Rozhodla jsem se, že si budu občas psát něco jako deníček, zápisky toho co jsem prožila nebo neprožila. (Pravidelné psaní, je prý důležité). Nebude to každý den, možná ani týden, zkrátka, když budu cítit touhu se vypsat jen tak o sobě, napíšu to. Jestli to budete číst záleží jen na Vás.:-)
Ano vím, že mě moc neznáte, a já tu budu vylývat své srdce. Mám své mouchy a jsem si jich vědoma, bohužel jejich oprava zase tak jednoduchá není, jak by se zdálo...
Dnes je posledního ledna a já si uvědomuju tu tíhu, kterou to v sobě skrývá. Leden, poslední měsíc mé "volnosti" je nenávratně pryč a já dnes nastoupila zpátky do školy. Měla jsem a mám z toho velký strach. Ano právě ten kroutí mé vnitřnosti a nedá mi pokoj.
Měla jsem strach, jací budou spolužáci? Nemám na ně moc štěstí, nikdy jsem nezapadala, nevěděla o čem s nimi mluvit. Po tomto prvním dnu to vypadá zatím neutrálně, takže na výsledek si ještě počkám. Třída je to menší než moje bývalá a zatím se se mnou některé snaží aspoň chvilku bavit - bohužel zatím jen o univerzálních tématech (škola, odkud jsem a proč jsem prerušila)
Mám strach a ten ještě pořád trvá z Absolventské práce. Ano ještě skoro nic nemám. Nemohu sehnat žádné knihy, časopisy ani na internetu o tom nic není. Vím jen o jedné knize, kterou si jdu zítra vyzvednout. Ale zdrojů můsí být aspoň 10. Potom má vedoucí práce je určitě dost naštvaná, že jsem se jí neozvala (sice mi trvdila, že je jí jedno co s tím udělám, že já mám vědět o čem psát), ale dneska mi stačil jeden pohled na chodbě. Stejně jako některé další profesorky /z oboru/mě zrovna dvakrát nemusí. Snad proto, že moje pamět je dosti divná. Co si neustále neopakuji, tak zapomínám. Znám to jen okrajově-jen základy. A jelikož jsem na škole 8 rokem, měla bych přece všééchno umět levou zadní, zvlášt s maturou za dva.
Mám strach, že to nestihnu, ale slíbila jsem sama sobě a rodičům, že se o to pokusím. Mám přesně 2 měsíce. Dřív jsem se nedonutila, stačilo pomyšlení a hnedka jsem byla ve stresu a celý den měla zkažený. Možná proto, i když jsem si to uvědomila až teď, jsem poslední rok tolik tvořila. Neustále jsem zkoušela nové a nové techniky - korálkování, šitý šperk od jednoduchých po složité, fimo a cernit, šití na stroji, teď psaní a kreslení...dělala jsem vše co by mi rozptýlilo myšlenky.Téma změnit nejde ani vedoucí práce.
Jsem proslulá děláním věcí na poslední chvíli. Nejsem na to pyšná a chtěla bych se změnit, ale jak? Nejhorší věta, kterou mi můžete říct je - Nespěchej, času dost-, pokud mi nedáte pevný termín, natahuji to dokud to jde. Navíc často chodím pozdě (do školy - do práce jsem si to nedovolila ani jednou) a tím jsem si profesory taky nenaklonila. Často mám na některé věci okno a potom si na mě profesorka vylije žáhu - že já vystudovaná Dietní sestra to nevím...
Snažím se opakovat, ale mám přitozenou nechuť se učit a zívám už po pěti minutách čtění...naštěstí se odborné věci nemusím drtit, baví mě to, leze mi to samo do hlavy, jen hodně rychle zase mizí...
Díky všem těm myšlenkách jsem včera nemohla usnout. Celý leden jsem se vznášela na vlnách fantazie a denně napsala 8-10 A4 ručně. Mám teď kvanta na přepsání a úpravu do wordu. Nelituji a píšu dál. Baví mě to a naplňuje. Včera mě večer napadla velmi krátká povídka, první kapitolka je na papíře.
Dnes ve škole, jsem byla skoro jako vyděšený králík, nedokážu schovat své pocity, naštěstí, jsem vesměs narazila na dobré lidi. Jen ráno jsem musela na 7.30 na pracák - tolik lidí jsem tam v životě (za ten rok co tam jsem) neviděla. 6 přede mnou ke stejné paní a další přicházeli až nebylo kde stát-nikdo se neptal kdo je poslední, tak jsem po čase měla už v lidech hokej, zvláště když jeden chlap střídavě trvdil, že jde k oběma(úřednice jsou v místnosti dvě). Nemám ostré lokty, potřebovala jsem se jen odhlásit. Normálně vždy tiše čekám, ale dneska mi to nahrálo do karet. Úřednice vyšla ven a jak se vracela, sebrala jsem odvahu a oslovila ji. Ihned mě vzala (za reptání ostatních), byla jsem venku za 3 minuty (ostatní tam trčeli 20minut) a při odchodu se pánovi na řadě aspoň omluvila. Díky tomu jsem stihla školu. Kdyby nezrušili páteční hodiny, nemusela jsem tam - nebo kdyby se ve škole nerozhodli, že letní semestr začne už 31.1.
Jenže protože byly ve škole čachry-machry, jsem napsaná místo jedné odpadlice pod písmenem H místo mého M, takže jsem byla zařazena do 1.skupiny a byla dneska pryč až do šesti večer (odpolední praxe + zítra nástup v nemocnici na 6.30)
A abych si své nervy uklidnila, zřejmě si ušiju dinosaura Pepana z časopisu pro začínající švadlenky Marina, protože z jejich návodů se mi to vždy povede, než když experimentuji:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat