Vstala jsem brzo ráno, protože Veterinář má jen od 9-11 hod. Byla jsem nervózní, navík měl jít pod narkózu, aby mu mohl veterinář vyříznout bulku na zádech. Nechtělo se mi tam, ale ostatní potkani mu začali tu bulku vykousávat a jemu se to pořád nehojilo, měl už tam černý důlek. Ještě si živě vzpomínám, jak sem viděla naši fenku Aimée, když usínala pod narkózou, očka otevřená, jazyk venku. Brr.
Štěstěna byla při mě. Navík nemusel pod kudlu s narkózou. Díky tomu, jak mu to ostatní kluci neustále vykousávaly, to šlo prostě vymáčknout, ale byl to větší hnus než když jsem viděla vymáčknutý absces. Teď tam mám Navík jen červený důlek a musí být na samotce, dokud se mu to neuzdraví.
Já jsem potom lehla do postele, protože mě už od rána třeštila hlava a bolelo mě v krku. Jamikle jsem dala Navíka do karantény, motala se mi šíleně hlava. Celý den se mnou nic nebylo, ruce jsem měla jako z olova, takže jsem nedokončila žádný šperk.
Blbá je akorát jedna věc. Protože jsem rekordně 8 měsíců nebyla nemocná, většina toho, co mám doma, má prošlou lhůtu a dokonce nerozdělané sekané šípky jsou zčernalé a smrdí. Mám to ale pech, aspoň že bylinkový čaj na nachlazení, jsem si před měsícem prozíravě koupila a paralen vydrží dlouho;)
Žádné komentáře:
Okomentovat