Je sobota, zima jak v psírně a já se rozhodla strávit zase odpoledne u rodičů. Je tam světlo, někdy, fakt někdy i klid, když si brácha nepouští ty své slátaniny moc nahlas. (ono je celkem teplo jen v kuchyni, jinde bych zmrzla - je to holt byt lednice.)
Psala jsem povídku Oko budoucnosti, a také nějaké kapitoly Nayy, snažím se fakt každý den aspoň jednu. Jen mě mrzí, že jsem si nenašla čas (dobře chuť) ušít si ten plánovaný obal na notebook, už by si to chlapec můj malinký zasloužil. Tahám ho sebou denně zabalený do obdélníkové plsti.
Toto je moje zlatíčko Aimée. Mrzí mě, že nemám moc času ji důkladně drbat a hrát si s ní, ale tento týden s ní stejně nic není, holt ženské problémy;)
Žádné komentáře:
Okomentovat