Tuto báseň jsem napsala v pondělí ve škole, kdy jsem byla jako na trní.
Byl to prostě pocit, a ta jsem ho napsala. Nepřemýšlela jsem a jen nechala svou tužku tančit po papíře. Teď už s cítím lépe, ale příští týden budu muset jít za svou vedoucí a to budu mít stopro knedlík v krku.
Strach mé hrdlo svírá
Strach vnitřnosti mé sžírá
Strach vyvolává třes v mém těle
Strach udržuje mé oko bdělé
Ten mučivý strach
tělo mé drtí
jako obrovitý slizký had
co chytil mě do svých sítí
ze kterých není úniku
Jsem sama v temnotě
má duše chvěje se
proklatě
zoufale hledám cestu ven
doufám, že to všechno je jen špatný sen
marně
osidla strachu jsou ostrá, bodavá
a své oběti tak lehce nevydává
Žádné komentáře:
Okomentovat