Téměř veršovaná povídka než básnička, pojednávající o osudu jedné víly...
Víla
Tančila víla v lese
Její zpěv širým krajem se nese
Poutníky hravě láká k sobě
A pak rozjitřeně tančí na jejich hrobě
...
Tančila víla po mnoho staletí
Nikdo však netušil, že je to její prokletí
Každého okouzlit
A něžně ho zabít
...
Tančila víla jednou na jaře
Když kosatce na louce kvetou
Šel kolem poutník a obloha zářila modře
...
Tu připlula k němu, jak už byla zvyklá
Jen s jedním nepočítala
Bláznivě se do něj zamilovala
...
Tančila víla jen a jen pro něj
Oči zářily jí, jak modré studánky
On vděčen byl za nápad sejít ze své trasy
A lapen byl do osidel její krásy
...
Tančila pro něj víla nesčetně dní
Dokud on hleděl na ní
Pak se ale stala nemilá věc
Velkou veselku pořádala sousední ves
Poutník zakoukal se do jiné dívky
Které zlatý vlas padal do čela
...
Tančila víla v lese
Smutna, opuštěna, těžce to nese
Vydala se tedy za poutníkem
Zatančit mu poslední tanec
Kdy už pak bude navždy jejím milým
Dnes před úplňkem
...
Tančila víla smrtelný tanec
Svou smutnou a záhadnou krásou všechny okouzlila
Ale už nikdy teplo lásky nepocítila
Po té co svému milému život vzala
Toho svého se dobrovolně vzdala
A tak les ztratil svou vílu
Žádné komentáře:
Okomentovat