Moc článků tu nepřibývá, omlouvám se všem návštěvníkům. Mám tolik plánů, co sepsat, ale teď u mě vede depresivní nálada. Sice jsem si říkala, jednou to přijde, ale přesto mi to vzalo do všeho chuť. Ano, hezky se mnou vytřel podlahu jeden kritik na literárním serveru (ještě k tomu admin). Když už jsem to hodila za hlavu, pustilo se do mě pár dalších lidí, proč píšu jen o ještěrech. Proč? Protože mě to momentálně baví, tak když je to nezajímá, ať to nečtou.
Dále, moje nechopnost začít s praktickou částí mé absolventké práce. Zas dva měsíce v čudu. Už to tak bude, jsem nezodpovědná a zapomětlivá a školu zřejmě kvůli tomu nedokončím.
Co byla poslední kapka v moři? Dozvěděla jsem se, že s ostatními spolužáky píši v úterý praktické absolutorium. Hezké že? Ještě se naučit těch 25 otázek....včera jsem se je dozvěděla.
Docela mě to sere, když celé Absolutorium mám v září, ale praktická, je jako zkouška (že by mi to někdo řekl? no nic.)
Abych se vybouřila, napsala jsem pár pseudobásní. Nevím, jestli se to dá za básně považovat, tak to radši připojím k tomuhle článku.
První:
Cítím prázdno
zaplní se?
Cítím strach
vyléčím se?
Cítím smutek
odplaví se?
Selhala jsem
už nikdy více.
Druhá:
Duše má pluje prázdnotou
sebelítostná, nechráněná
jak mám vydržet sama se sebou?
zlomená, zraněná
proč všem kolem sebe ubližuji?
nevědomá, zapomětlivá
vždyť přece z celého srdce miluji
jenže poslední dobou to tak nevypadá
lenost přemohla mysl mou
zasekla do mě ostré drápy
a vleče mě nelítostně zasebou
sama sobě nohy podkopávám
vždy se předem dobrovolně vzdávám
naděje se už dávno vypařila
lenost lidské mysli, mě celou pohltila
Tak vzhůru do učení. Jsem zvědavá, jak to dopadne...
Žádné komentáře:
Okomentovat