Dneska se vyčasilo a já hnedka ráno věděla, že bude krásný den. Jen co jsem dorazila do školy, dozvěděla jsem se, že ve středu ráno nemusím chodit na praxi a tudíž se nemusím učit roli Kulicha do divadla (jup:-)
No ale odpoledne jsem poznala zač je toho loket, když neposlechnete svůj instinkt. Byla jsem s Aimi na procházce asi hodinu na Špilberku a chtěla se tam vrátit a jen si sednout a vypnout mozek, prostě vegetit, zbavit se stresu.
Jenže taťka chtěl jít na zahradu (máme v zahr.kolonii) na Kraví hoře. Nechtěla jsem, ale nakonec sem tam šla, i když mě to táhlo na Špilberk - a to jsem neměla dělat. Výšlap s litrem vody a notebookem na rameni mě vyčerpal a navíc všichni zahrádkáři pálili listí, takže se tam nedalo dýchat. Všude spousta kouře (moje vnitřní já mě upozoňovalo, jak sem mohla zapoměnout, že ve středu všichni pálí), takže jsem se otočila a šla na Špilberk. Tímto cestování z kopce do kopce jsem ztratila hodinu a byla jsem unavená a moje vyhlédlé místo pod stromem bylo zabrané. Poučení? Vždycky naslouchejte svým pocitům.
Seděla jsem na trávě a chvíli na nic nemyslela, pak jsem vyzkoušela meditaci od Lúmenn pro nalezení svého totemového zvířete a chvíli jsem byla úplně jinde(vizualizaci mám celkem dobrou). Necítila jsem ani svou nohu, kterou jsem si dost bolestně přeseděla, lidi kolem, jen svý záda, protože jsem se hrbila. Kdyby potom nepřišli děti (nějaký skaut), určitě bych tam zůstala déle.
Moje zvíře je medvěd a auru mám světle modrou a žlutou náladovou (aspoň co se týká mé ruky) - jen ji zatím vidím pouze bez brýlí :-)
Na cestě zpátky jsem si všimla obřích pupenů na jednom stromě, jiné byli daleko menší. Také semtam koberce malých modrých kytiček.
na tomto kopci jsem řádila jako malá se psem, lákal mě ho seběhnout a zase vyběhnout;)
Žádné komentáře:
Okomentovat