Dnes jsem si přečetla opradu krásný vzpomínkový článek u Polgary na téma vyrůstání s Harrym Potterem a popadla mě vlna semntimentality vzpomínání. Každý vyrůstal s nějakými knihami, které ho chytili za srdce a příběh v nich žil svým vlastním životem. Vždyť kdo si někdy nepředstavoval, že hrdina je on sám, že prožívá to dobrodružtsví na vlastní pěst?
Chci tu zmínit dvě knižní ságy, které mě přitáhly, no doslova přikovaly ke knihám. Předtím jsem byla vždy jen filmový fanda, ale postupem let, jsem objevovala tento přepestrý svět, ke kterému existuje jen jediný klíč a to naše vlastní fantazie.
Jako první se mi dostal do ruky Harry Potter a Kámen mudrců, docela náhodou o Vánocích. Bylo mi dvanáct let a bratr dostal tut knihu k narozeninám. Bohužel, nechtělo se mu ji číst, tak jsem se do toho pustila sama a v tu chvíli mě tento svět plný kouzel úplně pohltil. Ke každému svátku, narozeninám a Vánocům jsem chtěla další díly - samozřejmě s odstupem jak u nás vycházeli. A protože jsem i filmová, už od třinácti let nevynechám jedinou filmovou adaptaci na Pottera. Celý rok až dva jsem se těšila na nový díl a i když nedosahoval kvality knihy, mají pro mě scou hodnotu. Filmový svět je světem dám o sobě a tak na něj pohlížím. Kdybych neustále srovnávala knihu s filmem, bylo by to více méně neustálé zklamání. Proto to hodnotím odděleně a už se moc těším, jak tento týden uvidím poslední filmový díl Harryho Pottere a Relikvií smrti. Kvůli práci sice nestihnu premiéru, ale ty dva dny navíc mě nezabijou.
Závěrem k této sáze? Je to úžasných sedm dílů, které obohatilo můj svět dospívání a i když už necítím potřebu ji číst znovu, knihy si schovám jednou, pro mé děti, protože příběhy nestárnou:-)
Druhou ságu, která ovlivnila má pubertální léta a přivedla mě k lásce k drakům, je Eragon. Na tyto knihy sice existují rozpoluplné názory, určitě existují i daleko kvalitnější fantasy, ale já, když jsem Eragona poprvé v patnácti letech držela v rukou, připadal mi jako malý zázrak. Knihu jsem přečetla nesčetněkrát a pokaždé jsem byla unešené světem, kde existovaly kouzla, dračí jezdci, trpaslíci a elfové. Pokaždé mě Paolini svým stylem psaní dokázal úplně ponořit do psaní a ani v druhém díle Eldest a třetím Brisingr jeho vyprávění nepolevuje. Tyto knihy jsou s Harrym Potterem moje srdcovka a i když už nemám potřebu ji znovu číst, mám krásné vzpomínky na Safiru, Eragona a Ariu. Dnes, když je mi třiadvacet toužebně čekám na poslední díl. Má vyjít až přístí rok a já se nemohu dočkat.
Filmové zpracování bylo zklamáním, ano moc jsem od filmu očekávala, snad jako každý fanoušek, ale teď s odstupem let, když jsem naposledy Eragona četla, jsem se na film podívala znova. A film se mi líbil, ano sice je hodně oproti knize osekaný, ale když nemyslím na obsah knihy a nechám se unášet filmem a krásnou dračicí Safirou, odejdu od filmu s krásným pocitem(a filmový Murtagh je k sežrání):-)
To je vše k mému vzpomínání, četla jsem více knih, samozřejmě i do Kinga jsem se zažrala už v šestnácti, ale tyto dvě ságy zůstanou v mém srdci ještě hodně dlouho.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat