Kratší kapitola;) David se chová čím dál zvláštněji. Většina kapitoly je z Niroqova pohledu, nevěří Davidovi ani slovo.
Kapitola 22.
"Bože, já už vážně nebudu nikdy chlastat," odlepila jsem tvář od záchodového prkénka dala si sprchu. Vešla jsem do pokoje a uviděla Nira chrápat na zemi. Pomalu jsem přešla ke skříňce, měla to být lékárnička.
"Konečně," zavrčela jsem si pro sebe, když jsem našla tinkturu z kořene Kreshar. "To by mělo trochu pomoct."
Nakapala jsem si pár kapek pod jazyk. Celkem to zabralo. Už mě tolik nebolela hlava.
Co to bylo? Z vedlejšího pokoje jsem uslyšela hluk a menší výkřik. Byla jsem sice v županu, ale hrozně zvědavá.
Jen, co jsem otevřela dveře, vyběhla z Davidova pokoje ta blondýnka, se kterou jsem ho včera seznámila. Spěšně si oblékala plášť, ale stihla jsem zahlédnout něco barevného na její kůži. Snad modřiny?
Za ní vyšel David, oblečený jen v kalhotách.
"Jé Nayo, už jsi vzhůru?" nasadil úsměv, ale ten zvláštní lesk v jeho očích nešel přehlédnout. Ještě pořád nezmizel, snad sílil?
Napřed jsem se ho chtěla zeptat, co tam sakra dělali, ale rozmyslela jsem si to.
"Nojo, už bylo načase, přece neprospím celý den," usmála jsem se, jak nejlépe to šlo.
"Nay? Chtěl bych si s tebou promluvit, ale ne tady na chodbě, máš čas?"
Popadla mě menší úzkost, zadupala jsem ji v sobě. Nebyl přece důvod.
"O čem?"
Pokynul mi abych šla za ním, na chodbě se mezitím objevilo pár nájemníků. Vešla jsem do jeho pokoje, po předešlé noci bych čekala bordel, jenže pokoj byl jako ze škatulky. Snad krom rozházené postele.
"Sedni si tady," ukázal na polstrovanou lenošku.
Tázavě jsem na něj pohlédla a snažila se uhodnout jeho záměry.
"Víš, chtěl bych se ti omluvit," začal a vzal mi tím dech. "Choval jsem se jako blbec. Mám tě moc rád Nayo a jsem rád, že mohu být tvým přítelem."
Koukala jsem na něj a nevěděla, co říct. David mluvil dál a omluvil se snad úplně za všechno, co ho napadlo.
"Vždy tu budu pro tebe Nayo, když mě budeš potřebovat. Chci abys byla šťastná. Po svatbě tvé kamarádky, bych se rád vydal svou cestou."
Musím říct, dojal mě, možná jsem přece jen našla nejlepšího přítele.
Objala jsem ho.
"Taky tě mám ráda Davide, jsi můj přítel, dobrý člověk, určitě na tebe někde čeká žena právě pro tebe."
"Ehm…," ozvalo se ode dveří. Pustila jsem Davida a otočila se. Niro se už vzbudil.
"Bylo otevřeno, já jen…sem se chtěl zeptat,…kam si včera zmizel."
"Trochu se pobavit abych tak řekl," usmál se David.
Vstala jsem a odvedla Nira pryč.
"Co si u něj dělala," zeptal se, jakmile jsem zavřela dveře od pokoje.
Přeměřila jsem si ho pohledem, hleďme žárlivec, aspoň, že uměl ovládat svůj hlas.
"Jen se mi omluvil, že se choval jak blbec. A nemluvme už o tom, co podnikneme dneska?" mrkla jsem na něj a pohladila ho, po jeho silných pažích.
***
Nelíbil se mi jeho pohled, ten zvláštní lesk, co měl v očích. Snad sílil?. Měl v nich výraz vítězství, ale čeho?
Už od prvního okamžiku jsem ho nemusel. Sice ne kvůli Naye, dobře, možná trochu jo, ale hlavním důvodem byl můj pocit z něj. Choval se zvláštně. Chvíli se usmíval a dělal jakože nic a chvílemi byl nevrlý. Byl jsem z něj nervózní, něco na něm bylo špatně.
Neustále koukal po Naye, když si myslel, že ho nikdo nevidí. Snažil jsem se svoje pocity kvůli ní omezit, ale stále mi z něj běhal mráz po zádech. Plánoval snad něco? Možná věděl něco, co já ne. To vše se dalo vyčíst z jeho pohledu a vždy neupřímného úsměvu. Musím si na něj dát pozor. Zvláště potom, co z něj začala být nervózní i Naya. Začalo to, jakmile jsme se dostali z toho domu Černého ještěra, co se stalo když jsem byl v bezvědomí? Zatracené město.
Po té noční můře, při které se málem přizabila, byla ještě ostražitější a já nemohl spát. Viděl jsem jak se tu noc ze spaní čím dál více usmíval a Naya sebou čím dál víc házela, zakřičela a ve vteřině spadla z větve.
Jenže teď se tu s ním objímala, jako kdyby se nic nestalo, vše zapomenuto a byla klidnější. Ale mě jen tak neoblbnul, budu ho sledovat. Kam to zmizel v noci? Ještě, než jsem se zpil pod obraz, viděl jsem jak ho ta jeho blondýna hledá v klubu a nenacházela. Přiváděl mě k šílenství. Naya plánovala zůstat v Zarně ještě tři dny, abychom stihli ten obřad. Zvědavost docela úspěšně přemohla můj odpor k ostatním ještěrům. Naštěstí tady v Zarně žilo mnoho Kříženců, nikdo mi nevěnoval zvláštní pozornost a já byl rád.
Jen David párkrát někam zmizel a vždy s výmluvou.
"Nechám vám chvíli klidu a půjdu se podívat po městě sám, sejdeme se na večeři, co říkáte?" prohlásil s tím svým úsměvem, věnovaným hlavně Naye.
"Tobě to nevadí?" ozvala se.
"Přece vám nebudu pořád za zadkem," mrkl na ni a zmizel v postranní chodbě.
Byl jsem rád, že můžeme být sami a nemuseli se kvůli tomu nějak zvlášť schovávat.
Stejně mi to vrtalo hlavou, vždyť tu nikoho neznal a fond držela hlavně Naya. Kam mizel na celé hodiny?
"Všimla jsem si na plánku, že tu mají i obrovské kino, zajdeme na něco?" pošeptala mi do ucha předtím než mě políbila.
"Na co bys chtěla zajít? V kině jsem už nebyl hodně dlouho, tedy v lidském."
Po dvou a půl hodinách nějakého sci-fi, které jsem vlastně vůbec nevnímal, jsme zamířili do místní čajovny. Proklaté dvojsedačky, nemohl jsem odolat.
"Chtěla bych vyzkoušet tu jejich vodní dýmku," prosila Naya a já neprotestoval, mohl to být zajímavý večer.
Ten voňavý dým mi stoupl do hlavy, měl jsem, co dělat, abych chodil rovně. Tak jsme se podepírali navzájem a ještě se cestou pochechtávali. Zvláštní a to jsem nic nepil.
"Nazdar lidi, jaké bylo odpoledne?" volal na nás David na chodbě. Podíval jsem se na něj, znervózněl, jeho oči se leskly víc než obvykle. Naya si ničeho nevšimla, jen mu nadšeně líčila jak jsme se hezky zablbli s voňavým dýmem.
Myslím, že ten večer si poprvé všiml, že mu nevěřím ani slovo. A nebylo to ze žárlivosti, tu jsem se snažil více méně zadupat do země, většinou se mi to zadařilo. Proto jsem o svém tušení Naye nic neřekl. Něco plánoval, viděl jsem to na něm.
Když jsme procházeli městem, všiml jsem si, že se k sobě zarnští chovají jinak, než jak sem byl párkrát svědkem. Chovali se více jako lidé. Uměli se ovládat. Nemohl jsem si nevšimnout žen okolo, vždyť jejich šaty více odhalovaly než skrývaly. Jenže tady to nikomu nevadilo, nikdo nic nekomentoval, zřejmě bylo to tu zvykem. Často jsem se musel dívat do země. Kdyby se takto oblékala Naya, asi bych nedokázal myslet na nic jiného. Nikdy jsem se nemusel učit vybranému chování a kde je vlastně ta pomyslná hranice normálnosti?
Poslední večer si Naya někam na chvíli odběhla, prý to bude překvapení. Jen, co se vrátila, uhnízdila se v koupelně. Už jsem chtěl jít spát, když se přede mnou objevila v jednom velmi odvážném oblečku a skočila na mě. Vypadala jako bohyně, pěkně zkažená bohyně.
Někdy jsem měl vážně pocit, jestli mi nečetla myšlenky.
"Tak vyrazíme dál ne? Škoda, že tu ještě nemůžeme zdržet, je to kouzelné město" řekla ráno a usmála se. Stáli jsme před hotelem a loučili se s tou krásou. I mě město celkem učarovalo, ale stejně bych tu nemohl žít. Hory a lesy mi byli přece jen bližší.
Žádné komentáře:
Okomentovat