Už dlouhou dobu, snad léta, nosím v sobě myšlenku, co by se stalo, kdyby se na naší planěte ocitl cizinec z jiné planety - vyspělejší. Co by řekl na auta, reklamy, chování lidí, noční přecpané autobusy. Pořád to byly jen náhodné myšlenky, které nedávaly smysl, ale já je toužila dát na papír. Netušila jsem, jak těžký úkol to bude. Přepracovávala jsem začátek snad třikrát a myslím, že jsem zatím na dobré cestě.
Přináším úvod, který nepozřebuje změnu, líbí se mi tak jak je. Jste zvědaví? Pokud vás to zaujalo a budete tu chtít vidět pokračování, budu jen ráda;)
1.část
Ostrý záblesk čirého světla mu vehnal slzy do očí. Mrkal, aby zastavil tu řezavou bolest, která se zahryzla do jeho očních nervů. Na okamžik viděl bělostnou nicotu než jeho tělo zachvátila další vlna agonie. Každá molekula, každý atom v jeho těle náhle explodoval a on křičel, řval bolestí, když konečně světlo zhaslo a místo něj se objevil mlžný opar barev. Protřel si víčka a na chvíli se podivil, že se zase může hýbat. Vše dohromady mohlo trvat snad necelou vteřinu, ale jemu to připadalo jako věčnost.
Uslyšel hlasitý lomoz a křik kolem, odporný dusivý puch se vetřel do jeho plic. Ovládl silné nutkání zvracet, když se konečně podíval před sebe.
"Kde to jsem?" zeptal se spíš sám sebe. Stál na zaprášené kamenné cestě, kolem procházeli bytosti, které určitě nepatřili k jeho rase.
"Tak sakra uhni!" ozvalo se za ním. Svaly na jeho těle se napjaly v očekávání útoku, ale místo toho uslyšel jen další nervy drásající zvuk. Otočil se a spatřil muže, sedícího v divné napodobenině plechové krabice, která měla zřejmě imitovat nějaké plavidlo.
"Zmizni, do prdele, si hluchej?" zařval chlap znovu a Leere mu rozuměl. Aspoň, že komunikátor funguje, pomyslel si. Viděl zástup plechových krabic za chlapem a raději se klidil z cesty. Kolemjdoucí se začali znepokojeně otáčet a on slyšel jejich tichý šepot, který by si přál raději nevnímat. Stačila mu tato chvíle, aby věděl, že se ocitl na jiné planetě, planetě, o které v životě neslyšel.
Snažil se přijít na to, co se stalo. Seděl v zahradách Merrinésy a čekal až na něj přijde řada. Měl složit zkoušku řádu a stát se Mistrem Meče, který jako jediný má právo prosazovat pořádek v malých městech. A teď? Stál na okraji cesty, kde s hlasitým hučení projížděla ta směšná vozidla a silou vůle se snažil nechat svůj zelený ocas skrytý v bedrech. Kolemjdoucí žádný neměli a měl pocit, že by způsobil mnohem větší rozruch než doteď.
Obezřetně se rozhlížel a pokračoval po cestě, která vedla zřejmě do centra tohoto města. Populace kolem něj neustále přibývala, musel se soustředit, aby se neprozradil, aby neotevřel ústa a neodhalil zašpičatělé tesáky, které byly v jeho domovině běžné. Přesto poutal příliš moc pozornosti, jeho oděv se sem nehodil. Zeleno-hnědá tunika z pevného Nemu, který byl ceněn pro svou výdrž a zároveň pohodlnost, byla přepásaná zdobeným širokým páskem s masivní sponou ve tvaru dvou spojených planet. Celý pás měl zlatou nití vyšitá obřadná znamení tří ctností - Odvahy, Soucitu a Síly.
Něco se pohnulo nalevo od něj, bleskově zareagoval a zachytil mladou ženu předtím, než vpadla do cesty plecháčům, jak sám nazval automobily.
"Děkuji, já, já se omlouvám, že jsem do vás vrazila," vykoktala ze sebe a sehnula se, aby posbírala spadené nákupní tašky. Ještě, že tam neměla nic, co by se mohlo kutálet.
"To je v pořádku, me'u." Komunikátor neselhal. Dotknul se dvěma prsty levé ruky svého srdce, ve znamení úcty.
"Me u?" podívala se na něj a po té se usmála zvláštním úsměvem. "Fanoušek fantasy co? Každopádně děkuji, ještě by mě něco přejelo. Spěchám do…," zasekla se, ale Leere si toho nevšiml. Upoutali ho její oči, tak nebesky modré jako časné jitro na Saurii. Nechtěl mrknout a zjistit, že jen sní. Dívala se na něj, oči dokořán a ani jeden z nich nepromluvil.
"Já, já už musím," zašeptala a mrknutím přerušila to zvláštní spojení. Natáhla k němu ruku. Nevěděl co dělat, ale stiskl ji. Její kůže byla hebká a stisk pevný.
"Těšilo mě a děkuji," řekla, otočila se a pokračovala svou cestou. Stál jako opařený a díval se jak záplava jejích oříškově hnědých vlasů pableskuje na slunci a pomalu mizí v dáli.
Zamrkal a vzpamatoval se. Musel zjistit přece kde je, jak se sem dostal. Bloumal městem a přemýšlel. Třeba je jen pár parseků od saurijské soustavy. Pak už by stačilo jen vyslat signál o pomoc.
Padla na noc, na jeho zvyk docela brzy. Nedokázal dostat tu ženu z hlavy, její oči na něj působily jako magnet a po každé, když na ni pomyslel, ucítil pnutí ve slabinách, které se mu šířilo do celého těla. Takhle na něj už dlouho žádná žena nezapůsobila.
Na nebe se vyhoupnul jediný bledý srpek měsíce a Leree nenacházel známé hvězdy. Největší a nejzářivější Reshaqovo oko bylo normálně vidět ze všech soustav, které znal. Červená hvězda, která dominovala obloze, tu chyběla.
Žádné komentáře:
Okomentovat