První díl Likarijské trilogie mě zaujal až v druhé polovině a já zatoužila po pokračování. V pátek jsem sháněla Odstíny života od Lucie Adamové, ale ještě pořád je neměli. Sáhla jsem tedy po Likariu. Tentokrát je kniha psána jako celistvý román a je o dost tenčí než první díl. Má zajímavou obálku, která evokuje představu, že půjde o něco s upíry. No celkem jsem se strefila, akorát, že lidé v Pohraničí nikdy upíra neviděli, tudíž ani slovo upír v knize nenajdete.
Slupla jsem knížku za víkend a pohltila mě tentokrát od začátku do konce. Vřele toto dílo doporučuji, podle mě lepší jak jednička.
Rodina Thompsona půlelfa se na jaro přistěhovala zpátky do Likaria, gobliního města. Všude se staví a město pomalu roste. Jenže poblíž se po sto letech probudil někdo, komu by se líbilo mít celé město pod palcem. Muži s dětskou tváří, infantu Wolferinovi, který rád týral ženy a pil jejich krev. Díky hokusům pokusům byl nadlidsky silný a nadelfsky rychlý.
Doprovázel ho stejně pozměněný Doktor a Věštkyně s kostěnými výrůstky po těle. Usídlil se ve staré Pterrské kopuli nad městem a postupně ve získával spojence - úplatky nebo zastrašováním.
Jenže Thompson je najat to tam prozkoumat. Chtěl udělat menší podfuk a napřed to tam prošmejdit sám, ale nakonec mu málem pozabíjeli rodinu otrokáři, kdyby je starý dědeček Skjúvink nezachránil. Richarda vykopne Thompsona z domu.
Do města také dorazí dva Elfové - Hiwiareé a Fenwyar. Wolferin je naláká k sobě do brlohu a málem je oba zabije(no jen Fenwyara). Hiwi mu na poslední chvíli uteče. A tím začíná kolotoč událostí, kde padají hlavy, teče krev a bují konspirace. Do Hiwi zblázněný Čolek chce zabít infanta aby jí přinesl jeho skalp a Thompson s gobliny a skřety bojují o své životy a o celé město. Vždyť si tu za poslední peníze koupil dům a nehodlá se ho jen tak vzdát.
Kniha je psaná velmi čtivým jazykem a navíc jsem se v jednom kuse musela smát. To prostě jinak nešlo. Postavy byly jako skutečné a má obliba v Čolkovi zatím zůstala nezměněna, ale Thompson si to tady u mě trochu spravil;) Těším se na další díl Orcigard, který vyjde příští rok.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože je to druhý díl Likarijské trilogie a mě zajímaly další osudy Thompsonovic rodiny.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
krvavé intriky
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
napínat
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomto díle až na poslední stránku, se mi líbila elfka Hiwi, sice zpočátku naivní, ale kdo by nebyl, kdyby žil celý život v lese a najednou přišel do města, kde se platí penězi. Čolek je sice ještě dítě, ale můj oblíbenec. Pomalu dospívá a pro Hiwi by udělal cokoliv i zkusil vytáhnout informace z Věštkyně nebo zabít infanta. Část příběhu, ale musí hlídat šíleného děděčka, který se trochu pomátl a pořád volá svou milovanou a učit gobliny číst a psát. Richarda si tu zakusí pár nehezkých chvilek a Arrieta je ještě více sexuchtivá než předtím, že i chlapi před ní prchají:-D
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Kniha mě naprosto strhla do děje, prostě jsem musela vědět jak to dopadne. Kdo je tajemná Věštkyně? Jaké úmysly má Wolferin, který nevychází na denní světlo? Usmíří se Richarda s Thompsonem? I když má kniha upírskou tématiku, nejedná se o klasické upíry. Vždyť i elfové tu pijí krev zvířat. Všechno bylo postupně tak zajímavě vysvětleno a propojeno, že jsem žasla nad tím originálním nápadem. A že tam bylo moc bytostí? Však je to golibní město, tady jsou vítáni všichni nelidé a míšenci. (docela jsem se bavila představou půlorčí bojovnice, která se cpe koláčky.)
Kniha je protkána takovým humorem, že jsem se chvíli nemohla přestat smát.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
No někdy mi prostě neseděla slova. Jako v jedničce. Všichni se tu muckovali, opusinkovávaly, obskakovali, miliskovali, muchlovali a kdo ví ještě jak to nazvali. A Wolferin byl malej spratek, co se nudí a ještě si nechává mučené ženy nakreslit:-D
Žádné komentáře:
Okomentovat