Slíbená další kapitola, která přímo navazuje na konec předchozího dílu. S Niroqem se ještě nerozloučíme.
Je kratšího rázu, ale plná informací;)
Kapitola 31.
Zatím, co jsem ze sebe smíval ztvrdlé bláto a trsy trávy, pořád ve mně hlodal červíček pochybnosti. Sice jsem většinu života nežil mezi ještěry, ale i těch pár týdnů mi stačilo, abych si udělal obrázek. Nikdy nebylo nic zadarmo.
Podíval jsem se do zrcadla a pořádně si prohlédl obličej. Všechna špína byla pryč, ale potřeboval jsem se oholit. Vždyť bych byl za chvíli pořádně zarostlý jako nějaký zálesák.
Vzal jsem do ruky připravenou žiletku a na chvíli zaváhal. Díval jsem se na ten ostrý kousek kovu a přemýšlel.
V pokoji jsem našel čisté kalhoty světle hnědé barvy a ozdobný pás, který doplňoval kus jelení kůže ve předu i v zadu. Někdy jsem nechápal módní výstřelky této společnosti.
Než jsem odešel z pokoje, naposled jsem se kouknul do zrcadla a pohladil nakrátko zastřižené a přesně upravené strniště. Myslím, že se toho jen tak brzy nezbavím.
"Co si o tom všem myslíš, Niroqu?" zeptal se Aeren, když jsme sestupovali po schodech do jídelny.
"Hledal jsem pomoc v Zarně a oni byli jediní, co se nabídli. Pořád ale čekám, v čem je háček, vždycky nějaký je."
"Vždycky ne."
Podíval jsem se na něj, jak to myslel?
"Potkal jsem pár dobrých ještěrů, poskytli mi nocleh, jídlo a možnost se pořádně vykoupat. Je to sice vzácnost, ale naše společnost ještě není tak prohnilá. I mě matka neustále vtloukala do hlavy, že si máme pomáhat. Jinak by to s námi v budoucnu nemuselo dobře dopadnout. Já se až teď dozvěděl, co se děje ve světě. Únosy, vraždy ze strany lidí, ale i otroctví. Představ si, že někteří, aby si zachránili krk, prodají i své nejbližší Černým bestiím. Obchod jen kvete," rozhodil rukama, aby dodal důraz svým slovům.
"To jsme na tom podobně, svět mě nezajímal a teď jsem díky tomu až po kolena ve sračkách a nevěřím živé duši. Neber si to osobně Aere."
Mlčky jsme se najedli, ale potom mě přemohla zvědavost a musel jsem se zeptat.
"Aere, jak dlouho už ji hledáš?"
"Hledám Kleru už skoro dva měsíce."
Poslední sousto omelety mi zaskočilo. Potřeboval jsem od Aera herdu do zad.
"Dva měsíce?"
Přikývl. "Naděje přece umírá poslední a já bez křídel postupuji pomaleji. Jen doufám, že je ještě naživu," svíral dřevěnou vidlici, ozvalo se zapraskání a na jeho talíř spadla hromádka tříšek. Raději jsem už mlčel. Dva měsíce a já jsem nervní po dvou týdnech.
Jen, co jsme vešli zpátky do místnosti s krbem, užasl jsem. Nově příchozí nebyli žádní zelenáči. Stáli vzpřímeně, s hrdostí sobě vlastní, uprostřed místnosti a něco probírali s Eenyou a Lefherem. Když si nás všimli, uviděl jsem jejich zvláštní oči. Tihle dva už toho měli hodně za sebou, ne-li celé století. Věk se vždy dal poznat podle očí. Sálala z nich moudrost věků a mírný úsměv dodával jejich tvářím na vážnosti.
Stáli jsme tam s Aerem a ani jeden z nás se nemohl pohnout.
"Rádi vás poznáváme, mé jméno je Thoris Aenür," pokynul mi hlavou a jinak se vůbec nehnul. Vyznával staré způsoby.
"Já se jmenuji Jera Erlündis, prosím posaďte se. Náš čas je drahý," také mírně sklonila hlavu a ukázala na volné židle.
Seděli jsme u stolu, nikdo ani nehlesl a na mě začala lézt zvláštní úzkost. Připadal jsem si jak nějaké vzácné zvíře v kleci, které je nutno prostudovat.
"Ty budeš určitě Niroq, řečený Rychlá smrt. Nemám pravdu?" ukázal na mě Thoris. "Pocházíš z prastarého váženého rodu, žijícího na nejsevernějším cípu Attigeru, lidmi zvaná Skandinávie. Velmi dobře ovládají Starý jazyk a to i v dnešních dobách ."
Zaťal jsem zuby, tohle přece nikdo nevěděl, dokonce i já to úspěšně zapomněl. Vážený rod, to určitě. Ale vyštvat mě se jim neprotivilo.
"Tvoje smečka v Attigeru se nedávno celkem rozrostla, už by se jí dalo říkat kmen. Kde máš svou dračí hlavu? Nebylo to tvé znamení?" pokračoval Thoris.
Odkud toho o mě tolik věděl? Podíval jsem se na Eenyu s Lefherem, ale ti se jen záhadně usmívali. Do čeho jsem se to zase namočil? Ale pravda, svůj přívěšek jsem už dávno neměl. Prostě zmizel.
"Nevím kde je," zasyčel jsem.
"Ale, hned se neurážej, je naší povinností si každého, kdo nás spatří, důkladně prostudovat. Takže ti nevadí, že minulý týden padla dvě tvá území? Tvoji zástupci nejsou zrovna dobří bojovníci."
"Neplánoval jsem se vrátit."
"Dobře," potom se otočil na Aerena, který jen těžce polknul. "Aerene, pocházíš z Numiru a narodil si se bez křídel. Tvá matka tě vychovávala sama. Ani ona není čistokrevná. Stále žiješ, jsi silný bojovník a dokonce sis získal i ženu. Přesto tebou celá ves neustále opovrhuje. Tedy do té doby, než po tobě chtějí něco vyrobit. Se dřevem umíš hotová kouzla. Než přijde poslední účastník tohoto setkání, povězte mi oba vaše příběhy. Chceme vědět úplně všechno."
Eenya s Lefherem nedokázali skrýt překvapené pohledy. Takže měl přijít ještě někdo, to jsem zvědav, už teď jsem si připadal jak při výslechu.
"Proč vás zajímají naše příběhy?" ozval se Aeren, bledý v obličeji, ale oči měl neústupné. Odvaha mu zřejmě také nechyběla.
Konečně si vzala slovo Jera, do teď nás jen bedlivě pozorovala.
"Protože vám chceme pomoci a jsme neskutečně zvědaví. Můžete nám věřit, nemusíte. Dnešním světem hodně otřásla válka a její následky. Jen díky ní, o nás lidé vědí. Pokud si nebudeme pomáhat, dopadneme špatně. Je nás málo, abychom mohli vyřešit všechny problémy jako kdysi."
"Já bych ještě dodal, že jste nás vy dva opravdu zaujali, ale o tom až později," promluvil Thoris. Zpod jeho pláště jsem zahlédl kovový záblesk. Na klidu mi to zrovna nepřidalo.
Usoudil jsem, že nemám, co ztratit. Pověděl jsem jim o Naye, Davidovi. Snažil jsem se být stručný. Pak si vzal slovo Aeren a já zjistil, že máme mnohem více společného než se zdálo. On měl ale štěstí na rodiče, kteří ho ve vesnici aspoň trochu chránili.
"Takže, jestli tomu dobře rozumím, ten David, zařídil past, která chytila nesprávnou osobu. Potom jsi ho už neviděl? zeptal se Thoris.
"Viděl, před třemi dny v Zarně. Než jsem se k němu dostal zmizel. Jako, kdyby se prostě vypařil," zaťal jsem pěsti. Mimovolný reflex při vyslovení jeho jména.
"Jak dlouho hledáš Kleru?" otočila se Jera na Aerena.
"Už dva měsíce."
Oba dva se odmlčeli, možná potřebovali něco probrat v soukromí svých myšlenek.
"Bude to potřebovat dobrou strategii," začal Thoris, "násilím bychom se lidských komplexů nikdy nedostali. Niroqu, vzpomněl by sis na nějakou zvláštnost, něco, co by nám pomohlo najít jejich slabé místo?"
Už jsem chtěl zavrtět hlavou, když jsem si vzpomněl.
"Jedna věc by tu byla. Nikomu jsem nemohl přečíst myšlenky ani jednomu ze strážných."
"Myslel jsem si to. Zkoušeli jste někdy ovládnout lovce? Také to nelze. Jsou něčím chránění. Ale my to zjistíme."
O tom jsem nepochyboval, vyšťárali na mě snad i to, co jsem nevěděl.
"Tady Eenye s Lefherem se podařilo zajmout desetičlennou skupinku lovců," promluvila Jera.
"Po jednom jsme je pochytali jako myši," dodal Lefher. "To byla ta naše práce v Zarně. Východní vchod je zase volný."
Pořád jsem byl ostražitý, potřeboval jsem jejich pomoc, ale to neznamenalo, že ji skočím na špek.
Než jsem se stačil zeptat, někdo zaklepal.
"Dále," ozvala se Eenya.
Do místnosti vešla mladá žena s dlouhými havraními vlasy ve stejném tmavém plášti. Hned, jak za sebou zabouchla dveře, objevili se na jejích skráních zelené šupiny v tenkých nitkách, propletených jako pavučina. Nikdy v životě jsem nic takového neviděl, její ocas neměl žádné ostny.
"Lianeo, jsem ráda, že jsi to stihla," promluvila Jera. "Teď jsme tu všichni, zástupci všech ras žijících na povrchu Země."
Najednou všichni si rozepnuli své pláště a odhalili lesklý oblek, který byl snad vytvořený ze samých šupinek, které odráželi jemné světlo všemi směry. Na přímém slunci určitě hodně oslňovaly.
"Lianea s rodu Larialis, je zde jako zástupce Zelených ještěrů, my a Eenya jsme zde jako zástupci Hnědých ještěrů, Lefher jako zástupce Kříženců a ty Niroqu, jako zástupce Černých ještěrů. Protože mezi námi není čistokrevný Červený ještěr, bude zástupcem této rasy Aeren, jehož prarodiče měli v sobě geny Červené rasy."
Tak, teď už jsem nechápal vůbec nic. Zelená rasa? V životě jsem o ní neslyšel. Tady nešlo jen o mě a Aerena.
"Než začneme," promluvila Jera a vytrhla mě ze zamyšlení. Její oči plály studeným ohěm. "Chceme po vás jen jedinou věc. Vaši mlčenlivost. To bude vaše cena. Nikomu nesmíte říct naše jména ani to, že vůbec existujeme. Patříme k řádu Tajemných, kteří řídí chod tohoto světa, celá ještěří společnost je na nás závislá. Vybrali jsme si vás, protože jste neobyčejní, odvážní a vytrvalí. Byli bychom rádi, kdybyste rozšířili naše řady a pomohli navrátit naší společnosti řád, ovšem to bude potom záležet jen na vás."
Žádné komentáře:
Okomentovat