Jiří Kulhánek - Noční klub

Autor: Jiří Kulhánek

Vydal: Poutník

Rok vydání: 2002

Potřebovala jsem změnu a hlavně jsem chtěla být více v obraze co se týká bojových scén (při psaní). Tak jsem o kamarádky dostala doporučený Noční klub. Kulhánka jsem měla na seznamu k přečtení již dlouho a konečně jsem měla důvod skutečně začít. Tak jsem zašla do knihovny a během týdne jsem měla knihu doma. Nevěděla jsem o čem to bude, tak jsem se hned začetla.

Obálka je opravdu povedená, jen škoda, že je to paperback a vydání z knihovny už je trochu salátovějšího rázu.

Anotace: Chcete přežít příštích tisíc let? Potom byste si měli přečíst tuto knihu. Nechcete-li, i pro vás máme dobrou zprávu - místa na hřbitovech výrazně zlevní.
První polovina nového příběhu Jiřího Kulhánka je plná sveřepých slov, sveřepých tajných organizací, sveřepých zabijáků, sveřepého černého humoru a samozřejmě nemohu opomenout neméně sveřepý recept na dlouhověkost.

Vy, kteří dáte přednost ekonomicky výhodnému místu pod tisem, nebuďte smutní, my ostatní na vás příštích tisíc let nikdy nezapomeneme

---

Noční klub je pojem sám o sobě, je to združení lidí, kteří berou spravedlnost do vlastních rukou, každý člen, který se řídí zásadami je Noční klub a jeho duch přežije v každém z nich. Příběh je vyprávěn jedním z nich, je to mladý muž jménem Tobiáš, který byl už od mala v klubu vycvičen. Nic jiného nezná a pro klub by položil i život. Jako každý z klubu má i svůj krycí život - je spisovatel a napsal velmi úspěšnou knihu Upíři. Ani netušil, že tím si dal do pohybu události, o kterých se mu nikdy ani nesnilo. Když totiž napíšete tak věrohodnou knihu jako Tobiáš, někdo by se mohl začít ptát, kde ty informace autor vzal. A upírům se to dvakrát nelíbilo. Věci se dají do pohybu zvláště po tom, co do klubu uvede mladou japonku Hanako, která mu předtím zachránila život. Zůstane jen na něm, jestli duch Nočního klubu přežije, jako všechna staletí předtím.

Tobiáš brzy zjistí, jak chutná věčné otrocví, jakou cenu má svoboda a že ta nejhorší noční můra, kterou může zažít, má docela obyčejné jméno - pánové Wries a Van Vren.

>>S tou potápěčkou to bylo taky dobré.

Zrovna jsem opravoval držadla kabely, když vplula do jeskyně. Byla tam pro ni téměř uhlová tma, takže mě neviděla - maně mě napadlo, co by asi řekla, potkat pětačtyřicet metrů pod hladinou chlapa bez akvalungu, jak opravuje tašku. Raději jsem zaujal obranou pozici typu "mrtvola s velmi vypoulenýma očima."<<

Hodnocení:

I přes zdlouhavější začátek, kdy je to jedna řežba za druhou se příběh rozjel takovým způsobem, že jsem se začala opravdu velmi dobře bavit. Kdo by čekal, že potoky krve, střelba z glocku nebo používání katany může být napsané tak poutavě, a přitom zároveň tak lehce, že jsem vůbec neměla pocit, že by to bylo nějak přehnaně nechutné. Autor má výborný styl psaní, který mi po několika stránkách vyloženě sedl a byla radost otáčet další a další stránku.

"Kam máme letět?"

"Co třeba Marseille," řekl jsem.

"Ale tam letíme normálně. To nás nemusíte unášet!" zvedl obočí kapitán.

"Aspoň vidíte jak jsem zákeřnej."

Tobiáš má břitký humor, barvitě kolem sebe vše komentuje a to hlavně v duchu a rozhodně má smysl pro spravedlnost. I přes to, že zabije spoustu lidí, patří k těm hodným hochům a touží po pomstě za své milované. Je výborně vycvičený a má silnou vůli - ať se ostatní snaží jak chtějí, nedokáží ho zlomit. Jediný háček jsou pánové Wries a Van Vren. Ale popravdě - kdo by z nich neměl vítr. Záporáci jak se patří, smrtonosní, avšak s vytříbeným vkusem.

>>Nebylo to nijak dramatické - prostě si jen představte, že vám někdo položí na břicho minci, která má stabilních tři sta stupňů.<<

>>Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude vadit, když mi dávají peníze.<<

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Dostala jsem doporučení od kamarádky a vyplatilo se.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

krvavý

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

utíkat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Tentorkrát bych si nikoho nevybrala, ale je fakt, že Tobiáš byl sympatický hrdina se smyslem pro humor i čest. Měl nezdolnou vůli žít, hlavně i proto, že chtěl pomstít Noční klub a své bližní. A nebyl dokonalý, když přišlo na pana Wriese a Van Vrena, utíkal jako o život - a kdo ne, že? Když je nemůžeš zabít, uteč.

Pak se mi hodně líbil Kocour. To byla pěkná osobnost, navíc měnil barvu srsti podle nálady a drápky dokázal setnout člověku hlavu.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Kniha mě dokázala rozesmát a to opakovaně. Nebyla stránka, kde by se člověk nad něčím pobaveně neušklíbl - a to i když se hrdina topil v krvi lidí, které zabil. Navíc to mělo poutavý příběh, který napínavě skončil.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Začátek mi připadal trochu zmatený a pár desítek stran, kde nám autor Noční klub představoval se také trochu vleklo.ac

zdroj anotace a obrázku: www.goodreads.com