Marissa Meyer - Cinder

Originální název: Cinder

Série: Měsíční kroniky #1

Vydal: Egmont

Rok vydání: 2012

Počet stran: 400

Anotace:

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je "pocta", kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.

Díky tomu, že jsem pár měsíců potkávala na internetu jen samé pochvalné recenze, dostala jsem chuť si tu knihu také přečíst a zjistit, co na ní ostatní mají. Tak, zrovna když jsem četla první díl Malazu, jsem potřebovala něco lehčího na čtení. Nic moc jsem si od toho neslibovala, věděla jsem, že to mělo být na motivy popelky - tak proč by se mi to nemělo líbit?

Upřímně, byla jsem příjemně překvapená. Obálka je v pěkných modrých tónech, ale nemohu říct, že by se mi nějak extra líbila, vlastně ani ta originální (což se mi ještě nestalo)

---

Cinder je mechanička a kyborg, tudíž to ve světě, kde kyborgové jsou bráni jako věci, nemá zrovna lehké. Jedinou přítelkyní jí je androidka lko, který má až moc vyvinutou osobnost na neživou věc.

"No jo," Cinder ji štípla špičkou kleští do kovových prstů. "Každý máme nějakou slabost."

"To ano," řekla lko. "Já mám slabost na boty."

Žije s macechou a jejími dvěma dcerami Perlou a Pivoňkou. Pivoňka je mladší než Cinder a má ji moc ráda, dalo by se říci, že jsou opravdové sestry. Její život nabere obrátky ve chvíli, kdy k jejímu stánku přijde princ Kai - v převlečení, a potřebuje opravit svého robota. Dost mu na tom záleží a Cinder slíbí, že do plesu to stihne opravit. Jenže vzápětí Pivoňka onemocní smrtelnou chorobou - Letumózou, která jejich království už desetiletí sužuje. A protože u toho byla Cinder, macecha ji daruje na testy, aby konečně mohli najít lék. Jenže ona nejenže nezemře, ale tu nemoc v sobě porazí. Proč? Je nadějí na lék? Proč doktor, vedoucí projektu, nikde nevyhlásil, že se uzdravila?

"Kolik protilátek jste už vyzkoušeli?"

"Dvacet sedm," odpověděl android.

"Ale pokaždé umírají o něco pomaleji," řekl zase ten cizí hlas.

Na pozadí Cindeřina boje o vlastní život, se odehrává příběh i prince Kaie, který musí čelit vládkyni Měsíce, královně Levaně, která jen čeká až princův otec zemře na záhadný mor. Dohoda o míru s měsíčňany je na spadnutí a Kai už neví, co dělat - zdá se, že jediný způsob jak zajistit mír své zemi je vzít si Levanu za ženu - ale není to velká cena se obětovat pro vlastní lid? Měsíčňané totiž nejsou obyčejní lidé…

Příběh je vyprávění z pohledu Cinder i Kaie a musím říct, že je velmi čtivý. Celá kniha má svižné tempo, takže ji zhltnete za pár hodin. Svět, vysvětlený Cinder i Kaiem není žádný med. Jedná se o budoucnost, kdy lidí je na Zemi příliš mnoho a ještě k tomu čelí možné invazi měsíčňanů, což jsou lidé, kteří kolonizovali Měsíc před staletími a docela je to změnilo. V této době jsou technologie velmi pokročilé, ale mají jeden háček - jakmile třeba přijdete o nohu, ruku, nebo jinou část těla a nahradí vám ji inteligentní kovovou protézou, takže můžete dál normálně žít - ale stanete se kyborgem, nemáte svá práva a musíte mít zákonného poručníka. Stanete se věcí. Připadá mi to hrozné, ale její svět není procházka růžovým sadem.

Hodnocení:

Popelku to připomíná opravdu jen lehce - takovou tou základní myšlenkou, ale bohužel nemá tak pěkný konec jako pohádka.

I když je příběh někdy drsnější, měla jsem občas pocit, že i tak je vyprávěn jako pohádka pro dospělé. Ale velmi zdařilá. U knihy jsem se hodně nasmála - hlavně díky lko, nebo popichování mezi princem a Cinder, také mě dokázala dojmout, nebo jsem chvíli trnula strachy co se stalo, dokázala a připoutat k sobě, dokud jsem ji nepřečetla. To si u knih cením a jsem velmi ráda, že jsem ji četla.

Postavy charakterově jsou dobré, Cinder je kyborg víc než ostatní, má v mozku rozhraní, které kontroluje její životní funkce a někdy i myšlenky. Je to sympatická hrdinka. Pivoňka byla ještě dítě, na prahu dospívání a byla posedlá (jako mnoho mladých děvčat) princem Kaiem a on sám, byl sympaťák od pohledu. Někoho jeho popularity by to mohlo změnit, ale on byl uvnitř sebe racionálně uvažující mladík, který čelil invazi a možnému sňatku se ženou, která usilovala o jeho život. Jen jsem zvědavá, jak to zvládne dál, jestli je to charakter, nebo zájem o Cinder byl pouze povrchový.

zdroj: www.goodreads.com, u obrázku v prokliku