Rachel Hartman - Serafína - Příběh draků

Originální název: Seraphina

Vydal: Fragment

Rok vydání: 2013

Počet stran: 352

O Serafíně jsem se dozvěděla na jednom knižním blogu a rychle jsem si musela sehnat nějaké informace - bohužel pro mě byly dost skoupé. Kniha totiž teprve vyšla, nikde žádná recenze, nebo ukázka a anotace byla strašně krátká. Přesto jsem se velmi těšila až vyjde a já si ji koupím, protože slibovala dračí příběh. Jak jsem byla s knihou spokojena se dočtete níže.

Obálka je krásná, líbí se mi více než originál. Je v odstínech modré a šedé, v pozadí drak. Připadá mi taková tajemná, slibující napínavý příběh (a rozhodně mě v tom nezklamala). Jediné, co mi vadí, je ten červený proužek young adults. Podle mě je kniha stylem i příběhem o úroveň výše než běžné young adults knihy. Možná je to tím, že hrdince je šestnáict let (ale v době, kdy žila byla už prakticky dospělá - něco jak náš středověk.

Anotace:

V zemi zvané Gored žijí již po čtyři desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha?

---

Příběh vypráví Serafína, která v šestnácti letech opustila domov, aby si mohla splnit svůj sen - věnovat se hudbě. Dostala se do královského paláce, kde dělala pomocnou učitelku. Jelikož Viridius, její nadřízený, trpěl těžkou pakostnicí, většina povinností ležela na jejích bedrech a ona to vše zvládala s grácií. Chovala se moudře, rozumně, ostatní hudebníci ji poslouchali skoro na slovo. Takhle působila aspoň pro ostatní. Rozumná a spolehlivá mladá dáma, jen trochu divná - nikdy se nepřátelí, nechodí se bavit... Málokdo tušil, že to Serafína musela trpět, musela to dělat schválně, aby nikdo nepoznal její handicap. Musela slíbit otci, že na sebe u královského dvora nebude upozorňovat.

Jak asi příběh napovídá, moc se jí to nepovede a bude vtažena do víru událostí, které rozhodnou o budoucnosti Goredu a soužití s draky. Vše začně vraždou prince Rufuse a tím, že shodou náhod mu musí na pohřbu zahrát svou hudbu, protože určení studenti jeden po druhém odpadli (doslova - alkohol dokáže divy)

Malý kluk, asi šestiletý, který visel jako netopýr hlavou dolů na vysokém tenkém fíkovníku. Pleť měl hnedou jako čerstvě zorané pole, vlasy jako načechraný tmavý obláček, oči živé a jasné. Jedl pomeranč, dílek o dílku, a vypadal, že je se sebou velice spokojen.

Hodnocení:

Podle mě si Serafína zaslouží všech pět. Nevěřila bych, že je to autorčina prvotina. Příběh je strhující, chytil mě do svých spárů ani ne po dvaceti stránkách (sbohem úklide a vaření oběda). Líbilo se mi, že je vyprávěn v minulém čase a v první osobě. Takové příběhy pro mě mají zvláštní váhu - mám je raději. Její svět byl opravdu složitý a soužití s draky nebylo jednoduché. Lidé dokáží být krutí, zvláště když mají strach. Potom k tomu přidejte fanatickou víru v bohy a máte vystaráno - jen počkat kdy to bouchne.

Na můj vkus bylo v příběhu až moc božstev - při dvacátém jsem se ztratila. Autorka většinu jen jmenovala, tak člověk ani nevěděl, co mají na starosti. Nejvíce byli vidět Synové svatého Ogda, kteří se snažili pořád draky vyhladit a šířili mezi lidmi nenávist.

Co se týká draků - autorka to má moc pěkně vymyšleno, jen se nechte překvapit. Jen mi opravdu připadali jako Vulkánci ze Star Treku. Opravdu. Chováním, myšlením, mluvou, emocemi a technologií, kterou lidé považovali za kacířskou (ano, fanatismus v knize je, ale naštěstí se nedotýká samotné Serafíny, i když i ta se občas k někomu pomodlí)

Basind po sársku zasalutoval směrem k nebi. "Vše v pořádku. Stráž dorazila v předepsaném časovém limitu, paní náměstkyně."

Postav bylo hodně, hlavních i vedlejších. Kupodivu jsem se neztrácela, snad jen u rytířů drakomachie (umění boje s draky). Vzadu v knize pro nás autorka připravila seznam všech postav i božstev, je možné kdykoliv nakouknout.

Samotná Serafína byla moc sympatická postava. Byla čestná, na svůj věk samostatná a zodpovědná. Nejvíce na světě milovala hudbu - jen mě mrzelo, že většinu nástrojů autorka moc nepopsala, tak si člověk nemohl udělat obrázek. Vedle toho byla Serafína v hloubi duše osamnělá, bála se světa, ale zároveň měla hodně odvahy to změnit, když se jí naskytla příležitost. Trocha toho sebemrskačtství se dala odpustit, zvlášte s ohledem na její výchovu a dobu, ve které žila - řekněte, že byste nejednali stejně. Moc mě potěšilo, že se tu rozvíjelo i téma mentá lních schopností - meditace, vytvořený vlastního světa ve své mysli, kde se dá skrýt - bud sama, nebo všechno to, na co nechcete myslet. Serafína proto každý večer věnovala mentální hygieně.

Qiugutlova ostnatá silueta stála proti světlu, poulil a zase stahoval své kuželovité oči, jak zvažoval, co vyměnit.

Další postavy byli vítaným spestřením, všechny pro mě byli jako živé, je při představě jsem musela zapojit fantazii. Zevnějšek autorka popsala spíše u více vedlejších postav, než u těch, o které šlo nejvíce. Třeba Orma měl hnědé oči, ostatní jsem si musela domyslet.

Nejdete u postav na první dojem, umí klamat, jako v životě. Musela jsem je mít ráda všechny - a ačkoliv jsem se snažila nemít ráda princeznu Glisseldu, nešlo to, opravdu. Serafíně moc pomohla, stejně jako princ Kiggs.

Nemá cenu rozčilovat se na sárantrase, čím víc se rozzuříte, tím víc jsou klidnější.

Příběh je napsaný svižným jazykem, pomalu krok za krokem nám odhalí Serafínin svět plný draků a lidí. Dokonce byl i vtipný, neustále jsem se nad něčím uculovala nebo smála. Hlavně v druhé polovině. Je dobré, když mě kniha dokáže rozesmát. Dokázala jsem ji odpustit i to, že je to jiný svět a stejně tam mají pomeranče, nebo třeba irské dudy (kde se v dračí říši mohlo vzít Irsko?)

Některé názvy míst nebyly přeloženy z originálu a já jsem ráda - protože doslovný překlad by byl divný. (Trueheart, Newskin a podobně)

Tuhle knihu doporučím každému, kdo má rád fantasy s dobrodužnou a trochu detektivní zápletkou, která je jen jemně protknuta romantikou. Víc si Serafína nemohla dovolit, až jsem s ní soucítila, k závěru to bylo smutné. Doufám, že druhý díl vyjde brzy. Konec nebyl šťastný ani žádný cliffhanger, ale přesto mi tento svět nedá spát. Bylo pro mě úžasným zážitkem ho poznat.

Basindovi zřejmě přikázal, aby se choval ještě pokorněji, protože ten si lehl do sněhu a vypadal jako přejetá ještěrka - jako obrovská ještěrka, kterou přejel nepředstavitelně velký žebřińák.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Díky drakům, chtěla jsem poznat nový svět.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

srdcervoucí hudba

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

rozluštit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Nechtěla bych být ani jednou postavou. Serafína to má těžké, zvláště když je tak ohromně hudebně nadaná. Orma byl po celý příběh můj oblíbenec a velice mě těšil jeho vývoj v příběhu. Doufám, že ho uvidím v pokračování. Glisselda byla princeznou, která na svých bedrech nesla celé království a princ Kiggs to také neměl jednoduché - zvláště, když to byl velice čestný, chytrý a zvědavý muž. (Možná až moc slušný).

Na konci knihy mě trochu zaujala Eskar (patřila k cenzorům, kteří byli trochu nad zákonem a rozhodně bych se jim nechtěla dostat do cesty), třeba se objeví v pokračování a odhalí se, že nemá tak tvrdou slupku jak se zdá.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Příběh je neuvěřitelně čtivý, živý, hluboký a zajímavý. Hltala jsem každou novou informaci a nezdálo se mi, že by některá měla jen výplňovou funkci. Vše do sebe zapadalo a celá kniha tvoří celek, jak to má být. Zůstalo jen pár nedořešených věcí, které ale nestojí za reč (Jsem zvědavá na podobu Yirtrudis, bohyně, kterou nazívají kacířka a v knihách ji začernilyi obličej, nebo ji slepili s následující stránkou). I když mi byl Serafinin handicap jasný hned po přečtení anotace, autorka to nerozmazávala a uvedla nás do obrazu na začátku knihy.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Velké množství postav a bohů - někdo by se mohl ztratit. Potom ty divné irské dudy a celkem stejné reálie jako v našem světě.

zdroj : www.goodreads.com, obrázky v prokliku