Rozhodla jsem se sepsat report z Kukátkovského konventu, pořádaného Medrošem ve čtvrtek 3.4. Jedno musím říct už na začátku - byla to šílená akce, bránice dostala zabrat a do čelistí jeden dostal hned křeč. Jinak to prostě nešlo, jedině, že by člověk neměl smysl pro humor a toho jak si troufám říci, měli všichni dostatek.
Sraz začínal ve tři hodiny, tak jsem měla po práci ještě fůru času. Niviat se za mnou stavila, že půjdeme společně, jen to mělo menší zádrhel. Potřebovala jsem si dojít ke kamarádce (do cukrárny) pro chlorellu, a cestou se stavit do Arrakisu pro dvě objednané knihy. Dopadlo to nakonec tak, že jsme přes půl hodiny tvrdly v cukrárně a mlsaly božskou točenou zmrzlinu a na sraz přišly tak akorát. A samozřejmě, jako minule, už tak skoro všichni seděli, jen Temnářka, Wulfi, Elinor a undead Trentina přišli později než my.Eliška nás ihned informovala o tom prazvláštním moku se skořicí, které zvali v kavárně Dobrovského káva, lákající pohledem na ohromnou šlehačku, která měla zbytek zřejmě zamaskovat. Vzápetí se ke mě s Niviat Medroš obrátil s tím, jestli nechceme placky. Nastalo zvláštní ticho, načež jsme samozřejmě tiše souhlasily a hned obdivovaly Kukátkovské dílo. Co jsme se dozvěděli až potom bylo - že Hanča s Medrošem se vsadili, že nikdo jeho placky neodmítne...no a můžete hádat...samozřejmě se nikdo takový nenašel. (Jsou přece super!)
Čas plynul jako voda. Už si ani nevzpomínám na všechny gagy, hlášky a narážky, které tam padly, ale jistě vím, že jsme museli být chvilkami trnem v oku obsluze - kvůli hlasitosti smíchu. Ztišili jsme se teprve, když tam započala jakási autogramiáda, trvající jen pár desítek minut.
Během nezávazného hovoru, legrace a vtípků jsem si všimla, že jsme se neplánovaně rozdělili na dva hloučky. Temnářka, Wulfi a Elinor debatovali o něčem vážném (sem tam jsem zaslechla slovo, protože jsem seděla na druhém konci stolu) a my ostatní - já, Niviat, Hanča, Medroš, Eliška, Anette a undead Trentina jsme se neustále chytali za bránice, či klepali čelem o stůl jako Medroš, kterému často docházel dech.
Na závěr to byla super akce, jsem moc ráda, že jsem se jí zůčastnila, stejně jako minule tam panovala úžasná a odlehčená atmosféra a nevyhli jsme se pár fópa, jako Eliščino kafe, nebo moje zjištění, že heřmánek nebude můj typ čaje (ale na zahnání chladu stačil). Také si vzpomínám, že si Eliška objednala stejný rosolovitý žlutý dezert jako minule a tentokrát jsem se zaujetím pozorovala, jak podivně drží tvar, když ho krájela vidličkou (ozvala se profesionální deformace říkající, že pokud to má tvarohový vnitřek a drží to tvar, i když ukrojí sotva centimetrový proužek, musí v tom být hromada éček nebo přinejmenším želatiny <= samozřejmě o tom jsem pomlčela, protože k jídlu se takové poznámky nehodí.
Obrázek jsem si vypůjčila z Knižního kukátka. (A Medroš s Wulfim se pak hádali, kdo má větší písmenko:) Hned po té samozřejmě navázali tím, kdo má suprovější ohoz - Medroš vyzdvihoval své kšandy a Wulfi tajemnou kapsu a ptal se, jestli s ní vypadá jako Napoleon)
Musím říct, že tento sraz se tam rozjela vlna mléčných koktejlů s karamelem. Nakonec jsme všichni dostali půlitrový pohár s brčkem (na který Niviat rozjela pěkné narážky) a Medroš neodolal Tiramisu, i když to bude muset vyběhávat.
Lidi, ráda jsem vás viděla, doufám, že se zase takhle někdy slezem.
A kdo tentokrát nedorazil, může příště. V květnu pořádá akci Cathy z Mezi nebel a peklem (kvůli nemoci teď nedorazila)
Mějte se
Dragita
Žádné komentáře:
Okomentovat