Dnes mi nebylo dobře, celý den mě třeštila hlava a od toho se odvíjela i má nálada. Navíc odpoledne byl takový slejvák, že jsem cestou na praxi promohla i přes deštník. Trolejbus se někde sekl a já přijela o dvacet minut pozdě. To se mi Pještě nestalo a ještě k tomu jsem si zapoměla věci na převlečení. Na zabití. přežila jsem jen díky bílému plášti, který sem vyhrabala u rodičů. (ještě pozůstatek z prváku, kdy jsme ho nosily do chemické laboratoře). Kdybych nejela na oběd k rodičům, asi bych měla pořádný malér;)
Náladu mi částečně spravila nová kapitola Poslední šance a pohled na ty krásné keře zlatého deště, které lemují parkoviště vedle našeho paneláku. Jsem zvědavá, jestli letos pokvetou šeříky před vchodem, zdá se mi, že je ostříhali až moc a nestačí dorůst.
Žádné komentáře:
Okomentovat