Rozhodla jsem se, že předtím, než napíšu recenzi na tohle skvostné dílo, se s vámi podělím ještě o pár krátkých ukázek. Vesměs jde o části, kde se naplno projevuje autorčin cit pro jazyk a poezii. Tak krásně popsaná svítání, západy slunce nebo jen pocity hlavních postav se jinde nevidí.Ponořte se se mnou do tajů Kočičích nocí, do krásného poetického jazyka skrývajícího hrůzy, které vás mohou stát duši.
Zlato se dusivě valilo na dům, z vodopádu se stával splav, ze splavu peřej... Z čím menší výšky padalo, tím více krvácelo. Málem zdola se dobývalo do arkýřové komůrky v podkroví, stavěné pro služky, obtékalo jemný profil muže, který se opíral o rám okna, a vázlo v hustých kadeřích dívky, jež seděla na úzké kamenné lavici proti němu. Soumračný odlesk měnil pletence ohnivých vlasů v přilbici nadpozemské bojovnice z alegorií...
***
Soumrak odešel a zametl za sebou poslední krvavou skrvnu Phaniřina dne. Čas zkameněl. Nebe bylo jako překlopená gigantická číše temného vína, nehybně se klenulo nad zemí a svým obsahem zavalovalo bílé město v hloubi mořské zátoky, křehké stěny starého paláce a nepatrné děvče u okna v podkrovním arkýři.
Další noc proměnila Darín v kotel roztavené temnoty, skoro žíravé na dotek.
***
Jako dva spiklenci bezejmenného tajného řádu bloudívali s otcem labyrintem své svatyně, městem ruin o to krásnějších, že přirozeně a beze vzdoru splývaly s džunglí, barevní hadi dokreslovali svými těly meandry a spirály na mozaikách, větve srůstaly s vysutými žebry fantastických kleneb.
***
Někdejší palácová čtvrť v Daríně připomínala za noci vzácnou výšivku. Bílé stěny domů jako stříbro a perly vystupovaly z hedvábí tmy se zlatem matně osvícených oken a lamp.
V knize Kočičí noci toho najdete mnohem víc. Postavy vám přirostou k srdci - aspoň já si oblíbila Fineilu, Garimu i Falxiuse :)
Žádné komentáře:
Okomentovat