Není tomu tak dávno, co jsem oslavila své už čtyřiadvacáté narozeniny. Čas letí svým tempem, který ani jeden z nás neumí zastavit a já jsem ráda, že mám svou fantazii, že věřím na víly, draky a leprikóny. Člověk by se neměl vzdávat toho, čemu věří ani když si to přeje okolí. Dlouho jsem žila v domnění (díky ostatním), že fantazie, víly a skřítkové jsou jen pro děti. Že je dětinské a strašně nedospělé -divné- mít svou fantazii a snít.
Už vím, že ostatním to může být úplně jedno.
Jenže letos na jaře jsem zase přišla o svou víru, fantazii - a to díky náročné stresové práci. Nedokázala jsem nic nakreslit, vymyslet, vůbec nic. Jen jsem chodila do práce. Ani jsem pořádně nečetla knihy. Mé tělo rozhodlo za mě - takhle to dál nešlo a já skončila na dlouhé nemocenské.
Teď, když jsem zpátky, znovu jsem v sobě objevila své já. Svou fantazii a víru. Můžu říct: Já věřím na víly! Já chci a je mi jedno co si myslí ostatní, nebo jak se na mě dívají.
A proto, jsem tento týden, po roce, vzala do ruky tužku a papír a nechala se vést myšlenkami.
Vznikla z toho tato víla. Omluvte kvalitu, skener nějak zlobí a papír je tenký;)
I když jsem už měsíc, zase ve stejné práci, fantazie se už nevZdám. Protože to jsem já, a když něco netvořím, připadám si jen jako duch sebe sama. Sice to rychle utíká, měsíc je skoro pryč a moc článků tu není, přesto pořád vymýšlím něco nového.
Začala jsem znovu kreslit, ne že bych byla nějaký malíř, ale mám z toho radost. ;)
Já věřím na víly a vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat