Pokračování příběhu Poslední šance. Faerlyn zachránil tajemný Kharsan, ale nic není jednoduché jak se zdá, protože náhoda je blbec a nikdy se neví kdy udeří. Fae tuší, že z planety se už nedostane...
Chvíli si mě prohlížel, jakoby nevěděl co udělat. Zvedla jsem se a podívala se na něj. Jak zvláštní měl oči, přímo mě fascinovali.
"Za chvíli tu budou strážci, musíme zmizet," natáhl ke mně ruku.
Nevěděla jsem co mám dělat, ale jít s ním bude určitě lepší než se tu nechat zabít. Podala jsem mu svou dlaň a on si k sobě přitáhl, usmál se a švihl bičem do vzduchu. Okamžitě nás to vytáhlo na střechu budovy. Ani jsem se nestačila zeptat proč takové divadélko, když se on i já normálně udržíme na každé zdi, už mě táhl po střechách do centra města.
"Počkej, ne tak rychle, ty tašky strašně kloužou." Jen jsem to vyslovila ukázkově mi podjela noha a málem jsem nás oba strhla ze střechy.
Musela jsem uznat, jeho reflexy byly opravdu rychlé. Samozřejmě nebýt komínu, kterého se chytil, mohlo to dopadnout jinak.
Jen co mě vytáhl zpátky na nohy vzal mě do náruče a znovu se rozběhnul. Zvedla jsem tázavě obočí a podívala se na něj.
"Nenamlouvej si, že tě tam nikdo neslyšel, určitě už vyhlásili poplach," odpověděl.
Měl příjemný hlas, který se hodil k jeho fialovomodrým očím.
Po chvilce, snad to bylo jen pár minut, seskočil z poslední střechy přímo do dvora jedné mohutné starobyle zdobené stavby.
"Rychle dovnitř!" sykl jen co mně pustil zpátky na zem.
Zabouchl dveře a zatáhl závěsy na oknech. Ocitla jsem se v prostorné místnosti, vypadalo to na kuchyni, jen s ním, nikdo jiný tu nebyl.
"Já, děkuji, vážně…," začala jsem, protože to nastalé ticho, kdy mě jen pozoroval, se už nedalo vydržet, ale přerušil mě.
"Co si tam dělala? Proč tu jsi?" měřil si mě pohledem, v tuto chvíli z něj šel opravdu strach. Raději jsem kápla božskou.
"Potřebuji sehnat výtažek z Orinien, můj otec je vážně nemocný."
"Orinien? To musíš mít svého otce hodně ráda, když si podnikla tuto sebevražednou cestu. Víš kolik už tu bylo Saurianů hledajících Živou vodu? Nikdo se nevrátil zpátky a to byli mnohem lépe vycvičení. Živá voda, lék mnoha nemocí je momentálně nejcennější komodita této planety. Prodají ji jen vlastníkům zelené karty, ostatní žadatele ihned zatknou a většinou i popraví."
"Je to moje poslední naděje, už nikoho jiného nemám," povzdechla jsem a posadila se na nejbližší židli. Moje nohy ovládla náhlá slabost. Vše bylo zbytečné.
"Proč, vydechla jsem, "proč jsi mě zachránil?"
Chvíli mlčel, jako by snad nevěděl co říct.
"Ne všichni Kharsani sdílí stejný názor na válku a… byl jsem poblíž."
Když mluvil nedíval se na mě, ale zaujatě si prohlížel vyřezávaný svícen z Rodeolitu, který s sobě snoubil snad všechny odstíny červené barvy. Hlas se mu na konci mírně zachvěl.
Podíval se na mě, oči mu žhnuly zvláštním plamenem. Přiblížil se a vzal mezi prsty pramínek mých havraních vlasů, byl tak blízko, ale nic dalšího se nemohlo stát, dveře naproti nám se rozrazily a do místnosti vtrhla nějaká mladá žena. Leknutím jsem se vyskočila ze židle.
"Hej, Kalee, to bys nevěřil co děje venku, našli šest chlápků úplně na kaši v…," zasekla se jakmile mě uviděla a chvíli na mě překvapeně zírala.
"Kde ta se tu vzala?" udeřila na něj a švihla po mě pohledem. Její rudé vlasy spletené do copu a ohnivé oči ji přesně vystihovaly, s ní si nebude radno zahrávat.
"Chtěla Živou vodu a málem přišla o život. Nedívej se na mě tak Ileirn U'n," dodal když viděl jak se tváří. "Přece jsme přísahali pomoc každému v nouzi nebo ne? Ať je to Saurian nebo ne."
Přemýšlela jsem jestli k sobě patří, jenže ani jeden se k ničemu neměl, tak možná ne.
"Jak se jmenuješ," vyštěkla plná zášti, nechápala jsem proč.
"Faerlyn Faegneron ze Saurie."
Kalee, jak se zřejmě jmenoval, se konečně pohnul, přišel ke mně, ruce mi položil na ramena a dotkl se čelem toho mého.
"Těší mě Faerlyn, jmenuji se E'r Kalee n'Gor a tohle je Ileirn U'n. Jsme členy jedné menší organizace. Pomáháme smíšeným rodinám a snažíme se chránit Sauriany na našem území, ale je nás málo."
Takhle se většinou vítali s nejbližšími přáteli, čím jsem si to vysloužila?
Všimla jsem si jak nás Ileirn nenávistně pozoruje. Možná ji Sauriani nevadí, to zřejmě jen já.
"Kde máš člun? Dostaneme tě k němu a pomůžeme ti odletět," hlesla a křečovitě se usmála.
"V doku 39, ale bez Živé vody se nemohu vrátit."
"Měla bys být ráda, že žiješ a ne si ještě vymrčovat," zpražila mě.
Celé to bylo zbytečné, já to věděla.
Kalee stál těsně vedle mě, vůbec jsem ho nevnímala dokud se nepohnul. Zadíval se mi do očí a já se od nich nemohla odtrhnout. Přitahovali mě jako magnet. Rozbušilo se mi srdce a Ileirn jemně zavrčela.
Zamrkala jsem a pročistila si hlavu, jde mi tu o život a já myslím jen na to jak má krásné oči.
"Ileirn, běž zkontrolovat doky, nemůžeme teď všichni ven, je tam ještě poplach.Pokud bude v třicetdevítce všechno v pořádku, ráno můžeme vyrazit," řekl Kalee a Ileirn se mírně nafoukla, zřejmě chtěla něco říct, ale potom se otočila na podpadku a zmizela ve dveřích.
Osaměli jsme.
"Nemáš hlad?" zeptal se najednou. Docela mě tím zaskočil.
"Ne to je dobrý," pípla jsem. Nevěděla jsem co dělat. Vždy jsem byla spíše samotář.
"Víš, potom už na jídlo nebude čas, něco donesu a potom probereme jak to bude dál. V tomto domě nejsme sami, bydlí tu více členů řádu, proto je dobré se tu moc nezdržovat, určitě už nasadili Darpy a ti mají výborný čich."
S těmito slovy odešel ke skříňce na konci místnosti a notnou chvíli se tam přehraboval. Nakonec se objevil se dvěma talíři na kterých trůnili zelené kostky.
"Pojď, posadíme se tady," navrhnul a sám si sedl na protější stranu stolu.
Dívala jsem se na to podivné jídlo před sebou a žaludek se mi povážlivě houpal. Myslím, že jsem byla i trochu zelená v obličeji.
"Sněz to Fae, bude ti líp a energie je teď důležitá."
On mi řekl Fae? Tak mi nikdo neříká, ale zní to moc hezky. No tak, prober se, vrazila jsem si další imaginární facku.
Jen co jsem si váhavě ukousla, hned se mi po těle rozlil krásný hřejivý pocit a nevolnost ustoupila. Kalee mě pobaveně sledoval a usmíval se. Měla jsem pocit, jakoby mi viděl až do duše.
Byla jsem zrovna v polovině té zvláštní kostky, když Kalee zavětřil, také jsem to ucítila. Bude návštěva.
Do dveří vrazila menší skupinka Kharsanů zapálená do vášnivé debaty. Okamžitě si mě všimli a chvíli zůstali zaraženě stát, nejmladší z nich mírně vyjekl a utíkal pryč.
Kalee zlostně vzdychl.
"Máš problém kamaráde," hlesl jeden, jinak tam stáli jako sochy a pozorovali mě. Neříkal Kalee náhodou, že Saurianům pomáhají? Dívají se na mě jak na vraha.
Netrvalo dlouho a mladý Kharsan se vrátil s důstojně vyhlížejícím mužem. Všimla jsem si jak všichni sklopili své pohledy, zřejmě to bude velitel.
"Kalee, neříkej mi, že těch šest máš na svědomí? Víš kdo to kurva byl? Víš to vůbec?" řval na něj až na mě dopadla sprška jeho slin.
"Kdyby to byli nějací místní ožralové, neúspěšní obchodníci, měšťáci, kdokoliv, nic bych proti to mu neměl. Zvlášť jak koukám, je to pěkná ženská." Neváhal si mě přeměřit od hlavy k patě. "Jenže to byl náhodou dobrej přítel Kancléřovýho synátora, ten chce viníka co nejdříve najít a exemplárně ho potrestat. Víš dobře, že je ten bastard je schopnej převrátit vzhůru nohama celou Cirnivii," nadechl se aby mohl se ve svém monologu pokračovat. "Tos je nemohl jenom omráčit, musel si je rozsekat na kaši?"
Kalee vstal mírně rudý v obličeji, dokonce i šupiny mu ztmavly.
"Nemohl, nevěřím paralyzátorům a ty to moc dobře víš. Přece jsem nemohl nechat svědky? Neboj, odvedu odtud Faerlyn, myslel jsem na všechno. Sice budou podezřívat cizince a aktivisty, ale to už budeme pryč. Nikdo se o tomto místě nedozví."
Stáli naproti sobě naježení jak Uroni, chystající se k boji.
"To ale není na tobě Kalee. Zavedl si ji sem, proto o jejím osudu musí rozhodnout rada starších. Zvlášt za těchto podmínek, venku se to hemží strážci s Darpy a nebe pročesávají nesčetné letky." Jen co domluvil kývl na své společníky. Ti mě okamžitě chytili a vlekli z místnosti.
"Nechte mě," snažila jsem se vyprostit z ocelového sevření Kharských paží, marně.
Žádné komentáře:
Okomentovat