Letos 16.května jsem poprvé jela na Svět knihy. Jelikož to byl zároveň velmi podivný den, rozhodla jsem se tu stručně popsat, co mě potkalo. Fotek mám oproti ostatním blogerům pomálu, protože jsem byla celý den paf a neustále jsem někam běhala a s někým mluvila, takže nakonec mám jen pár samožerských fotek.
Jelikož mám z Brna do Prahy daleko, nejlepší bylo zneužít služby Student Agency. Přímé spojení, proč by ne. Milou společnost mi dělala Temnářka, takže cesta rychle utíkala. Ale abych začala pěkně popořadě. Už to ráno bylo docela kuriózní - vstávat jsem měla hezky v šest hodin, abych stihla sraz a bus. Jenže znáte to. Zazvoní budík, zaklapnete ho a spíte dál. Ovšem to by má drahá polovička nesměla vstávat do práce. Hezky pokoutně na mě vybafl: Vstávej, už je sedm hodin! Tak jsem se vyděsila, že jsem trhla svým špatným ramenem a něco křuplo… naštěstí mám jen naběhlý sval, ale ještě dneska mi to brání v normálním usínání, přes den to skoro nebolí. Prostě nejlepší probuzení. Temnářka zažila ještě "lepší", tak jsme se aspoň společně zasmály.
Další zásek byl, když jsem zjistila, že náš spoj jede oklikou přes Jihlavu - 30 minut zdržení. Ale dostaly jsme za to capuccinu a čokoládu :D
Následující zásek nastal až v Praze, kdy jsme na další půl hodinu uvízly v koloně. Ujišťovala jsem se, že přece budeme mít ještě celé odpoledne na zkoumání. Jenže to nebylo všechno. Korunu celého cestování nám dala cizinecká policie. Na Florenci nikoho nepustili z autobusu (vnitrostátní linka-divné, že?) a všichni museli sedět na sedadlech, dokud jim chlapíci nezkontrolovali doklady. Tomu se už nedalo nic víc než smát. Vážně perfektní cestování a ještě se zajímavými zážitky.
Cestou jsme si nebyly jisté, jestli jedeme správně, ale náladu nám ještě víc zvedla neznámá slečna, která nás oslovila v tramvaji a jen tak nám dala platnou volnou vstupenku na Svět knihy. Naprostý zázrak!
Celé výstaviště je nádherné na pohled. Horší bylo uvnitř to dusno. Naštěstí jsme po chvíli bloudění našly koutek fantasy - konkrétně stánek Pevnost - Fantom print a Brokilon a hned kousek vedle XB1 a Epochy, který se stal po celý den naší základnou. Nejen, že ho postavili hned vedle východu, takže tam proudil svěží vzduch, ale i díky skvělým lidem - Polgaře a Pavle Lžičařové. U toho stánku jsme potakávaly nejvíce známých, takže většinu času nám zabralo povídání. Nejlepší náhoda byla, že jsme se tu potkaly s Alenou Kubíkovou, která Temničce ilustrovala její knihu Vílí kruhy. Společně ve trojici jsme kroužily výstavištěm, Temnářka rozdávala záložky a svou knihu a vůbec jsme si skvěle všechny padly do noty.
Nebudu tu vyjmenovávat koho všechno jsme potkaly, myslím, že bych na někoho zapomněla, a to by mě mrzelo. Jen musím říct - všechny jsem vás ráda viděla! A koho jsem nenašla, třeba to vyjde příště. Také mě těší, jsem se mohla setkat s Vilmou Kadlečkovou, jejíž sérii Mycelium mám moc moc ráda. Škoda jen, že jsem si pak zapomněla koupit myceliární placky. Štvalo mě, že nemám s sebou knihu, abych dostala autogram.
A co úlovky? Jelikož mi nepřišla výplata, měla jsem omezené zdroje. Přesto jsem sehnala za dvacku! tři knihy série DragonRealm a velmi mě potěšil kousek - Ledový drak od Martina, nebo Vlčí věk od Mosteckého. Pak mám dva kousky z edice Pevnost.
Z jídla jsem si nejvíc užila banánovo-jahodovo-jablečné smoothie. Mňamka, která zasytí. Celkově jsem byla ze Světa knihy nadšená. A hlavně kvůli lidem a velmi příjemné atmosféře. I když tam zpočátku nebylo v některých uličkách k hnutí (protlačování se, krok za krokem), po poledni se to zvolnilo a člověk si mohl užít přítomnost knih a lidí, kteří milují příběhy. Určitě půjdu příští rok znovu a s větší taškou :)
Cestou zpátky se naštěstí nic vážného nestalo, jen do mě před půlnocí padla jahodová dřeň v McDonaldu, cukru není nikdy dost a velmi to zpříjemní čekání na dopravu.
A co jste si pořídili vy? Navštívili jste veletrh?
Žádné komentáře:
Okomentovat