Tato báseň vznikla na motiv z mého románu Ještěři, Jana hlavní hrdinka tam objeví zvláštní mozaiku na zdech, které vypráví smutný příběh. Nikdo by neměl nikoho vlastnit.
Žila kdysy, jedna bílá dračice
která byla krásná převelice
každý drak se za ní otočil
chtěl aby se sním svět zatočil
která byla krásná převelice
každý drak se za ní otočil
chtěl aby se sním svět zatočil
Na druhém konci dračího světa
narodila se čtyři mláďata
dvě hnědá jako jejich matka
jedno zelené, které pohled tvůj přiláká
ale to poslední bylo černé jako noc
Černý drak vyrůstal nepochopen, nemilován
měl totiž barvu temnoty
cítil se tak strašně sám
dokud se nevydal na dlouhé výlety
Najednou spatřil, ty blankytné oči
co patřily půvabné dračici
srdce div mu láskou neposkočí
nepozná klid, dokud nebude v jeho moci
Kouzelná dračice však zájem nejevila
viděla jeho černou duši a moc se jí nelíbila
temný drak se nehodlal vzdát
a uvěznil násilím její duši v sobě
aby byli spolu napořád
narodila se čtyři mláďata
dvě hnědá jako jejich matka
jedno zelené, které pohled tvůj přiláká
ale to poslední bylo černé jako noc
Černý drak vyrůstal nepochopen, nemilován
měl totiž barvu temnoty
cítil se tak strašně sám
dokud se nevydal na dlouhé výlety
Najednou spatřil, ty blankytné oči
co patřily půvabné dračici
srdce div mu láskou neposkočí
nepozná klid, dokud nebude v jeho moci
Kouzelná dračice však zájem nejevila
viděla jeho černou duši a moc se jí nelíbila
temný drak se nehodlal vzdát
a uvěznil násilím její duši v sobě
aby byli spolu napořád
i když jen nedobrovolně
Žádné komentáře:
Okomentovat