Samantha Shannonová - Kostičas

Originální název: The Bone Season

Série: Kostičas #1

Rok vydání: 2014

Vydal: Host

Počet stran: 469

Anotace:

Kniha začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí.
Paige působí jako jakási "spojka" či "posel": díky svým jasnovidným schopnostem se dokáže vnořit do mysli jiného člověka. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které už před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…

---

Prvně mě dílo zaujalo tím, že se odehrává v budoucnosti, v roce 2059. Potom mě příjemně potěšilo, že hlavní hrdince je devatenáct a už několik let je součástí londýnské mafie, kterou spravují Vidopádni a jejíž členové jsou Nepřirození, lidé s jasnovidnými schopnostmi. A právě Paiqe je má velmi výjimečnou schopnost - je krajinářka. Představovala jsem si to tak, že může nahlédnout jiným bytostem do hlavy, může jejich mysl (snovou krajinu, jak to tu nazývají) sledovat a identifikovat jediným pohledem. Bohužel tato schopnost má svou daň. Kdykoliv její duch vyskočí z jejího těla, aby pátral ve snových krajinách ostatních (cosi jako putující duše po našem světě), přestane dýchat a zhroutí se. Pokud by nebyla připojena na přístrojích, zemřela by a její duše by se neměla kam vrátit.

Paige, (alias Bledý snílek), je tedy součástí Sedmi pečetí, jednoho mafiánského klanu vedeného Bílým vazačem, Jaxem. Pro okolní svět i rodinu je jen obyčejná barmanka v kyslíkovém baru. V Londýnské citadele totiž vládne Scion a ten velmi tvrdě pronásleduje každého jasnovidce. Stačila však jediná chyba a Paige je chycena. Neodvedli ji však do Toweru, obávaných cel smrti pro jasnovidce, ale omámili ji a odvezli na tajné místo, zvané První Šeol. Nastal totiž dvacátý Kostičas, sběr jasnovidců z Londýnské citadely.

"Můžeš mi říct svoje číslo?

"XX-59-40."

Dívka se zahleděla do knihy. Když nalistovala správnou stránku, zorničky se jí rozšířily úžasem. "Ty jsi ta, kterou k sobě přijal Strážce?"

Přijal. Dalo by se to říct i jinak.

Právě tady se Paige pomalu krůček po krůčku dozvídá krutou pravdu. Lidé nejsou na Zemi sami. Jasnovidci nejsou zabíjeni. Jsou zotročováni Refájci, bytostmi z jiné sféry, kteří je trénují v boji proti Emejcům, krvelačným bytostem, které si dělají zálusk na náš svět a zvláště na lidské maso. A Refájci, jako lidumilové, se rozhodli lidstvo zachránit, když budou jasnovidné cvičit v boji. Není to tu idylické. Výcvik je těžký. Kdo ho nezvládne, musí se stát kejklířem a bavit ostatní Refájce. Do Londýna se nikdo nevrátí. Lidé jsou tu vnímáni jako zvířata, nižší tvorové a tak je tu s nimi zacházeno. Paige zpočátku neví, jestli má štěstí nebo smůlu, že si ji při rozdělování nováčků, vybral Arcturus, Snoubenec čisté krve, který si nechává říkat Strážce a většina lidí z něj má zdravý respekt. Paige bude potřebovat více než chladnou hlavu, aby přežila. Zvláště, když si na její dar dělá zálusk Nashira, vládkyně Prvního Šeolu.

Hodnocení:

Můj názor na tuto knihu bude asi zaujatý - miluji tu knihu, miluji ten příběh! Začátek je těžší, autorka na nás vychrlí tolik pojmů a názvů, že čtenář neví, kde mu hlava stojí. Spoustu věcí dokonce objasňuje postupně, takže až k polovině knihy mi došlo, co myslí tou Stříbrnou šňůrou, která ji při jejím cestování pojí s tělem. Ale musím říct, že Paige je hodně sympatická a silná postava. Každou stránku jsem jí fandila, navíc měla srdce na správném místě. Postupně se po střípcích dozvídáme i její minulost, dětství, proč se dala k Sedmi pečetím…

Příběh je vyprávěný z první osoby a hodně se to povedlo, neměla jsem pocit, že by mi tam chyběl pohled někoho jiného. Paige byla docela zvědavá, vrtla se kamkoliv to šlo. A uměla se bránit.

Strážce byl hodně zvláštní postava. Většinu knihy jsem nevěděla, jak se k němu postavit, i když se mi sem tam zdálo, že je jiný, než ostatní Refájci. Chvílemi byl jiný, chvílemi mi z něj přímo mrazilo v zádech. Úžasná temná postava, takový antihrdina a přesto jsme tu měli někoho jiného, kdo zastával zdejší zlo - Nashiru a další Refájce, které bych v životě potkat nechtěla.

"Márové mají vařit jen pro rudokabáty, ale když můžou, něco nám podstrčí. Ačkoliv od té doby, co chytili jednu z jejich holek, jsou o dost míň ochotní."

"Co se stalo?"

"Pěkně tu amaurotičku zmlátili. Nosila jídlo jednomu vidoucímu a ten za to vyfásl čtyři dny spánkové depky. Když ho pustili, měl o kolečko víc."

Spánková deprivace. Jeden z nejnovějších vynálezů.

Nashira byla mocná, fanatická a krutá, jiná být nedokázala. Perfektní protivník, děsivější než Emejci.

Další postavy byly také sympatické, ale některé mi holt neutkvěly v paměti. Příjemná se mi zdála Liss, která se Paige ujala, Julian, který měl dobré srdce a velkou výdrž.

V celém díle je sice romantická linka, ale velmi nepatrná, v náznacích. Vůbec mi to tu nevadilo. Vztah se musí na něčem budovat, není hned. Závěrečné kapitoly nám vše vynahradily a přesto to nepřekročilo mez. A zvláště ne v Prvním Šeolu, městu plném otroků…

Úžasný závěr. Asi prasknu nedočkavostí nad pokračováním.

Obálka se mi moc líbí, je krásně modrá, příjemně jednoduchá a hebká. Škoda, že jsou na ní vidět otisky.

zdroj: www.goodreads.com

na obrázku je Refájka Terebel Sheratan autorka zde