....Pomalu nastává noc, obloha temní a probouzejí se první hvězdy. Vše se děje tak rychle, že jsem to skoro ani nepostřehla, v jednu chvíli je kolem šero a v té další už tma, ve které se každý stín může znamenat nebezpečí, nebo to je jen kousek oděvu položeného přes opěrku židle. Dívám se na oblohu bez mráčku a cítím klid a mír, protože hvězdy i měsíc mi svítí na cestu, za mými sny a přáními. Je jich snad nekonečné množství, některé září více jiné méně a když jsem obzvláště pozorná, jsou vidět i vzdálené mlhoviny, planety i galaxie...
Toť menší povídkový úvod, který je hnán mou fantazií, protože noční obloha nad Brnem, vypadá úplně jinak. Vždy když se podívám vzhůru a hledám hvězdy, které by tu normálně měli být, najdu snad maximálně tři. Smog, osvětlení a všudypřítomné mraky brání jejich světlu a já si vždy vzpomenu na jednu krásnou, ale smutnou kapitolu z Perryho Rhodana(Cyklus Třetí moc), jak Perry navštívil jednu velmi vzdálenou planetu. Žily na ní bytosti velmi podobné lidem, ale jejich soustava byla odmštěna z mateřské galaxie a nyní se nachází uprostřed prázdnoty. Na jejich nebi není jediná hvězda ani měsíc, jen černočerná tma. A já pokaždé když se na naši oblohu podívám, skoro cítím, jak bylo tomu opuštěnému národu.
Vím, jinde na planetě, kde celou noc nesvítí veřejné osvětlení a je tam méně smogu, bývá obloha mnohem krásnější, já se však mohu kochat jen na fotkách.
Vždy předtím, když jsem četla 21. století, jsem žašla co objevili pradávní astronomové pouhým okem, nebo jednoduchým dalekohledem. Vesmír, hvězdy a galaxie jsou velmi lákavé.
Když o tom tak přemýšlím, měla bych někdy zajít do hvězdárny, třeba se mi poštěstí;)
Žádné komentáře:
Okomentovat