Rozhodla jsem se s vámi podělit o některé své nevšední zážitky z cest po Anglii.Dovolenou jsem měla rovnou 14 dní v kuse, takže jsme toho stihli docela dost. Ubytování jsme měli zajištěné u sestry mého přítele, takže zbývalo jen naplánovat výlety. Zbylo to na mě a ve výsledku jsme tam, kam jsem to naplánovala, ani nejeli.
Ale to nevadí, viděli jsme spoustu jiných věcí a míst, která za to stála.
Článek jsem musela rozdělit, protože jsem vás nechtěla zahltit všemi informacemi najednou. Dva týdny jsou dlouhá doba :D Samozřejmě vše jsem proložila fotkami, tak se můžete kochat společně se mnou.
Chystáte se někdo také do Anglie? Nebo už jste byli? :)
Cestovali jsme ve čtyřech a do Anglie jsme to vzali autem. Řeknu vám, nejdelší cesta byla přes naši rodnou zemi, protože jsme ji museli po okreskách přejet celou cestu od Šumperka až za Plzeň. Tzn. počátek naší cesty započal ve Žárové u Velkých Losin, kam jsme jeli vyzvednout zbývající členy naší výpravy.
Německo a Francii jsme přejeli za jednu noc. Nemám řidičák, tak se v řízení střídal můj přítel s jeho taťkou, zatím my ostatní měly v zadu spát.
Nešlo to. Vážně ně. Celou dobu jsem sledovala silnici, protože jsem trnula hrůzou, kdy jeden z nich za volantem usne. Tu noc nikdo nespal, takže hned v poledne už jsme čekali na trajekt. Během necelých 24 hodin jsme se dostali k moři.
Trajekt byl obrovský. Ale pokud plánujete cestu, nechte si volných 100 eur.
Tento jediný den nám na dovolené pršelo a bylo zamračeno. Jinak celých 14 dní bylo krásně. Jasně, tak jako u nás, svítilo slunce jen dva dny. Jenže tam, kde jsme byli, se i pod mraky udělalo příjemné teplo. Žádné dusno nebo přehnané vlhko. Prostě vzduch akorát s jemným vánkem, co se na kopcích proměnil ve vichr.
útesy na okraji Anglie (zrovna dost pršelo)
Taky jsem zjistila, že raději nebudu cestovat po moři. To houpání, kdy člověk chodil pomalu jako opilec mi nedělalo dobře. Naštěstí jsem většinu cesty strávila v kavárně Starbucks, hezky na zádi trajektu a na pohodlné židli. Kupodivu to tam tak neházelo.
A docela jsem se divila, že ze všech káv, co jsem v Anglii měla, mi ta ze Starbucks chutnala nejméně :-D
Docela nás překvapilo zjištění, že v Anglii neznají pojem dálniční známka. Až když jsme to vyfotili na parkovišti, tak nám rozuměli. Bohužel, nedá se to jen tak koupit. Je na to potřeba majitel auta (což my ho vezli majitelce do Anglie), spousta papírů od auta, zajít s tím na poštu a počkat. Cenově by to vyšlo skoro jako moje kapesné na celé dva týdny. Kolem 100 liber.
Tím pádem nám trvalo asi osm hodin, než jsme prokličkovali Anglii až do vesničky Letcombe Bassett, naší základny. Pro představu to bylo cca 120 km od Londýna směrem na Oxford. (Když jsem v Letcombe Bassett vylezla na nejvyšší kopec, viděla jsem Oxford jako na dlani.
Domek, okolo zahrádky sousedů a hned za námi už byla jen samá pole.
Ubytovali jsme se v malém domku, na okraji farmy(nevím jak jinak to nazvat), která vlastnila okolo patnácti dostihových koní.
Dům byl malinký - dokonce jsem se sama dotkla stropu. Okna malá, zdi tenké. Jak oni tam přežívají zimu?
Dostala jsem poučení, že sníh tam prakticky neznají a teploty nikdy neklesají pod nulu. Prostě mírná zima, jen tam prší více než u nás.
Večer jsme se konečně zabydleli, najedli se a šli spát. Dostali jsme s přítelem vlastní pokoj! Super. Až a to, že člověk seděl na posteli a slyšet mluvit ty pod námi v obýváku.
I když jsem se vezla aut jako pasažér, stejně jsem byla rozlámaná a unavená. Potřebovala jsem nabrat síly na cesty.
Letcombe Bassett leží hned vedle Údolí bílého koně (Valle of The White Horse), skoro za humny se nacházelo Stonehenge a spousta hradů a zřícenin.
Ale o tom až příště :)
Dragita
Žádné komentáře:
Okomentovat