Je další neděle a já zase poodhalím, co se v následujících dnech, či týdnech chystám přečíst. Říkám týdnech, protože je toho tolik, že jsem zvědavá, kdy se k tomu dostanu. Často u mě rozhoduje momentální nálada a na co mám zrovna chuť. Tento týden jsem ponořená do Vampýrské akademie - je to příjemné oddechové čtení a doplňuji to Mrtvou zónou od Kinga. Někdy si říkám, že mám hodně široký vkus na knihy.
Přežil jsem to. To vám můžu říct klidně předem, i když si nejsem jistý, jestli ten zbytek života ještě k něčemu bude.Zdroje energie na Zemi docházely mnohem větší rychlostí, než s jakou pracovaly vědecké týmy na vymýšlení úplně nových. Přitom to bylo od začátku tak snadné...
Přenést veškerý civilizovaný svět i s celou jeho ekonomikou do virtuálu. Počítače generující virtuální svět totiž spotřebují miliardkrát méně energie než ten reálný. Naprosto geniální.
Přesto v reálu musel zůstat aspoň někdo, kdo by jej udržoval v provozu a kdo by se o tyhle "udržovače" staral. Jsem jedním z nich. Žiju v devátém patře opuštěné administrativní budovy a mám ho celé pro sebe. Všechny budovy v centru jsou opuštěné, protože devětadevadesát procent lidí sedí doma v obytných čtvtích na periferiích, téměř non-stop připojených na virtuál.
A všechno vážně krásně fungovalo, než mi začalo připadat, že ten jejich pitomý virtuál se začíná nějak divně prolínat s reálem. Prosakovat. Někde nejspíš byla chyba. Ale co s tím můžete dělat... Já jsem si pořídil glock. Jenomže - jak se ukázalo - to chtělo spíš něco mnohem razantnějšího. Třeba vagón plastické trhaviny.
Začneme něčím, co je trochu z jiného soudku, než normálně čtu. Občas potřebuji změnit chuť a tohle vypadá dost dobře.
Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě. Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká. Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit.Tento týden jsem viděla film, který mě opravdu dojal. Líbil se mi. V tomto případě nemohu vynechat čtení předlohy. Už mi tu doma leží na stole a čeká, až se do ní pustím.
Planetu Nový svět kolonizuje malá skupina osadníků z nepřátelského Starého světa. Po mnoha letech dochází k nečekanému zvratu. Domorodí obyvatelé se vzbouří, zaútočí na osadníky a usmrtí všechny ženy. Muže a zvířata náhle napadne podivný vir, který umožňuje slyšet myšlenky ostatních.Uniknout se podaří jen nevzdělanému mladíkovi Toddovi, který si stihl vzít na cestu pouze ruksak, lovecký nůž, deník, ale hlavně to vůbec nejdůležitější - svého věrného psího přítele. Ostatní obyvatelé v čele s šíleným knězem ho však pronásledují a kvůli nebezpečnému viru nebezpečí stále narůstá.
Tento nelibozvučný myšlenkový mrak se nazývá Hluk a projevuje se nejen zvukem, ale i obrazem. Nikdy vás nenechá na pokoji a žádná vaše představa a ani jeden váš plán tak nejsou soukromé. Todd objeví v Hluku jakousi "díru" a záhy zjistí, že žije v úplně jiném světě, než si dosud myslel. Postupně vychází najevo několik prazvláštních situací z minulosti a Toddova strastiplná cesta s armádou v patách se zdá jako nikdy nekončící příběh.
Kolem této série jsem dříve jen procházela, ale teď jsem narazila na pár dobrých recenzí, tak to hodlám vyzkoušet. Téma je celkem zajímavé. Knihu mám již také doma, hezky půjčenou z knihovny.
Noc co noc přicházejí s tmou jadrnci - démoni, kteří na sebe berou děsivou podobu i podstatu. Planou sžíravou nenávistí k lidstvu, vládnou nadpřirozenou silou a mocí. Po stovky let pozvolna vyhlazují lidské stádo, které se před nimi skrývá za magickými chranami - mocnými symboly, jejichž původ je zahalen tajemstvím a ochrana děsivě křehká.Kdysi bojovali lidé s jadrnci za rovných podmínek a zastavili je. Jenže ty dny jsou dávno pryč. Démoni sílí, zatímco lidí díky každonočním útokům ubývá.
Nyní svítá lidstvu naděje. Tři mladí lidé, kteří přežili krutý démonský útok, se odváží o nemožné - vystoupí zpoza křehkého bezpečí chran a riskují vše v zoufalé snaze odhalit tajemství minulosti.
Arlen přinese jakoukoli oběť za svobodu. Truchlivá životní pouť ho dovede až za hranice lidské moci.
Rojer, zmrzačený démonem, který mu zabil rodiče, hledá útěchu v hudbě - a objevuje, že hudba může být stejně tak útočištěm jako zbraní.
Krásná Leesha se stane obratnou léčitelkou, ale lektvary mohou i ublížit…
Společně budou čelit noci.
A poslední třešnička, která je tak trochu navíc. Jde o to, že před třemi lety jsem to dočetla do poloviny, a pak to nešlo. Nevím proč, ale pořád nad tou sérií přemýšlím. Třeba bude jako Malaz a zalíbí se mi napodruhé?
A co plánujete vy?
zdroj: www.goodreads.com
Žádné komentáře:
Okomentovat