Chtěla jsem napsat i článek, podle jakých kritérií si knihu vyberu, ale sloučím to dohromady, aby se to nepletlo. Mám celkem přísná kritéria, tak jsem zatím narazila jenom na tři knihy, které jsem prostě nedokázala dočíst.
Napřed samozřejmě vybírám podle žánru, protože upřednostňuji fantasy, sci-fi a horory. Nic přehnaně romantického u mě nemá šanci, i když výjimka potvrzuje pravidlo, pár historických románů se mi líbilo.
Druhá věc je, čeho se ta kniha bude týkat. Je to z vesmíru? Obsahuje to emzáky? Apokalipsu? Odehrává se to v minulosti-budoucnosti? Tak v tom případě po knize sáhnu okamžitě.Tyhle témata přímo zbožňuji.
Třetí věc, po té co mě zaujalo téma, si přečtu anotaci a následně recenze na několika webech i blozích. Zatím se mi všichni recenzenti trefili do vkusu. Musím přiznat, že i krásná obálka udělá svoje - to už ji potom musím mít doma v knihovničce:-)
A jak knihy po té hodnotím?
Valná většina hodnocení - 60% zaujímá čtivost - to znamená, jestli jsem ji zhltla na jedno přečtení, nebo když nemám tolik času, jestli jsem se nemohla dočkat, když přečtu dalších pár stránek, ať už u oběda v práci nebo v šalině. Také styl jazyka, jakým je to psané. Třeba u Šlechty jsem si dlouho nemohla zvyknout na divný přítomný čas, který používal hlavně při boji (seká, otáčí se, roztíná...) připadalo mi to hodně divné. Nebo momentálně čtu Lukjaněnkova a musela jsem si zvykout na jeho květnatý jazyk typu - jež, jenž, alespoň, poněvadž a takové různé rozvité výrazy.
Samozřejmě do hodnocení se promítne i téma 20% - jak se povedlo autorovi vše zpracovat - jestli je v průběhu knihy vše vysvětleno, jestli je tam nějaké překvapení, co jsem nečekala. Třeba kniha Aréna smrti mě velmi potěšila svou nepředvídatelností. Pokaždé jsem tušila jak to bude a hned v zápětí to bylo úplně jinak. Díky tomu mě kniha velmi bavila. Samozřejmě potěší, když se mé tušení vyplní. Pokud v knize nejsou žádné informace zamotané, dostává ode mně plný počet.
Další menší část zaujímá samozřejmě dojem, po přečtení knihy 10% - jaký to ve mě nechalo pocit? Když jsem dočetla
Smečku jedním dechem, nebo i Arénu smrti, prudce jsem vydechla a peprně si zanadávala. Ještě teď ve mě zůstává z knih velmi silný pocit. Vcuclo mě to děje nevídaným způsobem a nakonci vyplivlo tak rychle, že jsem potřebovala několik minut, abych se vzpamatovala. Ano, takové knihy já miluju a budu je doporučovat všema deseti.
Samozřejmě poslední část, kterou hodnotím je konec 10% - možná jsem divná, ale konec knihy opravdu zasáhne do hodnocení. Samozřejmě není to tak, že špatný konec je hnedka body dolů - to by asi ode mně King moc nedostal. Ne, je to celkové hodnocení, jestli příběh pomalu gradoval, nebo rychle vyůstil, jestli mě potěšil nebo naopak příšerně zklamal. A to třeba stylem psaní, když je konec odfláknutý, tak moc bodů nezíská. Poslední díl Sapkowského mě tímto směrem naštval, během 4 stránek všechny pozabíjel a šmitec. Napínavý konec na pokračování je vždy hodnocen kladně - když nemohu dospat do dalšího dílu.
Tak jste nakoukli ke mě pod pokličku, jak vidím hodnocení knih já. Knihy mám moc ráda a vždy si najdu čas na čtení. Jen mám drobnou úchylku, jakmile kniha na webech nemá kolem 90% a více, tak mě prostě nezajímá - leda, kdyby mi ji někdo věrohodný doporučil;)
Mějte se Dragita
Žádné komentáře:
Okomentovat