Dneska byl ale nádherný den, krásně jasno, slunce svítilo a já málem zaspala :-D Vzbudila jsem se v šest a lekla se, že jsem neslyšela budík, jenže vstávat jsem měla až za čtyřicet minut. Tak jsem spala dál. Potom jsem se zase probudila a divila se, že budík pořád nezvoní, vždyť už to muselo být každou chvíli. Vstanu a všimnu si mobilu u své hlavy - slouží jako budík a vždy je na druhém konci místnosti a já si ani nepamatovala jak se ke mě dostal - tudíž jasné, zaspala jsem o půl hodiny, takže jsem si nemohla udělat naplánované tousty, ale přišla jsem na praxi do sv. Anny ještě včas.
Můj první den na diabetologii,( no letos) a hnedka jsem dostala na edukaci pacienta s morbidní obezitou, cukrovkou a děsila se co to bude za chlapa. Naštěstí byl celkem fajn a šlo to dobře.
Jak se všude píše, že mozek je nejaktivnější hlavně ráno po probuzení, já jsem pravý opak, nejvíce mi to pálí večer, za to celé dopoledne jsem jak přejetá vlakem a přemýšlení dost drhne (co se týká věcí do školy a tvorby)
Odpoledne jsem vynechala abych mohla konečně dodělat seminárku (vím, minulý týden jsem byla jaksi mimo a ani si na to nevzpomněla, hlavně, že byly prázdniny :-D
A dostala jsem spásný nápad, je tak hezky, co čučet doma, jak celý minulý týden? Vyrazila jsem si na Petrov s notebookem, foťákem, knihou a nasadila jarní bundu.
Musím říct, hezky to tam zařídili, tolik laviček, už léta jsem tam nebyla. Bylo to krásně strávené odpoledne kdy jsem napsala první část povídky do další iluze Imaginaria. Jen mi idylku rušila družina dětí, která si sedla kolem mě a potom chlápek, který hlasitě asi hodinu promlouval synovi do duše, hned na vedlejší lavičce.
Kdyby mi nemrzly prsty a neteklo z nosu, zřejmě bych tam zůstala do večera. A lahůdka nakonec? Namalovala jsem potrtét Nayy, ze stejnojmenné povídky. A jaký jsem měla výhled? Na můj milovaný Špilberk.
Žádné komentáře:
Okomentovat