Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. No, uvidíme. Kdo se stěhoval, o tom ví určitě své. Já to také dvakrát v životě zažila. Ale tentokrát to bude jiné, nové a trochu děsivé.Rozhodla jsem se podělit se s vámi o veškeré fáze mého PRVNÍHO stěhování o samotě.
Do malého bytečku, který budu mít jen sama pro sebe. Vlastně mám ještě černého pasažéra - vlčáka Hagiho (ale kus border kolie v sobě vážně nezapře). Pomohou mi rodiče (už trochu starší), snad bratr a pak zbývám já a pes.
Asi se budu muset naučit držet správně šroubovák, ale to půjde. Když už si sama vyměním žárovky, nahodím pojistky...
Plánuji, že to vypukne poslední sobotu v březnu, abych pak mohla dostat na duben pár dní dovolenou a zabydlela Hagiho v novém domově. Pro psa je stěhování náročnější a pro Hagiho tuplem. Musím ho ujistit, že ho opravdu nenechám na cizím místě samotného. Stěhuji se do menšího, nebudou tam balkony, ze kterých se díval na okolí s vyplazeným jazykem, nebude mít hned vedle domu psí park, ale věřím, že si najdeme novou zábavu a společně to dáme.
zimní výhled ze současné adresy
I pro mě to bude krok do neznáma. Na současné adrese bydlím 6 let, je to velký světlý byt. Jenže taky drahý, víc hlučný, plný vzpomínek... Můžete si namlouvat, co chcete, ale pokud s někým blízkým léta sdílíte domov, tak pak máte občas pocit, že tu něco chybí. Jste doma, vychutnáváte si kávu, čokoládu, puding... a stejně v koutku vaší mysli, jako byste čekali, že se ještě něco stane, že někdo přijde. Že tu něco chybí.
I když jsem tu bydlela ráda, milovala jsem svůj vlastní prostor- potřebovala jsem změnu.
Je to malá 1+1 bez balkonu, v prvním patře cihlového domu. Je to ve čtvrti, kde mohu chodit s Hagim jen po ulici... ale nevím vám proč - kdykoliv jsem ten byt navštívila, kdykoliv na něj jen pomyslím, naplní mě to novou energií. Takovým zápalem - co kam bych postavila, jak bych si ho zařídila.
A hlavně BUDE JEN MŮJ. Moje doupě, kde si vytvořím své vlastní vzpomínky :)
Plán útěku stěhováni:
- zabalit svou obří knihovnu, aby se mému pokladu nic nestalo (třetina hotová :D
- sehnat si víc krabic
- sehnat si kopu bublinky, aby mí draci přežili ve zdraví
- vyhodit staré věci (časopisy, oblečení, kosmetika - to byste nevěřili, co člověk za šest let nakřečkuje
- zabalit si nouzový vak (jako na dovolenou :P
- zajistit na nové adrese internet (převést si ho nemůžu, ale možná tam půjde neetbox)
- nezbláznit se...
Vypadá to trochu opuštěně... a to je pryč jen třetina
A jak je vidět, Hagiho to vůbec nezajímá. Prostě se někam vylepí a spí. Ovšem, pokud udělám nějaký jemu podezřelý pohyb, hned mám čertíka za zadkem. Ani se mi nechce věřit, že v létě oslaví třetí narozeniny (teda, u mě bude teprve druhým rokem, nevím, kolik mu je doopravdy, ale držím se toho, že jsem ho dostala jako roční štěně - stejně je to pořádné torpédo. :)
(Jeho velikost klame, je to střízlík, vecpe se kamkoliv - nejraději ke mně do postele, pod stůl, nebo se vylepí u dveří ven a hlídá. Když píšu, chrápe. Jakmile odložím počítač, hned do mě drbe hračkou :D
Stejně to bude nostalgie, opouštět známé prostředí, kde jste prožili kus života.
Tímto končím úvodní článek. Bude to náročné, bude to super a já se moc těším na objevování nové čtvrti. Prý se kousek odtamtud nachází Mariánské údolí a Stránská skála... můžeme s Hagim ve volnu výletovat. :)
(To, že mám kousek od bytu dvě velmi doporučované restaurace je pěkný bonus. Dokonce je tam i cukrárna.)
Mějte se krásně,
Dragita (a Hagi)
A ps: pokud jste se někdy nedávno stěhovali - jak to probíhalo? Máte nějaké tipy, na co si dát pozor? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat