Tak s touhle kresbou jsem se opravdu patlala. Doslova. Nikdy předtím jsem nekreslila prostředí, protože mi vždy šíleně ujížděly proporce. To samozřejmě jde poznat i z některých mých kresbiček, když musím něco zrcadlově nakreslit. Proto i a mapu Evropy jsem si musela vzít šmírák.Nakonec sem to zvládla celkem obstojně, nikdy nic moc neujíždí. Řeknu vám, popravdě, takový pokoj bych brala všema deseti. Ještě mám v plánu ho vybarvit, tak zatím přináším jeho černobílou formu. Pracovala jsem na tom od začátku září a zabralo to neskutečných šest hodin:)
Lia je tak trochu posedlá cestováním a jinými kulturami. Najdete u ní jen cestopisy a historické traktáty.
Líbil by se vám takový pokoj?
Rozhodla jsem se, dát sem úryvek z povídky, který se váže k tomuto obrázku:
Opatrně jsem našlapovala po dřevěných parketách zdobených huňatými tkanými koberci a nadšeně se rozhlížela. Její ložnice byla větší než celý byt mých rodičů. Vpravo jsem měla obrovskou postel s nebesy pistáciové barvy a vedle ní stála skromná roubená knihovna. Sahala od podlahy až po strop. Vonělo to tu po mandarinkách, dokonce jsem jednu takovou rostlinku našla kousek od sebe.
"To jsou zvláštní okna," dotkla jsem se křivého kapkovitého tvaru okenní tabule a dívala se skrz ně na širokou terasu. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo shluk buněk pod mikroskopem. Vůbec nešlo poznat, kde to okno otevíralo ani kliku jsem neviděla.
"Myslela jsem, že jsi unavená," smála se Lia a opírala se o knihovnu. "Milovala jsem tento kousek svého soukromí. Mohla jsem se tu zavřít před světem a dělat si, co jsem chtěla. Studovala jsem ostatní civilizace," culila se a ukázala na baculaté proutěné křeslo, které mělo tvar na půl zavinutého květu. Vypadalo útulně, jen se do těch polštářů v něm pěkně zavrtat.
"Je to nádhera, Lio. Odtud by se mi vůbec nechtělo." Na stěnách visely mapy rozličných končin, barevné, černobílé i ty nejpodrobnější. Zaujala mě mapa Larie, opravdu měla tvar podkovy. "Kam si můžu lehnout?" zívla jsem, protože mě hostina udolala ještě víc, než předchozí náročný let. Už jsem měla mžitky před očima.
"Tady," ukázala na kanape kousek od křesla. Donesla mi tam z postele polštář a deku. "Snaž se odpočinout si. Jestli se otec ráno rozhodne, poletíme hned zpátky. Dobrou noc."
"Dobrou, Lio," zašeptala jsem a pohledem zkoumala stolek uprostřed místnosti, který vypadal jako želva. Víčka se mi zavřela sama od sebe a já se propadla do říše snů.
Žádné komentáře:
Okomentovat