První týden v nové roce 2011( což mimochodem rok 2010 jsem měla zatím mnohem raději) nic radostného nepřinesl. Vůbec přechod do nového roku mi byl čert dlužen.
Napřed mi do věčných lovišť odejde můj jediný děda a přímo na Vánoce, jen tak ze dne na den. Bez předchozí dlouhodobé nemoci. I když si říkám, možná je to tak lepší než se měsíce trápit, jako jsem to již zažila s prababičkou. No a hnedka v noci 1. ledna na 2. mě začala bolet hlava. Celou noc jsem nemohla spát. Jak jinak ráno jsem byla jak hromádka neštěstí s napuchlým krkem(takže o mluvení jsem si mohla nechat jen zdát), zalehlýma ušima a tak třeštící hlavou, že každý pohyb vyvolával mdloby. Aspoň jsem měla byt jen pro sebe a neděli i pondělí jsem skoro kompletně prospala. Světlé chvilky, kdy jsem aspoń mohla sedět, jsem věnovala blogu.
V úterý se mi hlava už nemotala a dokonce už mi celkem okolí rozumělo. Vypadalo to, že bonbony Airwais zabraly.(normálně radši volím Anticol, pokud to není angína, zabere vždycky, ale když si nemůžeš vybírat bereš všechno - i napodobeninu), takže jsem mohla jít dědovi na pohřeb. Mamka by mi to neodpustila a vytáhla by mě určitě i v horečkách.
Štvala mě jen jedna věc, měla jsem tam být 3 hodiny předem, fakt jsem nechápala proč. To až na místě. Prostě se zbývající čas vyplnil kecáním s příbuznými, ještě, že jsem měla sebou svoje 21.století, které jsem zatím neměla čas přečíst.
Do kostela(brr...) jsme dorazili o půl hodiny předem -což zapříčinilo, že mi tam pěkně vymrzly nohy. Málem jsem mysela, že mi upadnou ,než dojdeme zpátky k babičce. Hodinu rozmrzaly. Marná snaha, cestou domů zmrzly znovu a Výsledek? Dostala jsem pekelnou rýmu, která se mě doteďka drží.(jak jsem zjistila, nejsem jediná)
Středa byla snad jediný pohodový den, bylo mi čím dál líp, v práci to za mě vzala kolegyně(co dostane čokoládu, protože tam chudina byla 12 hodin, místo 6).
Ve čtvrtek mi jako napotvoru zas opuchl krk a rýma byla v plném proudu. V takovém to stavu jsem hezky v práci obsluhovala zákazníky. Ještě, že jich těďka moc není. Bižuterii po Vánocích moc lidí nekupuje. Aspoň jsem tam napsala 20. kapitolu Ještěrů.
Pátek jsem cestovala po městě, a pak měla konečně čas číst. Ne knihy, ale příběhy na Literu. A co se náhodou nedozvím? Že čtvrtý díl Eragona se jmenuje Eldunari a posunuli jeho vydání až na rok 2012. To dost naštve, když jsem první díl četla v roce 2003. Co však musím říct, má nádherný přebal s tmavě- zeleným drakem.
Sobota proběhla celkem klidně, sice moje rýma byla čím dál horší, zákazníků v práci stejně moc nebylo. Poprvé v životě jsem potkala hluchoněméno člověka - a rovnou 3 teenagery. Zalitovala jsem, že jsem se to na škole nenaučila, když byla možnost. Zrovna jsem plánovala, že se asi dorozumíme pomocí papíru, když jen tak odešli.
Neděle. Jo neděla mi dala zabrat. Ráno mi neustále volali z práce, že si kolegyně zlomila palec. Jestli bych nemohla jít dřív do práce. Měla jsem odpolední směnu. No donutili mě. Nejsem zrovna ještě zdravá, na oběd jsem stihla leda suché těstoviny se sýrem, ale hlavně, že obchod nemusel zavřít. V tu chvíli bych vraždila.:-)
Jen potichu doufám, že další týden bude lepší.;)
Žádné komentáře:
Okomentovat