhlo.


Řekla jsem si - proč bych to vyhazovala, něco z toho upeču. Vyzbrojila jsem se moukou, vlažnou vodou a spoustou trpělivosti. A tradá! Vypadá to jako perníčky! Celá šťastná jsem je dala péct. Nádherně se nafoukly, voněly, byly měkké jako buchta. Jen se mi sbíraly sliny. Přece jen jsem nad perníčky vyzrála!


Ha, to kdybych věděla, že se chvástám předčasně. Jakmile se pekl druhý plech, původní nadýchané voňavé perníky zatvrdly tak moc, že by se daly považovat za za zbraň hromadného ničení. Řekla jsem si, tak fajn, možná je to receptem - jako první se vina vrhne vždycky na recept, však to známe -
(Nebo jsem možná levá, protože poslední nejméně pečená várka je přiměřeně měkká)... nazdobím je a budou na okrasu. :D
Škoda námahy, jsou tak dobré!
Když se rozmočí v kávě... (ráda bych si své zuby ještě chvíli ponechala)


Přemýšlím, jestli nedat další pokus s jiným receptem. Asi na vlastní nebezpečí... ještě, že se Hagi celou dobu přípravy kryl na chodbě (až mě udivuje, na co všechno se dá použít shrnutý pelech)


Pokus číslo 2. Linecké

Linecké mám ráda, ale jen když je měkké, což se mi ne vždy povedlo. Od mé kamarádky Niviat jsem dostala domácí recept na skvělé linecké těsto. Ale taky jsem jej raději dělala z poloviční dávky. A samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se neobjevilo další ale. Zkuste na váze do 3Kg, která váží po 200g, navážit 125g nebo 75g čehokoliv. Zvláště, když mezi stovkou a dvoustovkou jsou jen tři čárky. Hotová alchymie!

Nervila jsem se s tím, až jsem si řekla, že nějak to dopadne. Hlavně odvážení másla. Ulepila jsem si dokonce i odměrku, jak jsem se ho tam snažila napasovat. Pak nastala chvíle pravdy... spojí se? Nemám ještě přidat citron?
Chvíli jsem zápasila jako o život, zatímco vál byl plný mouky, která se ne a ne připojit k malé hroudě těsta. Ale nakonec jsem zvítězila a vyrobila krásný bochánek, který šel na zasloužený odpočinek do ledničky.

Během včerejška i dneška jsem dvakrát vytáhla těsto a nechala ho povolit, že budu péct. Ne, tělo si řeklo - jsi nemocná, takže dostaneš teplotu, nějaké to motání hlavy z nízkého tlaku a budeš ležet. Nedalo se nic dělat. Zánět vedlejších dutin není žádná sranda.

Pak jsem se konečně dostala k pečení těsta. Bylo už pár hodin venku, značně změklé, ale štěstěna si řekla, že už jsem toho zažila dost a vykrajování a pečení lineckého se obešlo bez větších komplikací (no, tradičně mám druhou várku trošku přismahlou, ale to třeba zakryje čokoláda :D


Uf, první boj s cukrovím mám zdárně vybojováný. Linecké udělám znovu, kakaové, abych měla víc druhů. Perníčky... to se ještě uvidí, co s nimi.
Ale mám další bojový plán na víkend - medvědí tlapky! To jsem zvědavá, jak pak to bude probíhat :)

Krásné svátky vám přeje odhodlaná Dragita. (Taky trochu sentimentální... )


To byl v tom byl drak, abych konečně nenarazila na správné recepty :P

čtvrtek 8. prosince 2016

Fénixcon 2016 a křest Zombie Apokalypsy


Rok se s rokem sešel a znovu se konal Fénixcon. Jen tentokrát v hotelu Vista v Brně. Těšila jsem se na program, na známé tváře a přátele, se kterými se pozdravím. Ono se to nezdá, ale naše země je vcelku velká, takže cony jsou nejlepší příležitost, jak se potkat a chvíli si popovídat.

Ráno jsem pečlivě vyhledala trasu a pak doufala, že můj částečný orientační smysl zafunguje a já se v Medlánkách nezamotám. Naštěstí jsem cestou potkala Vendy (lyra-journal.blog.cz) a společně jsme Fénixcon našly. Na první pokus. Dokonce nás potěšilo, že hotel vypadá uvnitř lépe než zvenčí.

Protože jsem se neplánovaně zdržela, dorazila jsem až před polednem, ale naštěstí úplně akorát na zajímavý blok s autory o psaní - Jak se rodí kniha -
Mluvilo se o vydávání knih, osobních zkušenostech. Bylo tam dost narváno, takže kdo přišel pozdě (jako já) stál hezky vzadu. Ale stálo to zato.



Fénixcon měl podle mě slušnou účast, mnohdy nebylo k hnutí, hlavně když člověk potřeboval sehnat něco k jídu a k pití. Takže jsem s Polgarou (http://ivi-pol-zub.blog.cz/) a Janem Kotoučem (http://www.jan-kotouc.cz/) nakonec zabrousila ven, do restaurace Stronghold. Ale i tam bylo dost nacpáno. V příjemné společnosti však čas rychle letí, zvláště mezi spisovateli a fanoušky fantasy/scifi. Ani jsem se nenadála, dvě hodiny byly pryč a sotva se mi podařilo stihnout křesty. Samé zajímavé knihy!

Když se dostalo na Zombie apokalypsu, už jsem držela výtisk v ruce a nemohla se nabažit grafickou úpravou, ilustrací a vůbec celou formou knihy. Je mi ctí být součástí sborníku povídek. Ta má nese název Mrtví se někdy vracejí a nabízí úplně jiný pohled na nemrtvé. Což takhle magické zombíky, co si smlsnou na vaší duši? :))

Já a Katka Foltánková (fotil Jan Žižka)

Celý křest byl v uvolněném, humorném duchu. Mark E.Pocha se postaral o skvělou atmosféru - dokonce se i zpívalo (Zombie je kráásná věc... ale mozky si za něj nekoupíííš) a sborník Zombie apokalypsa pak byl zaslouženě pokropen krví. Samozřejmě, od dobrovolných dárců, ehm.


Škoda, že jsem musela odejít dřív, Hagi doma smutnil. Ale naštěstí jsem ještě stihla křest skvělého projektu - antologie Žena se lvem.

Držela jsem jim palce, ať kniha vyjde. A vypadala nádherně, hebký, matný povrch, barevná kresba sebevědomých žen a ještě k tomu dostanete tarotové karty! Takže pro mě jasná volba k Vánocům a doufám, že brzy vyjdou i pokračování. Českých autorek fantastiky není nikdy dost :)


Kolem páté už jsem musela jít za zlobidlem domů. Koupila jsem si ještě od Vilmy Kadlečkové Myceliární šperk se znakem Gömeršaül (znamená to otevírání a je to jedna z posvátných hub - kdo nezná Mycelium, šup číst!) A dokonce se mi povedlo ulovit kovovou dračí záložku. Do sbírky.

Když to vezmu kolem a kolem, byl to super den. Potkala jsem se s Katkou Foltánkovou (literarnialchymie.cz) i Petrou Štarkovou (www.petrastarkova.cz), jen mě mrzí, že jsme si v klidu víc nepopovídaly. Příště musím zůstat do večera, tehdy jsou ty nejzajímavější přednášky. Přemýšlím, že si příště domluvím hlídání pro psa.... :)



Mějte se krásně a třeba se potkáme na nějakém conu.

Dragita

neděle 4. prosince 2016

Knižní přání 2016


Zdravím všechny čtenáře,

blog ležel dlouho ladem, ale už se postupně vzpamatovávám z velkých životních změn, nové práce a vůbec letošního roku. Chybí mi psaní recenzí, srovnání nejlepších knih, knižní tipy nebo jen vykecávací články. A proto jsem se rozhodla veřejně se podělit o knihy, které bych letos k Vánocům ráda dostala. Není jich málo a přiznám se, že už mám parádní absťák z toho, jak jsem půl roku nedržela v rukou novou knihu.

Zachránil mě včerejší Fénixcon, kde jsem dostala výtisk Zombie Apokalypsy, kde mám povídku - Mrtví se někdy vracejí - Normálně mě zombíci naprosto míjejí, ale možnost stvořit netypické neživé potvory, živící se dušemi, místo mozky, mě prostě zcela pohltila. Teď jen doufám, že si čtenáři užijí čtení, stejně jako já psaní povídky.

No, nebudu dlouho chodit kolem horké kaše. Letošní podzim byl opravdu plodný, takže jsem neustále koukala na krásné obálky a těšila se, až si budu moct konečně pořídit pokračování mých oblíbených sérií. Jistě to všichni znáte. Radostné očekávání, vůně nové knihy, sametově hladký obal knih, hmm. Prostě jsem knihomol do morku kostí a to, že jsem poslední dobou i málo četla, mě mrzelo. Ale mám už čtečku, blýská se na lepší časy a určitě si lépe rozvrhnu zbytek svého nepracovního času (pokud jej tedy nepohltí rukopis Dračího města :D

Takže, co bych si tedy přála?




ELEMENTUM - JIŘÍ DITTRICH

Největším problémem Alexandra Summerse byla blížící se maturita. Nebo aspoň do doby, než se mu život obrátil naruby. Vše začne příchodem neznámého cizince. Alex se dozví, že je potomkem jedné z nejstarších, dávno zaniklých civilizací, jež vládla nejen politickou, ale také magickou mocí. Přesněji všemi silami přírody. Tato civilizace ale ve skutečnosti nezmizela. Už po tisíce let se skrývá mimo zraky lidstva a nyní se nachází ve velké krizi.

Alex je nucen chopit se svých povinností a nově objevenou říši ochránit. Jenže s tajemstvím jeho minulosti odhalí i zdrcující pravdu o vlastní rodině. Jeho rodiče jsou už dávno mrtví a úhlavním nepřítelem se stává jeho vlastní bratr, kterého musí porazit. A porážka znamená konec všeho...


Musím se přiznat, že jsem si knihy napřed všimla díky nádherné obálce. Potom jsem zjsitila, že se jedná o fantasy se živly, takže volba byla jasná. Miluji magii živlů a vlastně vše, co se kolem nich točí. Hlavně oheň, to je moje krevní skupina. Takže jsem přirozeně velmi zvědavá, jakým způsobem je podal Jiří Dittrich.


DCERY SVĚTLA A TEMNOTY- LENKA DOSTÁLOVÁ

Lea a Sára jsou sestry - dvojčata. Celý život táhly za jeden provaz a nikdy by je nenapadlo, že jejich pouto dokáže někdo přetrhnout. Když se Sára dozví, že má čarodějnické schopnosti a že je součástí magického světa, o jehož existenci neměla dosud potuchy, rozhodne se, že před ním svoji sestru uchrání.
Pod vedením svého nového učitele, strážce Lukáše, se začne učit používat kouzelnou moc. Dřív, než své nadání ovládne dokonale, však zasáhne zlo. Její sestru napadnou démoni a dívky jsou vtaženy do víru boje mezi světlem a temnotou. Do světa plného stínů, tajemství a zla, ze kterého nikdo nedokáže odejít bez šrámů na duši…

Musím se přiznat, že tady mě zaujal hlavně námět - světlo a stín, magie a démoni. Young adult fantasy čtu ráda, a i když si už pečlivě vybírám kterou, tahle mě zaujala. Každý autor popíše magii po svém a Dcery světla a temnoty budou určitě příjemnou knihou na Vánoční svátky :)




SESTRA SMRT - MARIE REJFOVÁ

Poté, co se Štěpán a Jindřiška vrátí zpět do našeho světa, čekají, že se vše vrátí do normálu. Ovšem Jindřiška cítí, že její osud není v říši lidí. A tak se společně se Štěpánem a přáteli vrací do jiného světa, aby zde čelili nebezpečí mnohem většímu, než kdy tušili. A jak navíc dopadne jejich vztah, který prošel tolika zkouškami?

Řeknu vám, tohle bylo pro mě strašně příjemné překvapení - vyšel druhý díl Čarověníku! Jak mě loni štval otevřený konec, opravdu. Doufala jsem, že pokračování přece jen bude. Dočkala jsem se a rozhodně chci zjistit, jak se postavy popasovaly s výletem do jiného světa. A také jestli se tam vrátí (protože přece nezůstanou stranou, jako že se nic nestalo! :)







KRÁLOVNA STÍNŮ - SARAH J. MAAS

Královna je zpět. Nastal čas se pomstít!

Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc - musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

Je naprosto jasné, že tuhle knihu na Vánoce přečtu jako první. Tohle je tutovka, pokud na mě nebude čekat, dojdu si pro ni sama. Série Skleněný trůn mě naprosto ohromila, takhle by se podle mě měla psát správná young adult fantasy. Akční, poutavá, emotivní, správně drsná, nemaže se s postavami, hrdinové se rozhodují v adekvátním časovém rozmezí a celý svět je tak promyšlený a složitý, že mě to fascinuje (jasně, nedosahuje to na Eriksona, ale v rámci young adult, je to prostě klenot). Postavy se mění, ne všechny vám mohou být sympatické. V prvním díle propracovanost světa a vůbec všech konspirací není ještě tak znát. Druhý díl to nalomí, třetí čtenáře naprosto převálcuje... a čtvrtý? No zatím jsem četla, že je z nich nejlepší a já se strašně těším :) Dokonce i na Manon a Abraxose ;)

KRÁLOVNA OHNĚ - ANTHONY RYAN

Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami, které jsou jí odporné, a přivést válku k branám nepřátel. Zajistit vítězství má Vélin Al Sorna, avšak jeho cesta je plná obtíží. Volarská armáda má na své straně tajemného Spojence, který svým služebníkům nabízí nepřirozeně dlouhý život. Pokud má království zvítězit, musí Vélin Al Sorna Spojence zničit. Jenže porazit protivníka, jehož není možné zabít, je téměř nesplnitelný úkol, zvlášť když Vélinova píseň krve, mystická síla, která z něj udělala takového bojovníka, zlověstně umlkla...

Poslední díl, ten si nemohu nechat ujít! Už dlouho jsem nečetla fantasy tak dobře podanou, že na mě působila naprosto reálně. Při čtení jsem brala jako samozřejmost názvy míst, měst, jmen. Vélin je neskutečně sympatická postava a musím říct, že v poslední době nejoblíbenější. I on má své mezery, ale v sérii je krásná ukázka, jak události mohou nejen změnit svět, ale i osobnost nebo to, jak postavy chápou svět kolem nich. Možná to vysvětluji složitě, ale třeba v druhém díle jsem byla překvapena, jak se mi dostala pod kůži Lyrna, ačkoliv v prvním díle to byla taková potvora, že bych ji nejraději strčila ze skály. A samotný Vélin už neměl tak čistý štít, jako v jedničce.

WINTER - MARISSA MEYER
Princezna Winter má obdiv měsíčního národa pro svou vznešenost a dobré srdce, a navzdory tomu, že jí tvář hyzdí jizvy, její krása je prý ještě úchvatnější než královny Levany, její macechy. Winter svou macechu nenávidí a ví, že Levana neschvaluje její city k příteli z dětství - pohlednému palácovému strážnému Jacinovi. Ale Winter není tak slabá, jak si Levana myslí. Společně s kyborgskou mechaničkou Cinder a jejími spojenci by se jí dokonce mohlo podařit rozdmýchat povstání a zvítězit ve válce, která zuří už příliš dlouho. Dokážou Cinder, Scarlet, Cress a Winter porazit královnu Levanu a dopsat šťastné konce ke svým příběhům?

Jasná volba. Tolik let čekání. A já vůbec dvojnásob, protože jsem ještě nečetla třetí díl Cress. Chtěla jsem počkat, abych neměla velké okno mezi díly a nakonec to dopadlo tak, že si Cinder a Scarlet stěží pamatuji a tak se nemohu do Winter hned pustit. Nevadí, plánuji si udělat pořádní čtecí maraton Měsíčních kronik a pořádně si to užít. Protože takhle série je skvělá, neotřelá, se super postavami a hlavně vtipná!!
Nikdy by mě nenapadlo, že mě příběh Popelky - Kiborga - bude tak bavit. Autorka z jednoduchého námětu udělala fantastickou jízdu, která čtenáře vyplivne na poslední stránce, kde konečně nabere dech.



PŘÍSLIB KRVE - BRIAN MCCLELLAN

Polní maršál Tamás svrhl svého krále, aby hladovějícímu lidu přinesl chleba, jenomže převratem také vyprovokoval válku v Devateru států, vnitřní útoky fanatických roajalistů a nenasytnou honbu za penězi a mocí mezi svými údajnými spojenci. Tamás, na hranici svých sil, spoléhá na to, že několik jeho zbývajících prachmistrů udrží mír. Chaosem se však šíří zvěsti. Povídá se o zlomeném slibu, znameních smrti a bozích opět kráčejících po zemi. Těm starým pověstem ale nikdo nevěří. Možná by měli začít věřit všichni.

Když už jsme u toho, ráda bych si přečtela nějaké drsné fantasy a tohle mi padlo do oka. Vcelku dobré hodnocení a prachmistři? Nevím, co si pod tím představit a velice ráda to zjistím :))







MRAZIVÝ OHEŇ - AMANDA HOCKINGOVÁ

Ukryté hluboko v srdci sněhem pokryté divočiny leží tajné království Kaninů - magická říše stejnou měrou krásná jako zrádná...

Bryn Avenová mezi Kaniny nikdy tak úplně nezapadala. Díky svým blond vlasům a modrým očím se vždy cítila jako outsider - s nečistou krví neschopná si získat respekt a postavení. Ale je odhodlaná prokázat svou loajalitu království, které miluje.
Jejím snem je stát se členkou elitní královské gardy a nic jí nesmí stát v cestě… ani city, které chová ke svému šéfovi, Ridleymu Dresdenovi. Jakýkoli vztah mezi nimi je
naprosto vyloučený, ale Bryn si nemůže pomoct. A začíná mít pocit, že i on k ní něco cítí.
Mezitím na království někdo zaútočí - to prověří Bryninu sílu jako nikdy předtím. Konečně má příležitost konfrontovat Konstantina Blacka, zrádce, který se před pěti lety pokusil zavraždit krále. Jen Bryn ho může zastavit, ale riskne vše, jen aby ochránila království, které ji není ochotno přijmout takovou, jaká ve skutečnosti je?


Tohle mě zajímá. Obálka je krásná a velmi mě láká nový pohled na svět Tryllů. Dědičku jsem přečetla rychle, sice mě občas postavy štvaly, ale jako odpočinková kniha fajn. Už se těším, jak poznám různé rasy Tryllů víc zblízka. Někdy je prostě potřeba číst i tzv. guilty pleasure knihy. Něco na nich je, i když po nich přímo nešílíte. Nedají pokoj vašim myšlenkám, dokud si nepřečtete další. Pár takových sérií mám.



Tak a je to venku. Samozřejmě to nejsou všechny knihy, které bych si přála, ale jsem realista - stejně dostanu tak čtyři :D

Jaké si přejete vy? Podělte se, pochlubte se.

zdroj obrázků a anotací: goodreads.com

Krásné svátky, Dragita :)

Měna a platidla v Gayiasu a Busquru

Měna a platidla na území Gayiasu a Busquru. Kniha Dračí město se odehrává v Gayiasu, což je ještěří pojmenování pro Evropu. Mám tu pro Vás p...