neděle 23. února 2014

Chci si přečíst XXIII.

Titulů neustále přibývá, tak se chci znovu podělit o trojici knih, které mě zaujaly nejvíce a na které se v nejbližší době chystám. Mám pocit, že u mě je to každou chvíli jiné. Někdy vyhledávám více scifi, někdy potřebuji něco jednoduššího a nejlépe s romantickou linkou a jindy si potrpím na akci a pěknou řežbu.
Proto se mi často stane, že si dám nějaké čtecí předsevzetí, co chci daný měsíc přečíst a nakonec to dopadne úplně jinak. Já prostě čtu co mě cvrnkne do nosu. Proto mám teď doma dvě kupky knih z knihovny a stejně jsem po dvoutýdenní čtecí pauze přečetla ty, co jsem si donesla domů naposledy (místo abych četla ty, které budu muset brzy vrátit.)
Taky to tak máte? Nebo se držíte nějakého plánu?



Amelia Grayová od dětství vídá duchy. Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své - detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama. Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob

Po přečtení recenze na Dagonu, jsem dostala vážnou chuť si ten příběh přečíst. A jelikož shodou okolní Cathy tu knihu má a chce ji udat, využila jsem příležitosti a ulovila tento kousek i s jeho pokračováním. Čekám nějakou duchařinu, akci a pěkně jiskření mezi hlavními postavami.





Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.
Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…

Na Archiv se těším už několik měsíců, koukala jsem, recenze jsou většinou pochvalné, takže se tetelím nedočkavostí, až ji budu mít doma. Obálka je totiž úžasná (přesně mé barvy:)

Kde jsou ty časy, kdy bylo kouzelnictví nepostradatelné? Dalo se s ním zachránit království, prošťouchnout ucpaný odpad a obstaralo spoustu dalších užitečných věcí. Jenže jeho význam upadá. Instalatér je lacinější než kouzelník a na létajících kobercích se rozváží pizza. Patnáctiletá Jennifer Strangeová řídí kouzelnickou agenturu Kazam, která se v těžké situaci tak tak probíjí. Navíc se objevily předtuchy, že poslední drak na světě zemře rukou zatím neznámého drakobijce. Jestli se tyhle předzvěsti vyplní, tak se všechno změní. Ale bude k tomu potřeba… Velká Magie.

Tohle by mohlo být odlehčené, vtipné a budou tam jistě draci. Na obálku koukám, kudy kolem ní projdu, je totiž příjemně zelená, svěží a přitáhne k sobě nejeden pohled.

A na co se chystáte vy?

zdroje: www.goodreads.com, albatrosmedia.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat

Měna a platidla v Gayiasu a Busquru

Měna a platidla na území Gayiasu a Busquru. Kniha Dračí město se odehrává v Gayiasu, což je ještěří pojmenování pro Evropu. Mám tu pro Vás p...