Sergej Lukjaněnko - Noční hlídka

Originální název: Nočnoj dozor

Série: Hlídka

Vydal: Triton

Rok vydání: 2005

Počet stran: 456

Poprvé jsem o Noční hlídce slyšela, jako o filmu, ačkoliv jsem ho předtím nikdy neviděla. Potřebovala jsem na chvíli změnu ve čtení, tak volna byla jasná. Pustím se do Noční hlídky.

Obálka mi připadá obyčejná, ničím mě zvláště nezaujala, ale po přečtení musím říct, že aspoň vystihuje postavy, které tam vystupují.

Anotace:

První díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy - takový je její hlavní motiv. Tři romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní - bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu…

---

Kniha je rozdělena do tří částí, které spolu souvisí a chronologicky na sebe navazují. Hlavním hrdinou všech příběhů je Anton, docela rozpolcený člověk (Jiný) s mírně pohnutou minulostí, který patří k silám Světla. Je členem Noční hlídky a po soumraku dohlíží v ulicích Moskvy na Temné, kteří by chtěli porušit zákon. Jenže ani sám Anton už nemá jistotu, kde končí Světlo a kde začíná Tma. Ne po tom, co v následujícím roce prožije.

Váhavě stál asi sto metrů ode mě. Tomu tedy říkám odolnost! Hlas už zněl takovou silou, až jsem se divil, že se kolemjdoucí nepouštějí do tance, nebo proč autobusy nezabočují z vozovky na chodník a nevrážejí do toho průjezdu rozkoši vstříc…

V prvním příběhu zachrání malého chlapce Jegora, jehož duše ještě nepatří ani k jedné ze stran. Je také Jiný, jako Anton. Ale zatímco se stará o Jegorovo přežití, potká cestou vlakem Světlanu, mladou ženu, která má nad hlavou černý vír. Ten, jak je známo, zvěstuje, že se dotyčné stane něco špatného, nebo ji někdo proklel. Vlastními silami se ho pokusí zničit, i když přitom musel vypadat jako šílenec v tmavých brýlích a flaškou vodky v ruce (kterou měl samozřejmě na nervy, lov na upíry, kteří šli po chlapci, nebyl jen tak).

Nejen, že vír nezmizí, ale exponenciálně naroste až začne ohrožovat celou Moskvu - je však záhadou, jak takový nápor Temna mohla Světlana vůbec přežít. Tak se postupně dozvídá, že vše není tak, jak se zdá a mocenský boj mezi Světlem a Tmou nabývá nečekaných rozměrů - a jaké role v něm hraje obyčejná kancelářská krysa Anton, který šel poprvé do terénu? Nebo Jegor a Světlana? A proč mu šéf Noční hlídky přidělil za parťáka sovu Olgu?

"Jak mi dva můžeme spolupracovat? No jak? Dokážeš ty se vůbec nějak dorozumět? Já se ti plně otevírám, copak to nevidíš?!"

Plně jsem se do šera nepřesunul - zatím jen v myšlenkách.

Druhé dva příběhy rozvíjí ten první. Dozvídáme se víc o světě Jiných, o šeru, do kterého na rozdíl od normálních smrtelníků umí vstupovat. Právě v šeru jsou vidět pravé podoby démonů, upírů, vlkodlaků a různých čarodějů. Šero má spoustu rovin a je nenasytné jako houba. Pokud není Jiný dost silný, může tak uváznout navěky. Anton čelí nebývalému nátlaku, ať už od svého šéfa, Světlany, Olgy nebo Temné strany, která si na něj činí nárok… A proč pořád všude potkává chlapce Jegora? Anton začíná pochybovat, že si zvolil správnou stranu…

"Jen divoch je schopen zabít slona, aby si k snídani dal kousek masa."

Hodnocení:

Na rovinu musím přiznat, že Noční hlídka je na pozornost náročné čtivo. Stačí jen chvilka a už nevíte o čem se mluví. Dílo je prošpikováno tajemstvími a různými lstmi, které musí Anton pokouknout, a pak se zachovat podle svého nejlepšího svědomí. Autor umí skvěle překvapit. Člověk už si myslím, jak to může dopadnout, a potom vás zase překvapí. Splétá nitky příběhu po všechny tři části a vzájemně je proplétá. Aby člověku došlo vše, co se tam stalo a co s tím souviselo, je potřeba číst pozorně.

Musím říct, že se mi kniha líbila. Opravdu. Oceňuji tu složitost a hloubku příběhu. Anton ho vypráví v první osobě a jeho vnitřní rozpolcenost se ke konci knihy hodně projevuje. Je to velmi sympatický hrdina, hodně reálný, se všemi klady i zápory. Držela jsem mu celou dobu palce a jelikož je to díl první, doufám, že se na něj usměje štěstí také v pokračování (ne, že by kniha měla happy end, to zase ne). Škoda, že jsem si pak pustila film - tamní herec mi ho úplně znechutil, chudák Anton. A vůbec, film byl divný a místy nechutný. Pěkně vymyšlené je i to, že když Anton kleje (často), používá na to slova - Tma a Světlo!

Olga byla prostě Olga. Svérázná žena-sova, která pikala za neuvážené činy svého mládí. Ona byla tou moudrou v knize, i když ke konci se nechala hodně ovlivnit svými city.

Světlana se během příběhu hezky vypracovala a já si ji oblíbila, na to, že se ze začátku tak šíleně litovala.

"Jak dlouho se Noční hlídka ještě hodlá takhle plazit?"

"Myslíš, před Temnýma?"

"Ano."

"Dokud nezískáme rozhodující převahu. Dokud lidi, ze kterých se stávaj Jiný, ani na okamžik nezaváhaj, co si maj vybrat - jestli Světlo nebo Tmu. Dokud Temný nevymřou. Dokud neztratěj schopnost postrčit lidi ke Zlu tak snadno, jako se to děje teď."

"Ale to je kapitulace, Antone."

"To je neutralita."

Svět Jiných, kteří hlídají šero i náš svět byl opravdu propracovaný. Jen mi chvíli trvalo, než jsem si dokázala představit, že Anton vkročil do svého stínu a dostal se do šera (někdy si ten stín přehodil přes hlavu a to už jsem nějak nepobrala). Světlo a Tma, jednoznačně neznamená dobro a zlo. Všude jsou odstíny šedé a Anton si je toho dobře vědom.

Pokud hledáte spletitý a hluboký příběh, jdete do Noční hlídky. Není to něco, co vám vyrazí dech, není to kniha, kterou přelouskáte za večer, chce čas, ale zanechá ve vás zvláštní pocit, budete o ní přemýšlet cestou do práce/školy… a budete fandit Antonovi.

Nesnášela jsem celou dobu jeho šéfa - Borise Ignaťjeviče, alias Gesera. A Tygřík byla super (strašně moc mi připomínala Mazlíka z Nočního klubu). Kosťa byl fajn upírský teenager.

Zvláště se mi líbilo, že Antonovy pasáže byly protkané úryvky písní, které se naprosto hodily k jeho momentálnímu rozpoložení, nebo situaci. Vždy měl u sebe přehrávač a sluchátka, bez hudby nedal ani krok, držela ho nad vodou.

Chlapec nebo děvče, dospělý nebo dítě. Jaký je v tom rozdíl?! Tma a Světlo - to je podstatné!

Řeknu vám, cizí obálky se mi líbí daleko více.

zdroj: www.goodreads.com, obrázky v prokliku