Dneska je zima, po nádherném teplém týdnu je to jako studená facka, ale náladu mi to nekazí. Nevím proč mám dobrou náladu a je na čase to tvořivě ventilovat. Opravovala jsem staré články a četla Nejlepší den pro umírání od Vladimíra Šlechty. Zatím to vypadá velmi dobře.
Brzy jsem odešla k rodičům na oběd abych stihla svým miláčkům koupit krmení, protože ho prodávají jen v ulici u rodičů nebo až na druhém konci města.( a pak jsem se tahala s 2,5 kg krmení:-D)
Pilně jsem datlovala do svého netbooku a stvořila druhý díl povídky Poslední šance, opsala z papírů čtyřiadvacátou kapitoli Nayy a sesmolila minirecenzi na první díl Temné věže - Pistolníka. Taky nesmím zapomenout na to, že mi se spožděním došlo 21. století (holt chudáci pošťačky lítají se sčítáním, je to na dvě věci, moje mamka musí obýhat baráky na druhém konci Brna a vidím ji teď jen málokdy, protože je neustále na nohách)
Ale večer byl zvláštní, napadlo mě, že bych měla opravit dvě básničky z letoška, kterým dost drthnou rýmy (podle kritiků) a snad do půl druhé ráno jsem s tím hrála a vyplodila dílka delší než byli původně, snad i lepší;)
Rodiče se za dva měsíce (možná 3) odstěhují a toto místo bude minulostí. Však dneska jsem krátce pobyla na rozlučkovém večírku sousedů nad námi, protože už to nemohou finančně utáhnout (mají o dva pokoje víc a 20 000 za plesnivou lednici je moc). Bydleli tam 27 let. Tak jsem se dozvěděla, že můj otec tam bydlí už 26 let, takže i pár let předtím, než jsem se narodila.
N fotce je onen barák, ve kterém jsem vyrostla, možná moje averze k růžové pramení z toho, že jsem celé dětství bydlela v růžovém domě. Tato ulice má jen 7 domů, potom už začíná park hradu Špilberk a ulice Pellicova.
Ten dům je zvláštní víte proč? Ze předu má 3 patra, z boku 4 a zezadu jich má 5. Je postaven na strmém kopci, takže moje rodina bydlí vlastně v přízemí, ale zezadu v druhém patře a má balkon:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat