Dívka
Seděla dívka v trávě
A slunce zalévalo zlatem její vlas
Nad čím asi přemýšlela právě
Když se krajinou rozléhal skřivánčí hlas
...
Seděla tam dívka celý den i noc
Hledíc střídavě na oblohu posetou hvězdami
A zem pokrytou pestrými květinami
Vědíc jakou má příroda kouzelnou moc
...
Seděla tam dívka nesčetně dní
Dokud neuslyšela dusot koní
Hlavou jí výřilo nespočet myšlenek
Vrátil se snad její milý zpátky?
Už měla dost té hrozné války
Netušíc jak moc se spletla
...
Ležela dívka v noci i ve dne
Nepohne se a nikdo ji nezvedne
Její tvář pomalu za svitu měsíce bledne
Její tělo krví zabalené
A rouškou smrti zahalené
Už nikdo neshlédne
...
Tak tady vidíme
Kam láska člověka dohání
Když cit rozum ze srdce vyhání
Výsledek se předem nikdy nedozvíme
Každý se s tím musí poprat sám
Žádné komentáře:
Okomentovat